Jiří "Dymo" Urban (Dymytry) interview: Na zahraničním trhu se nás ujal manager Accept. Těšíme se na nové výzvy!

Letos slavíte 15 let existence. K této příležitosti jste na jaře absolvovali turné zakončené velkolepým koncertem v pražské Tipsport aréně nazvaném Monstrum. Jak jste si vyprodanou halu užili? 
Věřím, že skoro každý hudebník nebo kapela sní o tom, jak bude jednou vyprodávat haly. S přípravami Monstra bylo neuvěřitelně moc práce, v den koncertu jsme všichni pociťovali velkou únavu. Ale jak doznělo intro, všechna ta únava s nervozitou byly pryč a užili jsme si to fakt na sto procent. Před koncertem jsem si naordinoval, že si už nebudu dělat starosti s celým cirkusem okolo a vychutnám si tu nádhernou atmosféru. A taky to, na čem jsme skoro rok dělali.

FOTOREPORT: Dymytry na svém prvním zahraničním turné s Hämatom sklidili velký úspěch

Jedním z hostů byl i tvůj táta, Jiří Urban ze skupiny Arakain. Přestože jste spolu na jednom pódiu společně již stáli během turné Arakain/Dymytry, tentokrát se nejednalo o kulturák, ale o vyprodanou halu. Byl jsi nervózní? 
V té době už ne (smích), protože to bylo ve druhé části koncertu a všechno klapalo, jak mělo. Spíš jsem měl super pocit, že jsem mohl pozvat tátu na vysněnej koncert svojí kapely. A taky že jsme to mohli zažít společně - včetně bráchy, kterej na nás dával pozor z backstage a hlídal, jestli vše funguje, jak má.

Když už jsme u Monstra – letos na konci prosince vás čekají další dva výroční koncerty. Jeden se koná v pražském Foru Karlín, druhý pak v ostravském Trojhalí. Co pro fanoušky chystáte?
Oproti prvnímu Monstru máme několik překvapení, ale nebudu je prozrazovat. Myslím, že show byla natolik nabušená, že spousta věcí musela v tý záplavě efektů, světel a metalovýho buráceni zaniknout. Takže věřím, že i kdyby se nic nezměnilo, bylo by furt na co koukat a co objevovat (smích). Sám jsem častým návštěvníkem koncertů jiných, hlavně zahraničních kapel, a se vší pokorou si troufám pyšně říct, že s naším Monstrem můžeme směle konkurovat i daleko větším partám. (smích)

Dymytry zopakují svou velkolepou show Monstrum. Kromě Prahy s ní zamíří i do Ostravy

Spolu s vámi se na pódiu, stejně jako na jaře, ukáže i německá formace Hämatom. Jak vznikla spolupráce se zahraniční kapelou?
Celá ta naše cesta za získáním zahraničního povědomí vznikla na popud Artura, našeho baskytaristy. Nahlodal nás, že bychom mohli zkusit i zahraniční trh. Po zvážení všech pro a proti jsme souhlasili. Řekli jsme si: "Když ne teď, tak už nikdy!" Není legrace vrátit se po patnácti letech zpátky na startovní čáru. Překopat celý repertoár, předělat písničky do angličtiny, nechat se poučovat - v dobrém slova smyslu - od producentů, jak to udělat správě, a investovat statisíce do neznáma (smích). Nicméně Artur se nebál oslovit desítky zahraničních agentur a kapel. Makal na tom tak dlouho a byl tak nezlomný, až se chytla pro nás doposud neznámá formace Hämatom.

Štěstí bylo, že jsou to stejní workoholici a blázni jako my, a tak na to kejvli. Dodnes tomu nemůžeme věřit, protože všechno bylo beze smluv, jen na podání ruky. A samozřejmě po úspěchu Hämatom v Česku se to rozjelo a kapely i agentury se začaly ozývat. Nicméně není to jednoduché a hlavně levné. Takže jsme fakt v úžasu, že to takhle krásně dopadlo. A navíc jsme se stali velkými kamarády!

Nahráli jste spolu pecku Behind The Mask, ke které jste natočili i tematický klip. Jak vzniká spolupráce dvou kapel mluvících odlišným jazykem? 
Naštěstí žijeme v době, kdy už jazyk není barierou a hranice i většina hlav jsou otevřené (smích). Natáčelo se u nás, takže to, co bylo třeba, jsem zařídil. Scénář, včetně štábu, si vzali na starost kluci z Hämatom, kteří mají shodou okolnosti svou filmovou společnost.

FOTOREPORT: V brněnském Sonu řádili muži v maskách, Dymytry si přizvali německé Hämatom

Užili jste si natáčení klipu? 
Byla to velká veselice, ale zároveň super zkušenost. I když se točilo v Čechách, o celé natáčení se staral tým z Německa - šlapalo to jak na drátkách. Jeden natáčecí den se dvěma bandama muzikantů v maskách, maskáčích a s kulomety byl fakt sranda. Některým ty kostýmy padly celkem dobře, ale například Mildor v maskáčích a s kulometem jako Rambo, to bylo něco, co se jen tak nevidí (smích). A když jsme se s Görgym museli na povel schovat před odstřelovačem za barel, on to neubrzdil a fotbalovým skluzem posunul barel asi o patnáct metrů. Natáčení jsme museli na čtvrt hodiny přerušit, protože jsme se všichni smáli jak protržený. (smích)

Nedávno jste zakončili své turné po Německu, kde jste se ukázali se zmiňovanými Hämatom. Jak jste si svou první zahraniční šňůru užili?
Už před jarní tour jsme absolvovali dva koncerty - jeden v Rakousku, druhý pak ve Švýcarsku, což byla první zkušenost s hraním v angličtině. Brali jsme to celkem na pohodu. Myslím, že nás to hodně poučilo; v dobrém i v tom méně pozitivním. Takže teď na podzim jsme k tomu přistoupili úplně jinak a připravili program do posledního detailu. Oslovili jsme známého německého producenta a natočili s ním čtyři pecky v angličtině s tím, že jsme pokorně poslouchali každé jeho slovo a nechali si do toho celkem hodně kecat (smích).

A myslím, že právě ta pokora, investice do producenta a poctivá příprava tour se fakt vyplatila. Němečtí fanoušci na nás reagovali skutečně nad očekávání, a to pro nás byla největší odměna a zadostiučinění. Samozřejmě jsme měli určitou výhodu v podobě společného klipu a toho online kamarádství s Hämatom, ale i tak jsme museli přesvědčit naživo vlastníma písničkama a celkovou energií. Velkou radost nám taky udělaly podpisovky a focení po skončení koncertů. Někdy to fakt nebralo konce, až nás musela security služba upozorňovat, že musí zavřít sál. Ale tohle vše nás utvrdilo, že to mělo smysl

Co fanoušci? Liší se nějak od těch, kteří na vás čekají fronty v Česku?
Zjistili jsme, že fanoušci jsou vlastně dost podobní u nás i v Německu. Chtějí se bavit. Němci na nás reagovali velice ochotně - skoro jako kdybychom hráli u nás. A co se týká našich afterparty, ty byly zase naopak dost odlišné (smích). Kluci z Hämatom, hlavně kapelník Jacek, milují bujarou, až taneční zábavu. Takže zapnou svůj přehrávač, který má o něco méně wattů oproti PA systému, na který se hraje koncert, a jede se!

Většinou se odjezd jejich tourbusu odkládal z druhé ranní na čtvrtou. Protože proste nešlo přestat. Naštěstí měli spolehlivého tour manažera, který to měl pevně v rukou a vždy je včas doslova nakopal do vozu, aby se mohlo odjet na další štaci. Přejezdy pro tourbus jsou totiž trochu pomalejší než u klasických dodávek, protože šestnáctipostelový činžák na kolech jede jen devadesát kilometrů za hodinu. A naše přejezdy byly někdy dlouhé až 600 kilometrů. 

Bylo to navíc poprvé, kdy Honza musel zpívat a komunikovat v angličtině … 
Proth k tomu přistoupil velmi poctivě a byl dobře připravený! I když jsme si toho od něj na tohle téma vyslechli spoustu (smích), dal to opravdu se ctí. Je to prostě frontman v Čechách i v Německu, šikula jeden. (smích)

V Drážďanech bylo i pár desítek českých fanoušků. Ti si angličtinu velice pochvalovali. Budou mít možnost také na českých koncertech slyšet pár pecek v angličtině? 
Slíbili jsme DM3 rodině, že pro ně zůstaneme takoví, jak jsou na nás zvyklí - takže v našem krásném rodném jazyce. Myslím, že by byla škoda si někdy nezahrát Behind The Mask (smích)! Nicméně to, že za námi fans přijeli i do Německa, pro nás bylo velký překvapení a moc nás to potěšilo! Jsme moc rádi, že nám takhle naše rodina fandí.

Liší se nějak koncerty tady a tam? 
Největší rozdíl je asi v připravenosti akcí, přístupu pořadatelů, zařízenosti klubů. Ale je to bohužel všechno o financích. Německé kluby jsou většinou pod nemalými dotacemi měst, a navíc tam vstupenka stoji 35€, což je až trojnásobek ceny české vstupenky. A to už je prostě rozdíl. Proto není problém, aby pořadatel udělal raut jak pro prezidenta (smích). Ale návštěvník koncertu to tam má dost podobný jako u nás. Teda krom toho, že se na akcích neprodával tvrdý alkohol, což se výrazně projevovalo na chování davu při odchodu ze sálu. (smích)

Je pravda, že chování fanoušků bylo výrazně rozdílné. Kromě deseti tisíc kilometrů vás navíc čekala i spousta nádherných míst. Kde se ti líbilo nejvíc a proč?
Jak zmiňuješ, bylo to hodně kilometrů. A s ohledem na to, že jsme hráli každý den, jsme toho moc neviděli - krom klubů (smích). Ale nejeli jsme tam na výlet, nýbrž sířit naši Dymytry muziku (smích). Mně se nejvíc líbilo na jevišti, pak v noci u tourbusu před klubem. (smích)

To byl tedy tvůj největší zážitek?
Pro mě byl největší zážitek, když celý klub zvedl ruce a fandil nám, Čecháčkům, co přijeli bojovat o přízeň svojí muzikou a energií.

Chystáte se opět do zahraničí? 
Určitě, už teď máme nabídky na letní festivaly, takže pokud se to podaří skloubit s našimi závazky v Česku, nebudeme váhat ani minutu. A jelikož se nás, co se zahraničí týče, ujal bývalý manažer Accept, těšíme se na další vývoj a nové výzvy! Ale teď už se nemůžeme dočkat dvou Monster v prosinci, z nichž to pražské je už vyprodané. Následovat bude jarní turné po naší krásný zemi. Je to pecka žít si svůj sen!

text a foto: Nicola Bernard

Témata: Dymytry, Jiří Urban, Hämatom, Accept