Ewa Farna interview: Učím se zjišťovat, co vlastně chci

Vydáno 27.10.2016 | autor: Josef Martínek

Desetiletí na české scéně oslaví Ewa Farna speciálním koncertem ve Foru Karlín, který chce pojmout jako velkou show se zajímavými hosty. "Nechtěla jsem obyčejný koncert, kam si pozvu novináře a poliju se šampaňským, chtěla jsem slavit ve velkém," prozradila nám v rozhovoru.

Ewa Farna interview: Učím se zjišťovat, co vlastně chci Ewa Farna interview: Učím se zjišťovat, co vlastně chci

Ewo, nedávno jste se vrátila z Ameriky. Jaké to tam bylo?
Skvělé! Bylo to příjemně dlouhé, plánovala jsem si takový road trip udělat už asi dva roky a teď mi to konečně vyšlo. Chtěla jsem tam původně natočit také nový klip, což se nakonec nepovedlo, protože písnička ještě nebyla hotová. Škoda, jsou tam krásné lokality.

Ewa Farna má nový management, v listopadu oslaví deset let na scéně ve Foru Karlín

Na sociální sítě jste dávala fotku z koncertu Beyoncé, na který jste se zašla podívat. Nasávala jste tam tedy i hudební inspiraci?
Lístky na Beyoncé jsem dostala jako dárek. Byla to obrovská show, její scéna je tak velká, že se ani nevejde na uzavřený stadion, všechny koncerty probíhají venku. Beyoncé se předvedla jako ohromná profesionálka, a navíc úžasně zpívala. Řekla bych, že momentálně je nejvíc TOP zpěvačkou na světě. Nakonec jsem bohužel stihla jen půlku koncertu, ale i tak jsem si to užila. Byla jsem i na americkém gospelu v kostele, což je něco, co jsem vždycky chtěla vidět. Na pódiu bylo asi 40 lidí, kapela hrála skvěle. Musím přiznat, že jsem se pak rozplakala štěstím. A kromě hudby jsem viděla třeba představení Davida Copperfielda.

MOHLA JSEM BÝT SEZÓNNÍ ZÁLEŽITOSTÍ

Letos slavíte 10 let na scéně, připadáte si už dnes jako ostřílená zpěvačka?
Asi ano, cítím se na pódiu jistě. Nejspíš je to i díky tomu, že funguji úspěšně také v Polsku, a obě země mi přinášejí různorodé hudební zážitky. Za deset let mám dohromady asi 11 desek, včetně DVD, pracovní tempo, zejména v začátcích mé kariéry, bylo opravdu závratné. Zároveň si ale uvědomuji, že se mám stále v čem zdokonalovat, a mým cílem je se pořád rozvíjet, nestát na místě. Věřím, že mě ještě čeká hodně dalších hudebních zážitků.

vložte odkaz, text nemažte

Někteří lidé vás na začátku kariéry, kdy vám bylo dvanáct let, považovali za jakýsi "marketingový produkt", sezónní záležitost. Jak náročné pro vás bylo si získat respekt hudební veřejnosti?
Na to je jediný lék: čas. Ti lidé klidně mohli mít pravdu, mohla jsem být sezónní záležitostí a pak rychle skončit, to člověk nikdy neví. Proto považuji za svůj největší úspěch to, že i po deseti letech jsem tu, zpívám a někoho snad i zajímám. S mým tehdejším managerem Leškem Wronkou jsme se od začátku shodli, že chceme podnikat kroky k dlouhodobému setrvání, dívali jsme se dopředu. Určitě mám i dnes spoustu odpůrců, kteří mě zatracují už z principu, protože dělám pop. Věřím ale, že i undergroundový člověk dokáže ocenit pop, pokud je dobře udělaný. Chci lidem přinášet kvalitní moderní hudbu, to je cesta, kterou jsem si vybrala.


Ewa Farna začínala kariéru jako dvanáctiletá. Foto: Lewron Music

Jak jste se naučila vyrovnat s tlakem bulváru? Ze začátku to nejspíš bylo náročné, že?
Na začátku se to nedalo neřešit. I když člověk chce věřit tomu, že ho bulvár nerozhodí, podvědomě ho to trápí. Můžete se sice soudit, ale to je většinou ztráta času. Myslím, že nejlepší obranou je snažit se bulvár ignorovat, vyjadřovat se formou rozhovorů, kde lidi vidí, že mluvíte opravdu vy, a ne nějaké pofidérní zdroje typu "nejmenovaná Ewina kamarádka". Nejtěžší pro vás je, když někdo útočí na vaši rodinu, blízké. Zpívání miluji a uvědomuji si, že bulvár k popularitě patří, vybrala jsem si to. Lidi kolem mě si to ale nevybrali a neměli by tohle břímě nést.

Dnes si z bulváru také často děláte legraci...
Ano, občas na něco narážím na koncertech, sem tam si rýpnu, baví mě to a myslím, že lidé to zatím docela ocenili. Samozřejmě, občas se o sobě dočtete věci, ke kterým se snad ani vyjadřovat nemá smysl.



Úspěšná jste i v Polsku. Jaký je rozdíl mezi českým a polským trhem?
Polsko je větší země, má skoro 40 milionů obyvatel, pořadatelé tam mají větší rozpočty, takže i všechny akce vypadají trochu jinak. Je tam tím pádem i víc umělců, které hudba živí. Baví mě ale hraní v obou zemích střídat, mám ráda určitou svobodu. Můžu být v jedné z těch dvou zemí nějakou dobu hodně vidět a pak se zase stáhnout, nechat lidi vydechnout, a přesto pořád hrát, živit team na tom druhém trhu. 

TENTOKRÁT ZAČÍNÁM OD ČESKÝCH TEXTŮ

U vaší poslední desky Leporelo se některé aranže pro Česko a Polsko lišily, proč?
Tolik se nelišily, úplně jiný byl aranžérsky jen singl Leporelo. V Polsku vyšel pod názvem Znak, byl hodně funkový, jenže s českým textem to pak znělo jako dechovka. Čeština a polština mají rozdílné frázování, což mě občas zlobí. Tlumočení těch textů někdy opravdu zabere spoustu času.

Ewa Farna interview: Nová deska? Chci si užít věku, kdy si už můžu vzít podpatky, ale taky ještě conversky

Jak se perete s českými texty při přípravách další desky?
Vždycky, když se pokouším napsat český text a zhudebnit ho, trochu mě to odvádí k folku, k písničkářství, což není to, co chci dělat, v čem jsem dobrá. Polština je zkrátka zpěvnější, můžete si v ní víc dovolit. Na nových písních textařsky spolupracuji třeba s Patricíí, která otextovala písničku Boky jako skříň, nebo s Robinem Králem, který napsal desku Blázinec s Janem Lstibůrkem. Většinou přijdu s nějakým hudebním nápadem, který mě baví, a oni k němu pak píšou slova. Snažím se tentokrát začít od českých textů.

Vracíte se tedy k postupu, který platil u vašich prvních tří desek - napřed české album a pak polské?
Byla bych ráda, aby nové album vyšlo plus mínus zároveň na obou trzích, jde spíš o to, v jakém pořadí texty vznikají. Kromě Leporela jsem u všech desek začínala s češtinou. Když jsem to posledně udělala naopak, překlad textů z polštiny do češtiny zabral asi rok, tohle pořadí moc nefungovalo.

Proměnilo se za deset let složení publika na vašich koncertech? Stárnou fanoušci s vámi, nebo se přidávají i posluchači mimo vaši generaci?
Proměňuje se to, za což jsem ráda. Zároveň mě ale těší, když dnes potkám fanoušky, kteří jsou se mnou od začátku. S blížícím se výročním koncertem se mi teď někteří ozvývají. Pamatuji si je jako děti, teenagery, dnes je jim pětadvacet, mají větší nároky na hudbu, mají větší výběr. O to víc si vážím toho, že mě stále poslouchají. Kromě nich vidím na koncertech i starší lidi, kolikrát zahlédnu v publiku diváky, které kdybych potkala na ulici, myslela bych si, že jsou to mí antifanoušci a hateři (smích).

Váš výroční koncert proběhne 11. listopadu ve Foru Karlín. V čem bude specifický?
Je to můj dosavadní největší projekt, chtěla bych to pojmout jako show, Forum Karlín k tomu dává dobré předpoklady. Dorazí zajímaví hosté: Majk Spirit, Klára Vytisková, Patricie, a možná dojde i na nějaké překvapení. Poprvé si koncert sama produkuji a bude se také nahrávat, chci z něho mít kvalitní záznam a třeba z toho pak něco vzejde. Prodávat se bude také moje výběrovka, která bude k dostání pouze tam a pak na mém e-shopu. K deseti letům na scéně chystám i dokument, který se nahrává už od loňského roku.

Zaznamenal jsem vaše prohlášení, že pokud Forum Karlín vyprodáte, budete s příjmy zhruba na polovině nákladů. Je to tedy vyloženě dárek pro vás a vaše fanoušky k deseti letům na scéně?
Je to tak, myslím si, že si těch deset let zaslouží pořádnou oslavu. Nechtěla jsem to pojmout jako obyčejný koncert, kam si pozvu novináře a poliju se šampaňským, chtěla jsem slavit ve velkém. Už jsem měla koncert v Lucerně a Forum Karlín je ještě o něco větší, takže je to pro mě další meta. Prodej lístků jde naštěstí dobře a mám kolem sebe skvělý tým. Koncert na výdělek to skutečně není, ale vnímám to jako investici do sebe a těch se nemá litovat. 

LIDÉ MI PÍŠOU, ŽE TEĎ PŘESTANU BÝT LOUTKA

O prázdninách jste se rozešla se svým managementem, máte už nový?
Ano, bylo to potřeba kvůli bookingu koncertů na příští rok. Nový management mám od 1. září, vtipné bylo, že jsme se poprvé viděli až po mém návratu z USA, takže jsme skoro dva měsíce pracovali pouze přes maily. (Novým managerem Ewy je Pavel Trojan, pozn. red) Změna přišla právě v době příprav koncertu ve Foru Karlín a já najednou s celým tím obrovským projektem zůstala sama. Bylo to hodně náročné, ale vnímám to jako velkou školu.

Proč jste se rozhodla pro změnu? Šlo o dlouhodobou rozdílnost názorů na vaše další směřování, nebo to byl jeden konkrétní impuls?
Určitě to nebyl jeden impuls, smlouva trvala do 1. září a měli jsme na výběr, zda ji prodloužit, nebo ne. Dál jsme se neshodovali na tom, jak by mělo moje směřování pokračovat, ale nerozešli jsme se ve zlém.

V čem se vaše představy rozcházely?
Každý z nás viděl další cestu trochu jinak. Chtěla bych to teď mít víc ve svých rukou a třeba také poznat, že ke koncertu patří i pojištění a poplatky Praze 7, nejen vyjít na pódium. (smích) Lešek se ale neztratí, zastupuje spoustu dalších umělců a je velký vizionář. Co se týče mě, nevím, jestli to dopadne dobře, ale za deset let jsme si dali všechno, co jsme si dát mohli, a potřebovala jsem trochu "vyměnit vzduch". Měla jsem se s Lewronem komfortně, teď musím sama přicházet s nápady a lidé kolem mě čekají na mé rozhodnutí. Člověka to naučí, že musí vědět, co vlastně chce. A zjišťuji, že to není vždycky lehké. Každopádně to vnímám jako krok kupředu, k dospělosti a přijetí zodpovědnosti.


Ewa Farna jako Zpěvačka roku 2009 v cenách Anděl

Věděla jste během těch deseti letech vždycky, co chcete?
Věděla jsem, co nechci. Když se mi něco nelíbilo, vyškrtli jsme to a vylučovací metodou jsme se dostali k tomu, co mi vyhovovalo. Když jsme s Leškem oznámili ukončení spolupráce, začali se ozývat lidé, kteří mi psali, že jsem se konečně rozešla s velkým managerem a teď přestanu být ta "loutka". Myslí si, že teď budu úplně jiná. Ale trochu je zklamu, já jsem nikdy nedělala nic, co by mi bylo proti srsti. Neznamená to, že teď budu punkerka s růžovými vlasy a zelenou kytarou, ani nevidím autentičnost v tom, že někdo deset let něco dělá a pak to úplně popře.

Přesto se postupem času jako osobnost i jako zpěvačka zřetelně vyvíjíte...
Ano, měním se já i můj vkus, už nejsem náctiletá holka, která poslouchala Avril nebo Linkin Park. Dnes miluji černošskou hudbu, Eda Sheerana a spoustu další muziky. Jsem sama zvědavá, kam se má hudba do budoucna posune. Asi vždycky budu tíhnout k melodiím, jen možná s větším množstvím groovů.

text: Josef Martínek, foto: Tomáš Vlach (rozhovor). archiv zpěvačky

Témata: Ewa Farna, Forum Karlín, 10 let na scéně, koncerty, Lešek Wronka, Beyoncé, Avril Lavigne, Ed Sheeran, Linkin Park

zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím