Holden interview: Zpívání v češtině? Jako kdybychom pražské hipster smetánce chrstli kyselinu do oka

Pro ty, co vás neznají, můžete říct, kdo je Holden?
Martyn (M): Kromě toho, že jde o pražskou kapelu, Holden je člověk v postpubertálním věku, není úplně dospělý, bojuje se svým životem tak, jak nejlíp ve svém věku může.

Kdo jede na turné: Podzimní koncertní smršť obstarají Tomáš Klus, Kryštof, Mig 21 nebo Jelen

Prošli jste hned několika změnami. Jednou z nich je zkrácení původního názvu Holden Caulfield na Holden, co vás vedlo k této změně?
M: Pořadatelé neuměli napsat ani vyslovit druhou část názvu. Byl hrozný a nedal se ani zapamatovat. Kapelu jsme pojmenovali podle hlavního hrdiny z knihy Kdo chytá v žitě. Několikrát jsme přemýšleli, že jej zkrátíme, druhý slovo nám přišlo navíc. A teď, s rozhodnutím nezpívat anglicky, ztratilo smysl úplně. Jde o slovo znějící jako z jiné planety a rozhodně ne české. Řekli jsme si, když děláme ty změny v kapele, proč je nevzít kompletně.

Proč jste se rozhodli po třech albech přejít z angličtiny do češtiny?
M: Těch důvodů je asi víc, ale podle mě ten nejdůležitější je uvědomění si, že vlastně není důvod zpívat anglicky. Tak jako mateřským jazykem neumím německy, francouzsky, neumím tak ani anglicky, přestože jsem se je ve škole učil. Ten pocit, že to umím, je zcela falešný. Člověk prostě nemůže úplně sdělit to, co by chtěl, v jazyce, který není jeho vlastním. 
Ale dost dlouho jsem si myslel že to jde, to je pravda... Dlouhá léta jsem brojil proti tomu, abychom zpívali česky, a vím, že si teď tak trochu s*ru na vlastní hlavu. Člověk pak trochu dospěje a uvědomí si, že není nic špatného na tom, zpívat česky a být českou kapelou.
Timon (T): Našli jsme "koule" zpívat, resp. psát texty v češtině, to je Martynova zásluha. Najednou je textům rozumět.
M: Najednou jsem před publikem nahej.
T: V angličtině se všechno naopak schová.

Má to ještě nějaký jiný důvod?
M: Byl jsem unavenej z českých anglicky zpívajících kapel. Vlastně každý kluk, co si na gymplu zakládá kapelu, hned zpívá automaticky anglicky, je tam hrozná fascinace angloamerickou hudební scénou, kterou naprosto chápu, protože mají samozřejmě skvělé kapely. Ale říkám si, jestli není náhodou na čase, v roce 2016, aby Česká republika našla svoji klubovou scénu, svůj zvuk a nebyla tak fascinována kopírováním Západu. Přijde mi, že největší vrchol, který může kritik dnes napsat, je: "Kapela nezní česky". Přál bych si, aby to bylo opačně, protože co je špatného na tom znít česky?
T: Spíš se u těch kapel jedná o image záležitost a chtějí znít světově.
M: Zatím nikdo venku neprorazil, tak nevím, proč bychom měli zrovna my… Na nás tam nikdo nečeká… Pokud na nás nepřijde 300 lidí v Plzni, tak proč by přišlo 50 lidí v Berlíně. Začít s češtinou bylo to nejlepší rozhodnutí kapely.

Přímočařejší a česky zpívající Holden pokřtí album v Roxy. Vstupné nevybírají

Jak tuto změnu vnímali fanoušci?
M: Jak kdo. Někteří nepochybně utekli, věřím tomu, že se nám je podaří přesvědčit o tom, že šlo o krok správným směrem. Pokud ne, škoda, ale věříme taky v příchod nových. Je to změna, pokud se nebude někomu líbit, tak mi to bude líto. Nejde ale zas o takovou změnu, aby bylo potřeba kvůli tomu zavrhnout kapelu. Nedá se s tím nic dělat, s tou změnou jsme spokojení a nevyčítáme si ji.

Nedožadují se fanoušci nějakého starého songu na vašich koncertech?
M: Na to je teď asi brzy. Před pár dny jsme vydali desku, tak těžko říci, zda se někdo bude dožadovat našich starých songů… Možná jo, to je tak, když vydáš něco nového, tak ti pak lidi na facebooku píšou "Jééé, mně chybí ti staří Holden".

DESKA O NEŠŤASTNÝCH LÁSKÁCH A VÍNU

Měli jste na desku nějakou kontroverzní reakci?
M: Jasně. Pražská hipster smetánka reagovala, jako kdybychom jí chrstli kyselinu do oka (smích). Ale super, zafungovalo to krásně, když tahle "hejtr parta" hejtovala, bylo to znamením, že jde o krok správným směrem.

I žánr jste změnili, jste teď víc popovější.
M: Podle mě je hudba je stejná, jen je to česky.

Jaké máte teď ambice?
M: Hrát koncerty. Chtěl bych, abychom byli kapelou, kterou mají lidi rádi. Aby to bavilo jak nás, tak  i je. To je podle mě asi nejvíc, čeho kapela může dosáhnout. Jak velké to bude? Uvidíme. Největší ambicí je, abychom my čtyři měli stále rádi svoji kapelu. Pokud se bude naše muzika líbit i dalším lidem, bude to moc krásný pocit.

Před pár dny jste vydali svoje nové album Střepy v postelích, na co se krom češtiny mohou fanoušci těšit?
T: Na deset písniček, tedy krom dvou singlů, které už slyšeli.
M: Myslím si, že jde o takovou výpověď postpubertálního člověka ztraceného ve velkoměstě, bojujícího s problémy a chodícího po večírcích. Nejde o žádné "depresení" o hlubokých existencionálních otázkách. Je o tom, co dospívající kluci prožívají. Třeba to někdo další prožívá taky. Název je odvozen podle jedné písničky a symbolizuje, o čem deska je. O šťastných i nešťastných láskách a vínu. (úsměv) Střepy můžou fungovat i jako symbolika skleniček.
T: Pracovali jsme na ní rok a půl až dva. Přitom jsme začali tím, že jsme psali anglické texty, které jsme pak přetextovali do češtiny - třeba v případě songů Střepy v postelích a Májová.
M: Texty jsem nakonec psal já, ale hudebně jsme se na nich podíleli všichni.

Kde berete inspiraci ke skládání?
M: Mě strašně baví poslouchat zvuky kolem sebe, třeba když jedu tramvají. Tvořivý proces ve mně probudí buď alkohol, nebo zvuk, který slyším, a začnu si ho představovat v nějakých kontextech. Pak z toho vznikne hudební nápad, kde zvuk, který to ve mně probudil, nakonec nemusí být obsažen. Ale vždycky to musí něco nastartovat. Lidi si myslí, že jsme kytarová kapela, ale jde o omyl, my si všechno naklikáme na počítači, obohatíme trochou kytar a pak si to přehrajeme ve zkušebně.

Bude křest nové desky?
M: Ano, 7.11. v Roxy a nemůžeme se dočkat!

Máte krásné nové logo, kdo je jeho autorem?
M: Jáááá. (úsměv)! Nejsem žádný grafik, jednalo se o náhodu. Mám hrozně rád srdíčka na Facebooku a rád je ke všemu píšu, a tak jsem si říkal, že by bylo hezké nějak je propojit s kapelou. Tak jsem si hrál se srdíčkem… otočil ho… a bylo to tam (smích).
T: Většinou se v naší kapele nemůžeme shodnout, strhne se bouřlivá diskuze, jak by něco každý udělal jinak a lépe. Jakmile ale tohle Martyn poslal, všichni jsme zareagovali jednotně: "Jo, to je ono, to je dobrý."

TURNÉ S MANDRAGE? TO NEJLEPŠÍ, CO SE NÁM MOHLO STÁT

Čeká vás podzimní turné s Mandrage, jak se k této nabídce dostali?
M: Já s Mandrage už tři roky pracuju jako zvukař a vlastně jsme s kluky prolnuli, jsou fajn a kamarádíme se i mimo kapely. Přišla tato nabídka, po které jsme samozřejmě skočili, to se neodmítá. Jde o to nejlepší, co se nám mohlo stát měsíc po vydání desky, dalo by se říci debutové. Pojedeme 18 štací po kulturácích s kapelou, na kterou chodí lidi.
T: Podle mě je tohle největší změna, která se stala, jak ses ptala v úvodu.
M: Být předkapela není jednoduchá pozice, ale jde o výzvu přesvědčit lidi, že tam tu půlhodinu nejsou zbytečně, že ji nestráví jenom čekáním, ale naše hudba se jim může i líbit. Tak uvidíme.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?
T: To bylo na Letné u kyvadla.
M: Jednalo se o charitativní akci občanského sdružení Na dřeň na podporu dárcovství kostní dřeně. Byla už tma, hráli jsme bez pódia na zemi, lidi stáli kolem, všude byly girlandy se světly, které tam pořadatelé pověsili, a za námi jsme viděli osvětlenou Prahu. Šlo o fakt kouzelné místo.

Máte zatím k albu dva klipy. Proč se objevují slepice v Nesmíš se zlobit?
M: Jde o takovou odlehčenou legraci. Jedná se o lyric video, chtěli jsme ho vydat jako první teaser na desku. Možná jsme zvolili příliš odvážně. Ale vůbec si nemyslím, že je to špatný. Dan, který jej režíroval, říkal: "Když je to takový odlehčený, pojďme, uděláme slepice." (smích)

Naposledy jste vydali klip Majáky, je v něm vidět inspirace muzikálem Starci na chmelu, jaký vztah k němu máte?
M: Šlo o nápad našeho bubeníka, který má zpravidla fakt dobré nápady. Jak hrají kapely často covery, mohla by být sranda udělat cover videoklipu. Podle mě jde o kultovní a strašně legendární českou věc. Hezky funguje se změnou, kterou jsme prošli, a ještě je to vizuálně hezký. Tři kluci s kytarou, to je hezký. Minimálně pro mě, jako kytaristu, to je hezký. (smích) Ke chmelu vztah nemám, ale baví mě ty první "chmelový" lásky.

Co je pro vás majákem v životě?
M: Maják je takové poslední světlo před tím, než dojde k nárazu. Každý ho má v něčem jiném. Myslím si, že já ho mám v rodině a kamarádech. Když se blíží průser, vím, že by přišli a zachránili mě.
T: To je tak dobrá odpověď, že k tomu není co dodat.
M: Někdo je může mít ve víře, někdo v sebepoznání…. Maják tě nezachrání, ale řekne ti: "Hele bacha, už to je blbý."

Co byste vzkázali svým fanouškům?
M: My máme fanoušky? (smích)
T: Děkujeme jim, že s námi vydrželi.
M: Přijďte na koncert, budeme se těšit!

text a video: Hana Bukáčková, foto: Lucie Vysloužilová

Témata: Holden, Holden Caulfield, Martyn Starý, Mandrage, Starci na chmelu