Jana Lota interview: Deska Do světla je zpětný dík dědovi za všechno, co mi dal

Jani, od svých pěveckých začátků jsi ušla kus cesty. Co ti ty roky daly?
Podle mě se jednalo o přirozenou cestu, nikdy jsem se do ničeho netlačila… chodily různé nabídky a příležitosti. Můj prvopočátek je v klasickém zpěvu, dělala jsem operní zpěv, už jako malá jsem chodila do lidušky, poté následovala konzervatoř, kde jsem dělala jak zkoušky na pop, tak na operní zpěv. Nedovolili mi ale studovat obojí, tak jsem si musela vybrat. Zvolila jsem si pop, protože v pubertě mě operní muzika moc nebavila.

Jana Lota představí naživo svůj projekt Rudohořím, vystoupí i Jana Koubková nebo Barbora Mochowa

A co bylo dál?
Když jsem se přestěhovala do Prahy, přirozeně mě vtáhla tvrdá scéna a s klukama z kapel Boa a La Grupa jsme pár let posléze bigbeatovali po celé republice. Bylo to hodně výživný. Poté jsem se seznámila s Matějem Homolou, se kterým jsme udělali moji první sólovou desku Lidi. Byl to pop řízlý bigbeatem, takže se to žánrově posunulo jinam. Zásadním momentem bylo setkání s Mírou Chyškou, kde jsem ve společné spolupráci dostala tvůrčí prostor se sama vyjádřit jako autor. V roce 2012 vyšla první naše společná deska Děvčátko, což byl pop s propracovanými aranžemi. Poslední deska Do Světla je jakýsi scénický pop též se složitějšími aranžemi, který se snaží vyjádřit konkrétní téma a časovost.

S kým jsi na desce spolupracovala?
Především s Honzou Jakubcem, s Mírou jsme pak všichni tři laborovali ve studiu při natáčení. Nerada bych opomněla bezvadnou kapelu se zmíněným Honzou Jakubcem (basa), Honzou Alešem (piano) a Míšou Noskem (bicí). V posledních letech mám kolem sebe muzikanty, se kterými táhneme za jeden provaz.

KDYŽ ČLOVĚK PŘIJEDE NA MÍSTA, KTERÁ ZNÁ, INSPIRACE TEČE SAMA

Kde nacházíš inspiraci?
Obecně jsem našla inspiraci v přírodě a v životu jako takovém, u poslední desky v přírodě a v rodině. Před třemi lety mi zemřel děda, se kterým jsem vyrůstala v Krušných horách. Takže Krušný hory znám poměrně dobře, proto jsem se rozhodla o nich psát. Je to moje rodná hrouda, kam se chci navracet ve vzpomínkách, ve tvorbě i fyzicky. Když člověk přijede na ta místa, která zná, inspirace teče sama. Spousta umělců se vrací ke kořenům a je krásný, že každý umělec píše o tom svým koutě, jako například Aneta Langerová o Šumavě.

Deskou děkuji dědovi za to, jaký byl a jak se o mně pěkně staral, jak mi fandil a podporoval v hudbě. Je to zpětný dík za to všechno. Do písní se náš vztah promítnul, konkrétně Mechoví lidé popisují jeho odchod a moje pocity v tom čase.

vložte odkaz, text nemažte

Jak tě napadl tento koncept?
Bylo to právě spojení s dědou a časem, který jsme strávili v Krušných horách. Protože jsem měla hodně skladeb a nápadů, které jsem chtěla zpracovat, tak jsem se rozhodla, že to rozdělím na více částí… takže deska Do světla, která vyšla v říjnu, je první část projektu Rudohořím, teď pracuji na jeho druhé části.

RECENZE: Jana Lota provází Rudohořím. V Krušných horách zůstává Do světla

V sedmi písních vyjadřuješ dvanáctihodinovou noční část dne, druhá část bude popisovat tu denní?
Bude, protože celý koncept je dvacetičtyřhodinový. První část vyjadřuje dvanáctihodinovku odehrávající se převážně přes noc. Začíná v pět odpoledne a končí před rozbřeskem. Chci splnit, co jsem slíbila, takže ta druhá půlka bude denní, bude od svítání až po ten soumrak, ale bude to jiná cesta. Teď jsme šli z pod úpatí hory Klínovce na jeho vrchol. U druhé desky mám v plánu obejít v Krušných horách víc míst. Dejme tomu, když si fantazijně představím, že mám obrovský křídla, tak za těch dvanáct hodin navštívím místa, která jsem třeba do teď sama ještě neviděla. Už na tom konceptu pracuju, neměl by být zaměřený jen na přírodu Krušných hor, ale na její jiné poklady, dost se to bude dotýkat folklóru a to se podepíše zřejmě i na její podobě. Po Novém roce bych chtěla vlítnout do studia a na jaře 2018 to pak vydat.

Čím jste docílili atypického zvuku?
Snažili jsme se jít po ději a atmosféře jednotlivých písniček podle toho, v jakém časovém úseku se to odehrává. Když si člověk poslechne celou desku v kuse, tak by mu to mělo opravdu navodit dojem z cesty temným Krušnohořím…

Osobně máš radši noc, či den?
Baví mě různé části dne. Řekla bych, že jsem sova, ale na druhou stranu mám ráda, když brzy ráno vstanu, celý den mám před sebou a stihnu spoustu věcí, takže to je jak kdy a je to i podle nálady a především povinností.

Kde se natáčel klip Jeřabina?
V Krušných horách, v místech, o kterých zpívám, takže  je plně autentický. Škrábali jsme se do kopců, mrzli v horském potoce. I když bylo náročný, za jakých extrémních podmínek se to natáčelo, nakonec byli všichni nadšení. (úsměv)

SVŮJ ČAS CHCI VLOŽIT DO TVORBY NOVÉ DESKY

Je v plánu nový klip?
Svůj čas chci momentálně především vložit do tvorby nové desky, takže nový klip bude nejspíš až v souvislosti s deskou. Ve vizuálech bych se také chtěla posunout jiným směrem. Momentálně navazujeme spolupráci s jedním dokumentaristou, tak uvidíme, jak to celé nakonec klapne. (úsměv)

Svoji desku jsi křtila stylově krušnohorskou vodou s jeřabinami, to byl tvůj nápad? Jsi minimalistická a naturalistická?
Nápad vznikl spontánně těsně předtím. Ano, tyto směry se v tvorbě odrážejí a baví mě svým způsobem i impresionismus, jak na plátně, tak skládáním textů, kolikrát jsou to útržky vět, které staví celek, dalo by se říct, že skladby občas celé malujeme. (úsměv)

HRÁLI JSME S COCOTTE MINUTE VE STRAŠIDELNÉM KLUBU

Na jakém nejzajímavějším místě jsi hrála?
Bavily mě Colours of Ostrava, pěkné to bylo v broumovském klášteře. Nejbizarnější zážitek mám ale z Liberce, když jsem ještě působila v bigbeatu. Tomáš Hájíček z Krucipüsku, když ještě bydlel v Liberci, vlastnil jeden zdejší klub. Byla to taková strašidelná věž, kde byl v přízemí klubík, Tomáš nás děsil historkami o strašení a fotkami s duchy. My jsme mu to nevěřili… to tam hráli s námi Cocote Minutte. A stalo se, že přestaly hrát bedny, tak jsme zpěv zapojili přes hifi věž, kluci hráli přes komba… (smích) A na koncert přišli jen dva lidi. (smích) A musím říct, že pocit z toho místa nebyl příjemný.

V souvislosti s "naturalistickou" deskou není v plánu koncert v přírodě?
V létě nás čeká vystoupení na spřáteleném česko-německém festivalu, kde něco podobného vyzkoušíme. Ale až bude druhá deska na světě, mám v plánu jet takové pohraniční turné v rámci Krušných hor, ráda bych zavítala i na německou část.

V RÁMCI NAŠEHO CHARITATIVNÍHO PROJEKTU VYDÁME KNIHU PRO NEVIDOMÉ

Na čem dalším ještě momentálně pracuješ?
Jezdím Horáčkovy recitály, nejčastěji zpívám šansony po paní Hegerové. V rámci svých aktivit se věnuji už přes pět let své neziskovce Jiné Laně, kde aktuálně připravujeme knížku pro nevidomé děti o hledání ztracených šesti bačkůrek jedné stonožky, což jsou černé bodky Braillova písma. Knížka má navíc speciální design, který zde nemá obdoby, je dvojjazyčná (čeština a Braillovo písmo) a je interaktivní zároveň. Tuto knížku budeme křít 3. dubna ve Veletržním paláci v Café Jedna, zároveň tam k tomu budeme hrát krátký set. A o měsíc později, 3. května, mě čeká koncert s Bárou Mochowou v Cargo Gallery, na podzim plánujeme menší společné turné.

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv zpěvačky

Témata: Jana Lota, Do Svělta, Krušnohořím, Jeřabina, Michal Horáček, Mirek Chyška