Michal Prokop interview: Hudba pro nás byla brána do svobody a únik. Americká muzika otvírala obzor

Ačkoli Michal Prokop bude příští rok slavit sedmdesátku, slovo důchod nemá ve slovníku. Momentálně působí především jako muzikant. Je ale také spoluvlastníkem kavárny Nona v Národním divadle, člen dozorčí rady Ochranného svazu autorského, komunální politik i externí pedagog na AMU na katedře produkce. Navíc čerstvě moderuje pořad Noční Mikrofórum na Českém rozhlase. Proč zrovna Mikrofórum? Mladší ročníky si tento název těžko spojí s pořadem, který za Michalova mládí ve "zlatých šedesátých" vznikl jako alternativa vysílání rádia Svobodné Evropy, kde se člověk mohl dostat k aktuálním západním hudebním trendům, což se režimu dvakrát nezamlouvalo. Její vysílání bylo sice během politických zpráv rušeno, Svobodná Evropa ale také sloužila jako jedna z mála cest, jak se dostat k západní muzice. Pak už zbývaly jen vzácné burzy s deskami, kamarádi v zahraničí a koncerty.

RECENZE: Michal Prokop a Framus 5 se vrátili na Kolej Yesterday

"Ne že by Bolševik všechny koncerty zakazoval, ale ani nevítal. Všelijak se ty koncerty rozháněly, i když ne tak drsně jako u Plastic People a undergroundu, ale byl to velkej adrenalin," vzpomíná Michal Prokop.

"Když já jsem byl ještě kytarista, tak sem nějakým omylem přijela kapela Manfred Mann, což byla tehdy slavná anglická skupina. Byla to první anglická big beatová skupina, kterou jsme tu mohli vidět živě, a koukali jsme na tu show v totálním šoku. Tady se tenkrát hrálo zásadně k sezení, a diváci se tenkrát tak rozjeli, že začali mlátit židlema o zem. Policajti nás pak rozháněli z Výstaviště až na Štrosmayerák.

RECENZE: Michal Prokop pokračuje v tom nejlepším z tuzemského bigbítu

Takovou hudbu jsme jako studenti poslouchali – Rolling Stones nebo fenomenální Beatles. Začali jsme hrát, aniž bychom si mysleli, že budeme hvězdy. Ambice, že bychom jednou mohli mít hraní jako profesi, ty přišly až po 1. československém beatovém festivalu v šedesátém sedmém. Najednou jsme hráli vedle slavného Olympicu a pak přicházely nabídky."

PŘÍHODY STARÉHO ZBROJNOŠE Z INSPIRUJÍCÍ DOBY

Michal Prokop se zpěvu nikdy neučil, do hudební komunity se dostal jako student ekonomie. Studium končil v roce 1968, kdy na naše území vpadli Rusové, během převratu v roce 1989 zase studoval jako "kluk od estrády" teorii Kultury. Tam v jednom semestru dokonce studoval i přednášel zároveň.

Michal Prokop: reportáž z Lucerny 2010

Během studia ekonomie směřoval jeho zájem ale úplně jinam – ke kytaře. Za jeho raketovým startem (první ocenění získal už v roce 1967, tedy v prvním roce, kdy se postavil za mikrofon) stojí především motivující píle. Své první písně nahrál anglicky. Jak se ale v tehdejším Československu jazyku naučil?

"Anglicky jsem se učil z písniček, jako tehdá všichni. Nejdřív jsme texty foneticky opisovali a pak dohledávali, V tomhle smyslu to byl úplně jinej svět. Neměli jsme ani na co hrát, hráli jsme na příšerný polena. Pořádnou americkou kytaru zkraje nemohl sehnat ani Clapton v Británii, natož my."

Nekvalitní nástroje, omezený přístup k západní muzice a jejímu jazyku a možnost vydat desku pouze u jediného tehdejšího vydavatelství – Supraphon, což byla samozřejmě státní firma, kde se prověřovaly texty. Tak začínal big beat u nás. Nebylo divu, že pro Michala Prokopa a spol. byla hudba jako brána do svobody a únik. Šance přiblížit se jedinečnému hlasu Raye Charlese a černošskému soulovému drivu.

"Byli mezi námi i studovaní muzikanti, ale většinou jsme byli samouci, kteří se postupně dohrabávali k hudebnímu vzdělání. Takhle vznikali i tehdejší hudební novináři, mým kariérním kmotrem byl Jiří Černý. Ten vysílal Houpačky – což byly první rozhlasový hitparády, kde vysílal věci, který dramaturgicky vybíral. Právě tam se objevovali Beatles a spol. " Dál popisuje Michal: "Cokoli chceme umět, nepřichází samo a musíme do toho vložit energii, což si hodně lidí dnes neuvědomuje. Na energii big beat stojí, je to jenom energie. Byli jsme generace, která měla ambici dokázat, že umí hrát. Jako jazzmani. Punkáči následně všechno obrátili vzhůru nohama a stačilo, když to rachtalo. V Anglii to mělo sociální smysl, jen s hudbou to moc společného nemělo. Ale dnešní motivace muzikantů hrát je vlastně jaká? Těžko říct."

Říká se, že nejkvalitnější umění vzniká v dobách útlaku. Na tvorbě Michala Prokopa se doba normalizace podepsala natolik, že musel přestat zpívat v angličtině, a dokonce se až do osmdesátých let vymanil z rockové scény, ale balancoval na pomíjivém a vratkém lanku spotřebního popu. Na náročný návrat zpět mezi rockery vzpomíná dodnes a zároveň si uvědomuje, jak nelehké může být stát si za svými hodnotami a cíli. Dnes žijeme v době bez překážek, znamená to ale, že máme cestu za úspěchem jednodušší?

RYTMUS JE KLÍČOVÁ VĚC

"Rozdíl je dnes v tom, že svět je mnohem větší, propojenější. Hudba 60. let je ale stále základem kytarové muziky," prezentuje svůj názor Michal Prokop jasně. "Od tý doby nic lepšího není, všechny ty Amy Winehouse, to jsou jen comebacky. Technicky se vše sice vyvíjí, ale ten grunt byl tenkrát. Proto v Americe jim to tak dobře hraje, protože od dětství poslouchali kvalitní muziku. Vědí, co je swing, metrum, vědí, že rytmus je klíčová věc. Že když vám to nešlape, můžete hrát cokoli, ale nebude to ono. Navíc každej chodil zpívat do kostela a na každym rohu je tam někdo, kdo zpívá jako pán Bůh. Spousta lidí i tady umí velmi dobře zpívat, ale většinou jen jako někdo jiný. Napodobováním se sice obvykle kariéra začíná, nemá se tam ale končit. Jsem překvapenej, kolik je u nás revivalovejch kapel." Na to je jednoduchá odpověď – protože revival rovná se byznys. Mezi nimi je ale na tuzemské scéně nespočet mladých kapel, které bojují o pozornost originální tvorbou.

"Je obrovská inflace muziky. Vlastně nevim, jestli bych chtěl dneska začínat," uzavírá úvahu Michal Prokop.

MICHAL PROKOP A FRAMUS 5 BYLI PRVNÍ ČEŠI VE FÓRU KARLÍN

Letos Michal Prokop opět oslaví Vánoce koncertem. Již podruhé ve Fóru Karlín, které si pochvaluje. "Mně se tam líbí hrozně. Byli jsme první česká kapela, která tam hrála. Ten sál je krásnej, velkej, dostupnej i dobře vybavenej vším, co je třeba. Na rozdíl od Lucerny, kterou samozřejmě miluju, poněvadž jsem v ní začínal. Ta je ale technicky v dezolátním stavu počínaje tím, že se tam musí stěhovat po schodech přes klimatizaci i záchody. V sále Fóra můžeme polovinu míst uzpůsobit na sezení. V Arše se tím strašně zmenšila kapacita. Tady máme k sezení cca 500 míst."

Tak velký prostor ale vyžaduje velkou produkci. "Tak samozřejmě nějaký světýlka tam budou, ale žádnou speciální designovou show jako třeba Tata bojs nechystáme. Milan Cais je profík v oboru, výtvarník… My jsme něco takového nikdy nedělali ani nechystáme. Možná to přijde na přetřes příští rok, ale to ještě nemůžu prozrazovat. Jestli se ve zdraví dožiju sedmdesátky, tak přichystáme něco velkýho."

V jakém složení se Michal Prokop a Framus 5 letos postaví publiku? Současné hudební trendy sice moc nesleduje, ale z náhodných setkání vybírá hosty na své vánoční koncerty. "Chci, aby jeden z těch hostů byl mladej, teď to budou Skety. Hostem vrstevníkem bude Vláďa Merta. Zpíval jsem některé jeho písničky. A pak se snažím na těchto koncertech mít vždy někoho, kdo přebírá štafetu, je mladší, ale už zavedený, což je letos Roman Dragoun. Pak tam mám samozřejmě v kapele moje dva starý vlky, s kterýma hraju už leta. Luboše Andršta a Honzu Hrubého. Ten koncert je vždycky challenge."

Alena Bílková