Emozpěv interview: Náš název přesně vystihuje povahu hudby, kterou děláme

Vydáno 18.11.2016 | autor: redakce

Písničkářská dvojice Emozpěv připravila na letošní podzim své druhé album nazvané Hebké bolesti, které vydala u labelu Tranzistor. Kytarista a zpěvák Ondřej Vratislav Vyšehradský a baskytarista Martin Drahoňovský uchopují folkovou hudbu svým vlastním neotřelým způsobem. Na nové desce se spojili s producentem Borisem Carloffem. Ten zároveň na jediném podzimním pražském koncertě Emozpěvu 22. listopadu v Café V lese album pokřtí.

Emozpěv interview: Náš název přesně vystihuje povahu hudby, kterou děláme Emozpěv interview: Náš název přesně vystihuje povahu hudby, kterou děláme

Hudba vás zatím neživí. Neuvažovali jste v tomto případě, že byste desku vydali pouze digitálně?
OVV: Já osobně se ani hudbou živit nechci. Ale CD je hezký suvenýr, který si člověk může odnést z koncertu. Nějaká hmotná vzpomínka.
MD: Když jdu na nějakou českou kapelu, rád si vždycky koupím CD, i když si ho potom přesypu do MP3. Ale CD je něco, co máš v ruce, co Ti třeba doma překáží a občas Ti přijde na oči. Zatímco MP3 jsou soubory na disku, které se v tisíci složkách můžou lehce ztratit a člověk si pak na ně už ani nevzpomene.
OVV: To samé se říká i o deskách. Mám spoustu kamarádů, kteří říkají, že jako formát je to přežitek. Že budou platit jen EPčka - méně a lépe to udělat. Na druhou stranu formát desky je určitý úsek práce - člověk musí konsolidovat víc sil. Je potřeba to všechno předem připravit. Deskou člověk ukazuje, že se s tím vším dokáže vyrovnat. Potom na to i jinak reaguje vnější svět, o desku se víc než o EP zajímá. Díky tomu, že jsme duo a neřešíme celou kapelu a logistiku kolem, můžeme si dovolit řešit desku.

LIVE: Klubová noc v Akropoli ukázala talenty: vystoupili Maella, Emozpěv a VyjakoMy

Na vašem Facebooku jeden z vás, nevím kdo, psal, že na novém albu má nejoblíbenější písničku. To je dost výjimečné, když si muzikant dokáže nadřadit jen jednu nad všechny ostatní skladby.
OVV: To jsem byl já a má to úplně jednoduché vysvětlení. Mluvíme o písni Hebké bolesti a je to poslední písnička, kterou jsem napsal. Vždycky se mi líbí nejvíc ta, kterou napíšu naposledy. Jsem ještě v tom období a rozpoložení. Hebké bolesti mám nejradši, protože mi připadá, že je to takový hezký popový song. Jiný než zbytek písniček na desce.

NÁŠ NÁZEV JE ORIGINÁLNÍ I KONTROVERZNÍ

Narazili jsme na píseň, podle které bylo pojmenováno celé nové album, jak je to s názvem kapely? Četla jsem, že jste hrdí na to, že je jedinečný. Kdo ho vlastně vymyslel?
MD: Vymyslel ho Ondřej dávno před tím, než jsme se potkali.
OVV: Táhne se to asi do roku 2007, kdy jsem vydal svoje první demáče. Chtěl jsem se schovat za to, že neumím moc hrát ani zpívat a v té době právě Emo docela frčelo. Bylo to na mediálním ranku, kdy si i mediální společnosti objednali partu kluků, aby se vydávali za Emaře. Původně jsem to tedy myslel jako recesi. Myslel jsem, že tu muziku rozešlu pár kámošům a tím to skončí. Ale zůstal jsem u toho několik let. Začalo mě to bavit - víc jsem tvořil, nahrával, pak jsem začal hrát i koncerty a na jednom z nich jsem se právě potkal s Martinem. Pak už to chytilo úplně jiný směr.
MD: S tím názvem pořád svým způsobem bojujeme, ale má to i výhody. Je to originální, kontroverzní, takže si to spousta lidí zapamatuje, i když nechce. Primárně od toho také lidé očekávají něco jiného.
OVV: Je to křiklavý název a už jsem se i setkal s odmítavými reakcemi jen na základě názvu, ale to je problém těch lidí, když uvažují v takových škatulkách. Jen jednou jsme řešili, že bychom název změnili. Bylo to před vydáním první desky. Zhruba týden jsme přemýšleli nad něčím jiným, ale nic nás nenapadlo. Nakonec jsme si uvědomili, že ten název skvěle sedí. Vystihuje povahu hudby, kterou děláme.

vložte odkaz, text nemažte

Ondro, začínal jsi psaním povídek a básní a postupně jsi přešel k písňovým textům. Vzniká u tebe hudba a text současně?
OVV: Mám zavedený model, že nejdříve musím mít hudbu, tu náladu, a teprve potom do toho dám text.
MD: Můžu na něj prozradit, že když přinese nový hudební nápad, tak mi ho zahraje nebo zabrouká a do toho dává takovou anglickou svahilštinu. Nejdříve si vymyslí pseudoanglický text a potom to naroubuje na český, což je vážně zajímavé. Neznám nikoho dalšího, kdo by to tak dělal.
OVV: Původní pěvecká linka je nakonec vždycky jiná. Přijde mi to jako škoda, protože ten původní nápěv mi připadá vždycky o něco lepší, ale ta práce s jazykem má svoje limity a nejde to všechno udělat úplně přesně s českým textem. Díky tomu jsem zpětně docenil všechny textaře z období normalizace, třeba Zdeňka Rytíře, kteří dokázali zahraniční hity přepsat do češtiny věrně. Zachovali frázování, melodii. Zní to naprosto přirozeně. Samozřejmě nemluvím o zvuku, který se s originálem nedá vůbec srovnat.

TEXTY V SEŠITU A ŘEMESLO V KLIPECH

Martine, ty působíš tady i v ostatních kapelách jako doprovodná složka. Jsou pro tebe texty důležité? Znám totiž víc muzikantů, kteří tvrdí, že je jim vlastně dost jedno, o čem zpěvák zpívá.
MD: Text pro mě asi není primární, ale není mi ani úplně jedno. Nemohl bych hrát s někým, kdo by měl sice dobrou hudbu, ale texty by mi vadily.
OVV: Už mi taky jednu písničku kvůli textu neschválil. Řekl, že je to moc pravdařský. A já jsem za tuhle zpětnou vazbu rád. Nakonec jsem si totiž i sám uvědomil, že se nehodila a takhle to dělat nechci.
MD: Ten text nebyl úplně špatný. Třeba si ji poslechnu za rok a dám jí šanci.
OVV: Já už nad ní ale udělal kříž. Sice ji pořád mám, protože si to všechno píšu do sešitu, ale už s ní nepočítám.

Vážně? Máš sešit, do kterého si všechny texty zapisuješ? Nemáš je tedy různě po ubrouscích nebo v mobilu?
OVV: Musím v tom mít systém. Mobil používám často. Ale to jsou jen úryvky. Potom si to rozepisuju na papíry, a když je to hotové, přepíšu si to do toho sešitu. Teď jsem jeden sešit dopsal a začínám druhý. Je to pro mě přehledné. Kromě textů tam mám zapsané i tabulatury písniček, když to několik let nehraju, pak nevím. Ideální ještě mít nějakou nahrávku, třeba alespoň na mobil, abych věděl, v jakém rytmu jsem to vymyslel.

Hlavní blížící se událostí je křest vaší nové desky, který se uskuteční v úterý 22. listopadu v Café V lese. Budete tam vy, Johannes Benz a další hosté. Prozradíte, koho jste ještě pozvali?
MD: Přijde A. M. Almela, což je náš kamarád, spolupracoval s námi už na první desce a je to zároveň spoluhráč Foukyho (Jana Foukala, tedy Johannes Benz poz. red.). Dalším hostem bude Matěj Porteš, který vystupuje pod jménem Matt, což je jeho znovuzrozený projekt, a navíc se podílel na naší poslední desce.
OVV: Přijde samozřejmě Boris Carloff, který album pokřtí. Pozvali jsme i producenta z první desky Kubu Alexu.
MD: Ještě bych jmenoval našeho kamaráda Vegyho, který je z trochu rockovější scény a projevil zájem s námi zahrát. A nebude chybět ani David Landštof z našeho labelu Tranzistor.

Co vás po křtu bude dále čekat? Dočetla jsem se, že plánujete natočit nové videoklipy. Zapojíte opět nějaké řemeslo? V klipech k písním Svár i Po noži tomu tak bylo.
MD: Byla to trochu náhoda a posléze nám došlo, že to bude zase řemeslné. Ale řekli jsme si, proč ne. Bude to mít kontinuitu na první desku.
OVV: Tyhle dvě písničky vlastně patří z pohledu konceptu na jednu desku. Ale když jsme připravovali první album, píseň Po noži, i když už jsme ji měli, jsme neřešili. Jsou podobné z hlediska obsahu, proto nám přišlo jako dobrý nápad, aby byl i podobný děj v klipech. Pro mě řemeslo v obou případech symbolizuje tvrdou práci obecně, na jehož pozadí se odehrává rozvrácený vztah dvou lidí. Není to jen o nějakém jednom nedorozumění, ale týká se to komplexní životní situace. Druhá věc, proč jsem rád, že i ve druhém klipu se objevuje řemeslo, je, že Václav Nikendey je opravdový kovář. Klip jsme natáčeli vlastně jako dokument přímo v jeho dílně.
MD: My oba máme k řemeslu velkou úctu. Ve virtuálním světě trochu chybí ten hmatatelný výsledek.
OVV: Po čtyřiceti letech komunismu bylo řemeslo zprofanované. Většina lidí začala pracovat v kancelářích. Myslím, že je tedy pěkné poukázat na to, že existují lidé, kterým pod rukama vznikne nějaký krásný produkt. Je to fyzická práce, ale třeba v případě kováře je spojená s uměleckým citem. I to byl jeden z důvodů, proč jsem odmítl v tom klipu hrát. Chtěl jsem, aby to bylo opravdu věrné. A do budoucna bych i rád zachoval koncept, že se v klipech objevovat vůbec nebudeme.

text: Jitka Fialková, foto: Tomáš Moudrý

Témata: Emozpěv, Hebké bolesti, křest, Café V lese, koncerty

zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím