Lipo interview: Na albu Lyrika jsem věrný svému cítění, nemůžu svoji tvorbu znásilňovat

Lipo, Lyrika je druh poezie, ale i název tvojí nové desky. Jaké myšlenky se ti honí hlavou v době, kdy album vychází?
Smíšené. Na jednu stranu jsem rád, že jsme to dotáhli do konce. Na druhou stranu si uvědomuju, že to bylo po čtyřech letech a že to byl tak trochu náklad, který jsme tlačili před sebou. Některé písničky byly starší a mnohokrát předělaný. Slyšel jsem je mockrát. Jsem rád, že je album venku, ale zároveň si uvědomuju, že něco tím končí. A vytvořilo se kolem toho ve mně nějaký vakuum.

VIDEO: Lipo propojil rap a country, v singlu "Ve vzpomínkách" mu hostuje Nela

Takže není pravda, že jsi měl všechny skladby napsané už v roce 2015?
Vůbec ne. Měl jsem napsaný jen základ textu, ale nebyl jsem spokojený s hudebním podmazem, který přišel na poslední chvíli, třeba půl roku zpět. Některé se moc nezměnily, některé jsem přepsal, některé vyhodil. Nejstarší je textově Ve vzpomínkách a Štěstí s Debbi. Naopak naposledy vznikla Svoboda s Marcellem. Přiznám se, že jsem ze začátku bojoval s pocitem, že bych chtěl albem překvapit, že bych se měl někam posunout. Ta ambice ale časem vyvanula a nechal jsme tomu volnější průběh. Spíš jsem si řekl, že budu věrný svému cítění, než abych se snažil přijít s něčím radikálně novým.

O HUDEBNÍ MOTIVY JSME SE NEPŘELI

Proč vyvanula ambice překvapit, posunout se jinam?
Objevily se spíš limity. Nemůžu svoji tvorbu znásilňovat. Z něčeho vycházím, nějaká estetika je mi vlastní a tak to budu dělat v rámci svého žánru.

V čem vidíš největší posun oproti předchozí desce?
Jiná je v tom že jsme ji dělali jenom s ODDým, kdežto předchozí O duši mi produkoval Martin Ledvina, který k tomu přistupoval jinak. Byla to taková hudební kuchařka a bylo zajímavé pozorovat, co z toho vznikne. S ODDým jsme byli hodně sehraní, nepřeli jsme se o hudební motivy, spolupráce byla přirozená a spíš jsme řešili svoje umělecké krize, protože ne vždy jde všechno jako po másle. Je to třetí deska, třetí dost osobní, která má nějaké limity. Nemůžeš pořád donekonečna psát o osobních problémech a prožitcích, protože tolik toho nezažíváš. Je to čím dál tím těžší. Jiná je také proto, že jsem pracoval s formou, řešil jsem, jak zní melodicky a rapově. Tenkrát v BPM jsem se snažil toho co nejvíc vecpat na minimální plochu, teď jsem dbal na to, aby to plynulo.

Od minulé desky jsem si dost sliboval, protože jsem do ní vkládal hodně a doufal jsem, že lidi ocení můj experiment - do písniček jsme zakomponovali harmoniku, operní zpěv a různé zajímavé postupy. Ale nestalo se nic přelomového. Lidi ji sice mají rádi, ale nejvíc se vrací k popově laděné písni Kruhy. Tentokrát jsem si nedělal žádné iluze, chtěl jsem udělat silnou desku, za kterou si budu stát. Proměnil se můj vztah k rapu, takže se až na pár výjimek klasická rapová témata na desce neobjevují.

Co říká na desku tvůj táta (hledač talentů a umělecký ředitel labelu SinglTon Martin Červinka - pozn. redakce)?
Máme v tomhle ohledu trochu zvláštní vztah. Dává mi až tak moc prostoru a volnosti, že jsem si říkal, jestli ho moje tvorba vůbec zajímá. Myslím, že se mu k ní přistupuje trochu složitě, protože dělám žánr, který nemá tolik najetý, ale zároveň to umělecky respektuje. Něco mu sedí míň, něco víc. Říká mi otevřeně svoje názory, což je dobře. Někdy na ně dám a někdy si řeknu, že už je na to trochu "starej". (smích) Přece jen jeho hudební vkus je trochu jiný. 

MÁM RADŠI STUDIOVOU TVORBU NEŽ KONCERTNÍ, NEJSEM Z POVAHY EXHIBICIONISTA

Táta hrál dříve s kapelou, ale prý se na pódiu necítil svůj. Jak se tam cítíš ty?
Myslím, že jsme podobné typy. Mám asi radši studiovou tvorbu než koncertní, ačkoliv si pak z koncertů odnáším dobré emoce. Cítím, že jsem s posluchači propojen, vše funguje, určitě nejsem rozklepanej v koutě. Za ty roky jsem se to naučil a dnes pociťuji trému nejmíň za celou svou kariéru. Ale furt nejsem z povahy exhibicionista.

Uvažoval jsi kvůli spojení táty se SinglTonem a míchání osobních a profesionálních vztahů o změně vydavatelství?
Uvažoval, právě kvůli té kombinaci. Zároveň tátovi věřím, vážím si toho, co dokázal a jaké má zkušenosti. Navíc v téhle branži se často jede na sliby a úsměvy, ale realita je pak jiná. My na sebe nic nemusíme hrát.

V souvislosti s tím, co děláš, mě napadá jistá podobnost s Marpem, protože oba vybočujete z klasického hip hopu, jak textově, tak melodicky. Co říkáš na Marpovu tvorbu?
Respektuju ho, fandím mu a obdivuju, jak si to celé vykopal sám a nezměnil se kvůli tomu, aby si k němu lidi našli cestu. Líbí se mi, že si jde svojí cestou a dělá to vlastně pořád stejně. Je v tom silný a jednoznačný, ale na druhou stranu je na mě jeho tvorba plná různých gest, které jsou na mě už moc. I ta sdělení jsou kolikrát na mě už moc zjednodušený. Je to prostě přímočarý, jasný, tvrdý. Není to poetika, která by mi byla vlastní. Ale jak říkám, respektuju to.

Teď ho čeká O2 arena…
To je další věc, která se mému chápání vymyká. Ten sportovní přístup: Zaplníme halu a díky fanouškům si splníme sny.

Chytnu-li se názvu Lyrika, máš na desce nejoblíbenější verš?
Asi nemám. Když nahazuji nějaký song na sociální sítě formou odkazu z YouTube, cituji z něj nějakou pasáž, verš. Byl bych rád, aby song měl takovou kvalitu, že když tam uvidíš dva odcitované verše, i takhle samostatně ti něco dají. Nemyslím si, že to může říct hodně jiných rapperů. I když textů mají hodně, kolikrát zjistíš, že holý verš neobsahuje žádnou poetickou kvalitu. Věřím, že v mých písních je řada veršů, které se dají citovat a mají hodnotu samy o sobě. Psaní písničky je ale i řemeslo, někde začnu, někam směřuju a někdy cítím, že to nemůžu dokončit. Někdy naopak cítím, že jsem moc popisný, jindy si říkám, že bych měl nakombinovat myšlenku s poetickým obrazem. Tím, že nepíšu tolik angažované songy, písně pomaleji stárnou. Možná díky tomu mám oproti jiným interpretům i po letech co říci.

V písni Skleněný království ses ujal prvně zpěvu, co tě k tomu vedlo?
Když píšu refrény, přirozeně je píšu tak, aby byly zpěvné. Někdy si je zpívám sám, ale obvykle je mi jasné, že je někdo jiný pěvecky víc pozdvihne. Ale některé věci byly tak osobní, že jsem považoval za dobrý, abych je nazpíval já. ODD a moje koncertní zpěvačka Yanna mi dodali odvahu, ať to tam takto nechám.

VIDEO: Lipo a ODD se snaží rozproudit kreativitu v mladých

ZPĚV BERU JAKO VÝZVU

S příští deskou máme očekávat více zpěvu?
Nevím, ve zpěvu si nejsem přirozeně tolik jistý, ale je to výzva.

Dokázal bys napsat text někomu jinému než jen sám sobě?
Nikdo mě ještě neoslovil a nebránil bych se tomu to zkusit.

Kde se fotila titulní fotka bookletu?
Fotilo se na střeše libereckého kina. Z Liberce jsem sice odešel do Prahy, ale pořád se do něj vracím. Fotil Radek Kudláček, který se sice jako fotograf neživí, ale talentu má na rozdávání. 

VYPĚSTOVAL JSEM SI VĚTŠÍ TOLERANCI A POCHOPENÍ

Na jakém nejzajímavějším místě jsi hrál?
Hrál jsem jednou pro klub turistů, kteří měli hrozně rádi písničku Štěstí, kterou chtěli slyšet. Byla to strašná sranda. Brali jsme to jako výzvu zaujmout lidi, co jsou absolutně nepolíbení žánrem. Určitě nad ničím neohrnuju nos a časem jsem si vypěstoval větší toleranci a pochopení, než jsem míval před lety.

Když se chytnu názvu písně Štěstí, co je pro tebe největší štěstí?
Životní harmonie, balanc. Dřív jsem míval ty heroické představy o umění. Umění jako jistá forma oběti. Tenhle romantismus jsem v sobě, myslím, trochu korigoval.

K jakému singlu bude nyní následovat klip?
Ke Svobodě. A režii po letech přenechám někomu jinému než sobě.

Nebudeš pak mluvit do režie?
Právě toho se trochu bojím. (smích)

Chystáš také křest desky?
Bude po prázdninách. Chci dát lidem čas, aby si našli k desce cestu.

Text: Hana Bukáčková, foto: Radek Kudláček (promo), Adam Lukas (release party)

Témata: Lipo, Debbi, Lyrika, Štěstí, ODD