Honza Křížek interview: Stýskalo se mi po tom živelným rock'n'rollu

Vydáno 09.03.2017 | autor: Hana Bukáčková

Honza Křížek založil před pětadvaceti lety kapelu Walk Choc Ice, která v devadesátých letech patřila na špičku naší klubové scény. Poté se skupina na nějaký čas odmlčela, takže měl čas hrát krásných třináct let po boku Radima Hladíka v Blue Effectu. Nyní se Walk Choc Ice vrací na hudební scénu, k tomu se navíc Křížek věnuje i svému vlastnímu pořadu. 

Honza Křížek interview: Stýskalo se mi po tom živelným rock'n'rollu Honza Křížek interview: Stýskalo se mi po tom živelným rock'n'rollu

Honzo, comeback Walk Choc Ice udělal radost mnohým fanouškům, co očekáváte od comebacku?
Slavíme návrat na koncertní pódia a 25 let od vzniku kapely. Naše očekávání jsou scházet se spolu, zahrát si spolu, protože nás oslavy Keep Smiling nakoply. Zjistili jsme, že nám to spolu funguje líp než před lety, ať už lidsky, nebo na pódiu. Pak jsou už nesmělejší očekávání, jednak abychom letos obstáli na všech čtyřech pódiích, kde se ukážeme, abychom natočili CD a DVD jako průřez kariérou pod názvem Best of Life. V neposlední řadě jsme přijali další výzvu, a to prezentovat se po patnácti letech novou písničkou, která by byla ukazatelem toho, jak nás hraní a skládání baví a jestli z toho nakonec nevznikne příští rok třeba deska. A to je asi největší výzva.

Walk Choc Ice slaví 25 let návratem na pódia a novým singlem

Nebojíš se, že to může skončit propadákem?
Propadák hrozí vždycky a každýmu. Všichni máme respekt před návratem a chceme především sami sobě i všem fanouškům dokázat, že jsme super kapela. Například já mám respekt před každým vstupem na pódium a mám před vystoupením trému. Když jsem četl knížku Come As You Are, Kurt Cobain tam říkal, že když byl v pozdější době slavný, necítil žádnou trému a že mu to přišlo naprosto frustrující. Já to tak taky beru, když bych přišel a neměl trému, tak by to pro mě nebylo vzrušující… to byl jeden z důvodů, proč jsem odešel z rádia RockZone, kde jsem dělal 13 let denně tu samou práci, vyvolalo to ve mně frustraci. Začal jsem dělat svůj pořad Backstage Honzy Křížka na rádiu Nananuk. Nicméně něco obdobného se dělo po třinácti letech v Blue Effectu, kdy se víceméně obehrávalo to samé, že jsem přestával cítit vzrušení, nahrazovala ho rutina a to v muzice není dobrý. Proto jsem rád, že můžu dělat něco jinýho, co může být odrazem něčeho novýho.

Co bylo impulsem k návratu Walk Choc Ice? Nebyla to smrt Radima Hladíka a následný konec Blue Effectu?
Určitě bych neoznačil smrt Radima Hladíka jako impuls k obnovení činnosti Walk Choc Ice. Kluci mě sami na konci minulého roku oslovili, jestli nenavážeme v bodě, kde jsme před dvěma lety skončili. V tu dobu to možná bylo lépe nastavený, protože kluci neměli tolik projektů, co mají teď. Tenkrát jsem to zatrhl, protože jsme hráli 150 koncertů ročně s Blue Effectem  - nebyla tedy šance ani prostor udělat něco nového. Teď tu ten prostor vznikl.

Zemřel kytarista Radim Hladík ze skupiny Blue Effect, podlehl plicní chorobě

SMRTÍ RADIMA HLADÍKA PRO MĚ BLUE EFFECT SKONČIL

Byla samozřejmost, že s Radimovou smrtí skončí Blue Effect?
Pro mě určitě. V momentě, kdy odešel Radim Hladík, pro mě BE skončil, bylo by pro mě hudebně i lidsky nepřijatelné pokračovat dál. I když určité hlasy fanoušků se ozývaly v tom smyslu, že by bylo fajn, kdybychom pokračovali, já v tom svým způsobem vidím nostalgii. Ale uměl bych si představit koncert, který Radima oslavuje, kterého se účastníme my jako kapela, co s ním hrála, a kam by se pozvali hosté, kteří s Radimem bezprostředně spolupracovali a dotýkali se ho lidsky a hudebně.

Co ti dala spolupráce s Radimem?
Dala mi 13 let naplněných muzikou. Možnost hrát po boku skvělýho chlapa a muzikanta. Spoustu zkušeností jsem díky němu načerpal, ale i já jsem mu mohl předat svých pár zkušeností, takže to byla vzájemná reciproční záležitost. Hodně mi to dalo, hodně mi to vzalo…

Radim Hladík s Blue Effect znovu oživili Novou syntézu

Blue Effect jste hráli písničky od Walk Choc Ice, bude to i opačně?
Stejně jako v BE nevzešel nápad hrát Rejdit ode mě, ale od Radima, tak ani tentokráte to nebyla moje myšlenka, ale kluci navrhli, že bychom mohli hrát Slunečný hrob jako projev úcty. Už jsme si to vyzkoušeli a je to hrozně dojemný. Moc si vážím toho, že tuto písničku můžu mít i nadále ve svém repertoáru.

V rámci Walk Choc Ice vás čekají koncerty, na co se fanoušci můžou těšit?
(videoodpověď)

PRVNÍ KONCERT? JAKO KDYBY DOJELA SLAVNÁ KAPELA

Vzpomeneš si na první koncert Walk Choc Ice?
První koncert byl v Táboře, kam nás tenkrát pozval kamarád, a čekal tam na nás natřískaný klub. Od prvních taktů s námi celý dav pulzoval, lidi byli nadržení na nás a my zas na ně. Vypadalo to, jak kdyby dojela nějaká slavná kapela. (smích) Ale bylo to jak dvojsečná zbraň, když si jako mladej myslíš, že jsi něco dokázal, a pak přijedeš na druhý koncert a tam na tebe nikdo nečeká. (smích) 

Vzpomeneš si na poslední koncerty Walk Choc Ice?
Měly neopakovatelnou atmosféru a velký ohlas. Fanoušci byli super, ale taky jsem si na nich uvědomil, že už toho moc na pódium neuběhám a že bych se možná měl víc zaměřit na svůj projev, než na nějaké pobíhání. Přiznám se, že poslední dva roky, které následovaly po těchto koncertech, byly pro mě v Blue Effectu těžší, protože se mi začalo stýskat po tom živelným rock'n'rollu, začal jsem trochu zlobit a přetékat hranice artrockového hraní v Blue Effectu. 

vložte odkaz, text nemažte

V devadesátých letech vzniklo hodně kapel, koneckonců právě letos jich mnoho slaví 25 let, stejně jako vy. Devadesátky a přelom milénia byly bohaté na spoustu kvalitní muziky. Čím to bylo?
Rok 1992 byl velmi plodný, vzniklo hodně kapel. Byla to hezká doba… Dnes musíme platit složenky, kdežto tehdy jsme si ubalili jointa a to bylo vše, co nás zajímalo. (smích)

HRÁLI JSME V MACOŠE I NA NĚMECKÝCH VEŘEJNÝCH ZÁCHODECH

Na jakém nejzajímavějším místě jsi hrál?
Hodně zajímavý fleky byly prostřednictvím Blue Effectu, kdy jsme hráli v jeskyni Macocha a v podstatě na veřejných toaletách na nádraží v německém Schöndorfu. Jinak jsme hráli v kostelech a na dalších místech, kam se normálně člověk nedostane. Hodně mi daly výchovné koncerty, které jsme hráli pro děcka ze škol, kde tě nikdo nezná, nikdo tě nerespektuje. Všechna ta "zvířata" nemusí sedět v lavicích a jdou na koncert, ty je musíš zaujmout a to mi dalo obrovskou školu. To mě inspirovalo i k tomu, že teď startuju svoji sólovou kariéru a první koncerty jsou právě pro školy, takže mám před sebou velkou výzvu.

Jak bude vypadat tvůj repertoár na sólových koncertech?
Bude to hodinový průřez mojí kariérou, tedy od Walk Choc Ice, Ivana Krále, Kollerbandu, Blue Effectu a k tomu postavím do protikladu svoje autorské věci, které chystám, dejme tomu, na svoji desku. Chci si vyzkoušet možnost, že nebudu součástí kapely, ale budu hrát jen já se svojí kytarou bez podpůrných muzikantů.

 

Slyšela jsem, že umíš hrát na hodně nástrojů a že už tě nebaví hrát na kytaru, je to pravda?
Umím na bigbeatové nástroje, bicí, baskytara, kytara, klávesy a zpěv... Jinak jsem se vyjádřil v tom smyslu, že jsem hrál 13 let na kytaru v BE a to mi tak nějak stačilo, teď bych se rád chtěl věnovat zpěvu a občasnému hraní, ale už nechci být přikovanej ke kytaře, jak tomu bylo doteď.

Je nějaká šance, kterou jsi v životě promarnil a lituješ toho?
Měl jsem velice zajímavou nabídku, kterou jsem odmítl. Měl jsem jet evropské turné jako offstage klávesák skupiny Killing Joke, musím říct, že jsem se z toho tehdy trochu pokakal… Ale vůbec toho nelituju, jako ničeho, co jsem v životě prožil.

SNAŽÍM SE BOJOVAT PROTI STRACHU

Co nejhoršího jsi musel v životě překonat?
Strach a snažím se proti němu bojovat… například mám strach ze sólového hraní, z toho, že budu sám stát na pódiu, tak si vymyslím sólo koncerty. (úsměv) Nebo jsem se dřív bál, že nebudu dobrým tátou… a nakonec jím jsem. To vše je pro mě výzvou k tomu, abych se s tím vším popral.

Co tě v poslední době v hudbě zaujalo?
Jedním z obrovských pohlazení je pro mě poslední deska Red Hot Chili Peppers, jejich pojetí koncertů a hudebního vývoje je pro mě velkou inspirací.

Text: Hana Bukáčková, foto: Čestmír Jíra (rozhovor), Supraphon (promo)

Témata: Honza Křížek, Walk Choc Ice, Rejdit, Blue Effect, Radim Hladík

zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím