John Wolfhooker interview: Když neslezeme z pódia kompletně propocení, není to pořádný koncert

Kluci, sálá z vás neskutečná energie, kde se ve vás bere?
Filip (dále F): Za to může káva. (smích) Asi jsme od přírody takoví živlové, každej malinko jinak.
Rony (dále R): Mládí.
Maťo (dále M): Baví nás dávat skrz hudbu a koncerty ze sebe ven energii, ať už pozitivní nebo negativní. Když po odchodu z pódia nejsme komplet propocení a zničení, tak to prostě není pořádný koncert.
F: Hodně energie plyne z muziky, ale teď je otázka, zda je dřív hudba, ze které jde energie, nebo energie, ze které pak vyjde hudba.

VIDEO: John Wolfhooker vydávají novou desku. Z lovce se stávají kořistí

Předtím jste působili v jiných kapelách, stíháte se momentálně věnovat ještě dalším projektům?
R: Začínám se věnovat svému sólovému projektu, momentálně nahrávám svůj první singl, který bude zajímat asi málo lidí, ale je to moje soukromé miminko, na které se moc těším. Projekt mám s Aďou, který mi tam bubnuje.
Adrian (dále A):  Při kapele se momentálně věnuju elektronické produkci, 25.9. bude venku první singl, který nazpívala Natalie z All These Memories.

Jak se spolupracuje s bráchou? Nelezete si na nervy?
A: Stále si lezeme na nervy, ale díky tomu, že jsme bráchové, si to umíme vyříkat.

DAVE GROHL NÁS INSPIROVAL K NAHRÁNÍ ANALOGU

Dočetla jsem se, že je pro vás bůh Dave Grohl, platí to i nadále?
F: Určitě je to king současného rock'n'rollu, dokázal nemožný, všichni mu to žerou a kapela mu funguje. Jeho postoj k muzice je dost specifický a pro mě dost inspirující.
M: Inspiroval nás k nahrání prvního alba - koukali jsme na Sound City, kde nahrávali na pásku, nás to inspirovalo natolik, že jsme šli v jeho šlépějích. Poslední singly jsou z poloviny tak dělané, tzn. že půlka je nahraná s kapelou ve studiu a druhá je namixovaná ve studiu. Na rozdíl od poslední desky, která vznikla "normálně".

TOP 8 videoklipů týdne (150.): Miro Šmajda brojí proti návodům, John Wolfhooker potvrzují svůj talent

Proč ta změna?
A: Myslím si, že mezi námi je chemie, která jde těžko zachytit počítači, proto jsme to řešili analogem a první deska zní proto jak live nahrávka. U druhé desky jsme chtěli lepší zvuk, ale už není slyšet chemie, na kterou jsme zapomněli v mezičase za ty roky. Teď jsme si řekli, že si to zmixujeme sami, tak, jak chceme.

Vaším vzorem jsou i Linkin Park, minulý měsíc jste se zúčastnili vzpomínkové akce na počest zesnulého Chestera Benningtona, jaké to bylo?
M: Od nás jsem tam byl já s Filipem a doplnili nás kamarádi Jakub z Define Me a Karol Komenda. Moc rádi jsme se akce zúčastnili, protože nás oba inspiroval, abychom se začali věnovat hudbě a přišlo nám adekvátní mu alespoň tímto způsobem poděkovat.
F: Akci organizoval český fanklub. Zazpívali jsme tři písničky, které jsme si sami vybrali. Bylo to hezký a dojemný, slzička ukápla.

Co si myslíte o tom, že Linkin Park nejspíš chtějí pokračovat? Budou podle vás hledat náhradního zpěváka, nebo to zvládnou sami?
F: Myslím si, že se náhrada nedá najít, jeho fluidum je jedinečný.
R: Adekvátní náhradou by byl Chris Cornell, ale ten už to bohužel nestihne.
F: Bylo by strašně hustý, kdyby to nějakým způsobem dával jenom Mike Shinoda.

Nevyřvete si hlasivky během koncertu?
F: Mně se to stalo zatím jen dvakrát.
M: Mně se to stávalo ze začátku a pak jsem zjistil, že se to dá dělat tak, že na to nemusím tolik tlačit, a vypiloval jsem si postupně techniku.
R: Maťo pije Vincentku a dvě hodiny před tím se rozcvičuje nesnesitelným hlasovým cvičením. Je to nejhorší věc, kterou kdy člověk slyšel. (smích)

PŘED KONCERTEM JSME DO SEBE BUŠILI

Máte před koncertem nějaký rituál?
F: Mívali jsme období, kdy jsme si před koncertem dělali lehký kardia, kdy jsme se rozdejchávali a bušili do sebe. Ale teď dáme jen ruce dohromady s pokřikem.
R: Mlátili jsme se mezi sebou navzájem, abychom si prokrvili tělo, aby člověk nestál na pódiu jako mrtvola, ale fungoval už od začátku koncertu. Začít si to užívat od půlky koncertu je hrozné jak pro nás, tak i pro diváka.

Proč jste od toho upustili?
M: Ani ne upustili, spíš trochu zredukovali, jak teď momentálně nehrajeme až tak pravidelně.
F: Málo teď hrajeme, ale dělali jsme to hlavně při turné s Rybičkami 48. Ti nám ukázali, jak může vypadat dobře zorganizované tour.
R: Je to banda super lidí, se kterými se hodiny můžeš bavit o muzikantských věcech typu elektronky na konci zesilovače, kterým nikdo jinej nerozumí.
F: Ale větší dopad, co se týče rozšíření fanouškovský základny, měl asi koncert, když jsme předskakovali Our Last Night v Praze.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?
M: V psychiatrické léčebně, kde byl jeden z našich prvních koncertů.
A: Kanada, kde jsme hráli na festivalu.
R: Ta byla super, ale psychiatrická léčebna byla nejzajímavější. Vtipné na tom je, že jsme nevěděli, že se v publiku pohybují i samotní pacienti, to jsme se dozvěděli až po koncertě. Při hraní k nám na pódium vylezl člověk, který vypadal jak opilej a nechtěl slézt ani po několikáté domluvě, tak ho Martin strčil trošku z pódia. On spadl na zem. Až pak jsme zjistili, že to byl jeden z pacientů.
F: Ale nic se mu naštěstí nestalo a Maťo se mu pak omluvil.
A: Pak si taky na jednom koncertu jeden chlapec zlomil ruku a další si vylomil sedm zubů, když nedoskočil při stage divingu do části, kde byli lidi.
F: Dobré bylo Mistrovství světa ve freestylovém snowboardingu Snow Jam, kde jsme hráli ve Špindlu.

Kdy vás uvidíme naživo?
R: Turné zatím chystáme, chceme ho mít maximálně připravené se vším všudy. Ale za necelý měsíc se můžete těšit alespoň na nový singl, který vyjde 13. října. V Praze chystáme velký koncert v Paláci Akropolis 2. února 2018.

O VIZUÁL ZEDDKNOT SI ŘEKLA SAMA PÍSNIČKA

Momentálně bodujete s klipem Zeddknot, koho napadl vizuální koncept?
A: Napadl mě a moji přítelkyni s kameramankou Alexandru Hráškovou, se kterou tvoříme většinu věcí (i pro jiné kapely), ale myslím si, že si ho vytvořila sama písnička. Většina ji považuje za tvrdou, ale je na druhou stranu pestrá obsahově i harmoniemi. Proto jsme se rozhodli udělat stejně tak pestrý vizuál plný sytých barev.
F: Celou naši grafiku má na bedrech právě Adrian. 

Písnička je o všech, kteří pochybují o svých nesplněných snech a obecně zpochybňují jejich plnění. Kdy jste vy pochybovali sami o sobě?
A: Když jsem šel na rozhovor a říkal si, zda ho stihnu. (smích)
R: Dneska ráno, když jsem se snažil nahrát Vivaldiho část Bouřka, kterou budu hrát za pár dní v Athénách s řeckým symfonickým orchestrem jako sólista.
F: Já jsem o sobě pochyboval před měsícem, kdy jsem dával výpověď v práci a řekl si, že se budu věnovat hudbě. Zatím se to daří, tak snad to vydrží i do budoucna. (úsměv)
M: Já se této aktivitě věnuji docela běžně, ale když tomu člověk vysloveně nepodlehne a vezme to spíš jako výzvu na to se s tím poprat a v něčem se zlepšit, dá se to brát i pozitivně. (úsměv)

Text: Hana Bukáčková, foto: Marek Holoubek (rozhovor), promo

Témata: John Wolfhooker, Zeddknot,  When The Hunter Becomes The Hunted