Márdi (Vypsaná Fixa interview): Tvorbu písní bych přirovnal k maratonu nebo výstupu na vysokou horu

Jsi spokojen s atmosférou na letošních Létofestech?
Na každý koncert se snažíme měnit playlist a k tomu teď ještě hrajeme dva nebo tři úplně nové songy z čerstvé desky. Je to tedy pro nás pokaždé celkem výzva. 

TOP 8 videoklipů týdne: Vypsaná Fixa pomůže z krabičky, Ondřej Brzobohatý a Elis Mraz vzdávají hold Baťovi

Máte už na nové písně nějaké ohlasy?
Myslím, že ohlasy jsou pozitivní, bude to dobrá deska. Známým, kterým jsem ji pouštěl, se líbila. Říkali, že jsme příjemně překvapili. Jsem rád, že po mnoha letech existence naší party jsme schopni vytvořit něco, co není úplnej průšvih a držíme určitou úroveň. 

Jak dlouho na desce pracujete?
Dva roky. V momentě, kdy jsme dokončili tu předchozí, jsem hned začal nahrávat nějaký demáče a nápady. Ze zkušeností vím, že je lepší s tím začít dřív a neodkládat to. Jediná nevýhoda je, že ty písně slyšíš třeba tisíckrát, než dáš textu a hudbě formu podle představ. Pořád se to vyvíjí a je to opravdu dlouhý proces, během něhož ty písně pomalinku posouváme do finále. Poslední fáze je úplně nejtěžší. Na druhou stranu, hotové skladby jsou tady potom už navždy, takže to za to stojí. Přirovnal bych to k maratonu nebo výstupu na vysokou horu.

Název Kvalita je předběžný, nebo už oficiální?
Ten už je jasnej. 

Vypsaná Fixa zahrála v Café V lese i dosud nevydané skladby

Čím byly přípravy tohoto alba specifické?
Tři předchozí desky jsme dělali s Dušanem Neuwerthem, další tři zase s Ondrou Ježkem. A tak někoho ze srandy napadlo, že bychom tyhle dva borce mohli spojit. Pak se ukázalo, že ten nápad je nejen vtipný, ale i dobrý, protože oba souhlasili a šli do toho. Spojení jejich světů se ukázalo jako nesmírně tvůrčí, i když každej z nich to dělá trochu jinak. To byla taková novinka. Jsou tam netradiční postupy, který jsme nikdy předtím nepoužili. Nahrávka má velice pestrej sound. Lidi budou překvapeni. Samozřejmě ale počítáme s možností, že odezva nebude stoprocentně kladná.

Můžeš tedy již v tuto chvíli říci, že deska je hotová?
Všechno je připravený. Mejla (kytarista) dodělal obal, už máme i pořadí songů, název. Nedávno jsme vypustili první píseň Krabička i s klipem. Máme v plánu natočit ještě další dva… Chtěl bych ještě napsat nějaký příběh.

Vypsaná Fixa rozjela v Lucerna Music Baru svůj tradiční vánoční večírek

Jaký příběh?
Vidim mezi písničkama nit, deska začíná a končí na stejném místě. V podstatě to je jedenáct povídek ze San Piega. Pouštím si to pořád dokola a snažím se to propojit... Ale nevím, jestli to stihnu ještě před, nebo až po vydání.

Prozradíš, kde album pokřtíte?
Křest ještě není vymyšlenej. Desku vydáme 3. října, 7. potom bude koncert přesně po pětadvaceti letech v Pardubicích… ale křest proběhne asi až na jaře. Když se narodí dítě, taky se přece křtí až o něco později.

Sbíráš si nápady v průběhu času do šuplíku, nebo pokaždé začínáš vždy od nuly?
Probral jsem si starší alba a zapsal jsem, co na nich bylo zajímavé. Například jsem chtěl, aby tam znovu složil kytarovej riff Mejla. Potom jsem chtěl cizí text. Na ten jsem přišel náhodou, když jsem šel do Levných knih. Byla tam sbírka od Jana Skácela a zaujal mě text Kvetoucí alej. Taky jsem si uvědomil, že hodně dobrá zkušenost byla, když jsme nové písně zahráli živě před lidmi těsně před tím, než jsme šli do studia. Tak jsme odehráli dva koncerty v Café v lese. To nám, myslím, hodně pomohlo. Ve studiu jsme taky hodně hráli dohromady a snažili se najít ty nejlepší bpm. Navíc jsem poprvé nazpíval všechny písničky přímo z hlavy.  

Navíc je tam odkaz na The Cure. Byl ses na nich podívat na Colours of Ostrava?
Ne, nebyl jsem tam. Bohužel jsme zrovna hráli, ale jsem jejich velký fanoušek. Viděl jsem je už dřív v O2 areně. Byl to skvělej koncert. Hráli tři hodiny a na konci tančila celá hala. Jedinej, kdo tam zahrál podobně dobře, byl Nick Cave.

Jací čeští interpreti tě baví?
Z těch starších mám rád Priessnitz, Prouzu, Mňágu a Žďorp, Garáž, Znouzectnost nebo Psí vojáky. Tyhle kapely mě ovlivnily jako teenagera.

A z těch novějších?
Z těch jsem trochu zklamaný. Líbí se mi Xavier Baumaxa, OTK, Wohnout, Sto zvířat, Tata Bojs nebo Prago Union. Ale to jsou spíš moji vrstevníci. Rád bych narazil na mladou českou kapelu, která není textově průměrná nebo v horším případě trapná. Takových teď moc není, texty, který někde zaslechnu, jsou jen slovní vata. Ale možná, že jsem ty dobrý jen neslyšel. Zase tolik nepátrám, takže je i moje chyba, že jsem nic pro mě dobrýho neobjevil. 

Máte s kapelou nějaký předkoncertní rituál?
Většinou stojíme a kecáme. Když si dobře popovídáme, ten koncert je pak ještě víc v pořádku. V horším případě přijedeme na poslední chvíli, a tak rychle nazvučíme a jdeme rovnou hrát. V nejhorším případě se pohádáme, ale většinou se to koncertem podaří zadupat do země, nebo vlastně spíš do pódia.

Nejsou už po těch letech někdy koncerty rutinou?
Určitě ne! Mnoho let trvalo, než jsme se dostali tam, kde jsme teď.  A co si budeme nalhávat, moc lidí by na nás nevsadilo. Propadnout rutině je cesta do pekla. Rutina je umět cestovat a sedět hodiny v dodávce. Ale to je něco jinýho. Každý místo je nová výzva a je znova nový, když tam přijedeš. Nikdy nevíš, co se tam stane. Snažíme se měnit písně, nikdy není striktně daný playlist. Někdy řeknu, že jdem hrát něco, co nikdo z nás pořádně neumí. Nemáme nic nalajnovaný. Vždycky někoho překvapíme a vždycky někoho naštveme, že jsme zahráli nebo nezahráli to nebo tohle. Takže musí přijít znova.

Letos se neuskutečnil festival On The Road, který jsi spolupořádal. Proč byl tento ročník zrušen?
S Pítrsem (bubeník) jsme součástí čtyřčlenného týmu organizátorů. Vznikl problém ohledně místa, protože v původním areálu už jsme festival z více důvodů pořádat nemohli - a ani nechtěli. Bohužel jsme se mezi sebou nebyli schopní dohodnout, kde by měl festival pokračovat dál. Nakonec z toho vypadlo, že bude lepší, když skončí úplně. Za těch třináct let se nám tam podařilo dostat spoustu zajímavých kapel. Všem vystupujícím i lidem se tam moc líbilo. Ale tak to v životě chodí. To další přebíjí to před tím.  Budeme ale nejspíš pokračovat příští rok v jiné formě s podobným obsahem. 

Co bys vzkázal svému mladšímu já do roku 1994, kdy jste začínali?
Vydrž, Márdi! Nebude to jednoduchý, ale pořád to je ta nejlepší varianta. Zbytečně se nerozčiluj. Sejdeme se v cíli.

Text: Tereza Hrabinová, foto: Václav Svoboda, Matěj Fiala

Témata: Márdi, Vypsaná fixa, Létofest, rozhovor, interview