Mikolas Josef interview: Do školy už nikdy v životě nevlezu, leda ji podpálit

Veřejnost tě zná od singlu Hands Bloody, ale jaká byla tvá hudební cesta před vydáním první písničky? Jinými slovy, jak ses dostal k hudbě?
Za svojí muzikálnost vděčím tátovi. Měl za svého mládí stejný sen jako dnes já. Byl to on, kdo do mě od mala "sypal" všechny věci, který ho táhly, od Vlasty Redla až po B.B.Kinga. To mělo taky vliv na mojí dnešní multižánrovost.
Byl jsem na mega koncertech světových kapel, ale můj dodnes nejsilnější hudební zážitek byl koncert folkový kapely Fleret v místním vesnickým kulturáku, na který mě táta dotáhl, když mi bylo pět. Tak hrozně to se mnou zacloumalo, že to ve mně přehodilo výhybku a já od té chvíle věděl, kým chci být.

TOP 6 videoklipů týdne (81.): Rihanna se nebojí erotiky, Mikolas Josef o svobodě a míru

Co jsi kromě Fleretu poslouchal jako náctiletý kluk a jak se proměnil tvůj hudební vkus k dnešku?
S tátou jsme začínali na lidech jako Plíhal, Merta, Čechomor. Pak přišla hodně dlouhá bluesová etapa, která mě taky formovala jako kytaristu, takže Robert Johnson, Elmore James, Willy Brown nebo B.B. King. A pak přes období System of a Down - měl jsem i metalovej band, když mi bylo dvanáct (směje se) až k hip hopu - Wu-Tang Clan nebo Mobb Deep, na který mě zase přivedla moje starší sestra. A to celý vedlo k uvědomění, že hudba je vyjádření emocí. A je jedno, jestli na sebe vezme tenhle nebo tenhle kabát. Prostě dobrá muzika je v každým žánru.

EMINEMA NEMÁM RÁD, PŘEJU SI NEZNÍT JAKO ON

V rádiích hraje už i tvoje druhá píseň Free, ve které mícháš rap se zpěvem. Co myslíš, že ti jde lépe?
To sám nedokážu říct, názory jsou různý. Co ale vím, je to, že jsem rapper nikdy nebyl a nikdy rap netrénoval. Stál jsem před mikrofonem plný vzteku a to, co jsem chtěl přivézt na svět, nešlo folkem ani jiným žánrem a celkově zpěvem sdělit. Ten feeling tam prostě nebyl. A tak jsem začal řvát úryvky textu s kytarou a posléze dodělal svůj první hiphopový beat. Tak vzniklo Hands Bloody a to je ten můj slavný rap. (směje se) Takhle se zrodil a v téhle fázi je vlastně pořád.

V rapových pasážích mi tvůj hlas připomíná Eminema. Řekl ti to už někdo?
Nejsi jediný. Popravdě, nemám Eminema rád. Myslím, že je to dobrý herec (viz 8Mile) a dobře si sám sobě udělal story a překroutil fakta ve svůj prospěch. Respektuju jeho dovednosti, ale štve mě ta lživost. Přál bych si neznít jako on. Ale s tím nic neudělám. Naše hlasy jsou podobný, a kdybych se to snažil změnit, byla by to manýra a ta pravda by vyprchala.

Snažím se kompletně zbavit všech manýr a nechat znít jenom sebe. Nejsem gangster, v kriminále jsem taky nebyl a nehraju si na to. Štvou mě lidi, který si na to hrajou, kopírujou západní gangster hiphopovou subkulturu a ze svého sídliště, kde si plácaj s každou tetkou, dělají Bronx. V ten moment je to lež a tím pádem i to sdělení postrádá autenticitu a pro mě hodnotu. Proto ti třeba i ke spoustě českejch/slovenskejch pseudorapperů řeknu svoje.

Obě skladby jsi vypustil ven rovnou i s klipem. Myslíš si, že je videoprezentace v dnešní době důležitá?
Možná není, možná je - to ať si každý rozhodne sám. Nedělám videa proto, abych měl k songu video, protože to tak "má být". Vymýšlím je, buduju je, vydělávám na ně, režíruju je a dřu na nich, protože mě neskutečně baví. Jsem magor, chci si dělat všechno sám a nikoho si moc nepustím k tělu. I když bych měl přes noc kopat zákop lopatou na Moravě, nebo stavět na zahradě s tátou třídu, kterou pak zapálím, abych svojí vizi přenesl do reality, udělám to. Je to pro mě jenom další cesta k seberealizaci.

TĚŽKO SE MI SŽÍVÁ S EMOCÍ, KTEROU JSEM NEPROŽIL

Oba klipy se mi moc líbí, hlavně ten k Hands Bloody. Kdo vybíral lokace? Kde se natáčelo?
Díky, to mám radost! Lokace jsem vybíral já, a to přes google street view. (směje se) Hledal jsem nejkrásnější místa v Evropě a národní park Triglav na Slovinsku se mi dost zamlouval. Potřeboval jsem fakt krásný místo a pro některý záběry a lokace jsem musel jít až za hranu. Mluvím teď o posledním záběru, kde vybíhám vrchol hory. Můj nejoblíbenější a nejnebezpečnější záběr. Potřeboval jsem to místo, aby fungovalo jako kontrast k městskýmu/školnímu nočnímu, utlačujícímu životu. A myslím, že se to povedlo.

Hands Bloody pro mě byla velká výzva. Můj první hudební i klipový počin a všechno v mojí režii. Spoustu věcí bych ještě udělal jinak, ale jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo,

Skládáš si písně sám? Kdo vlastně patří do tvého autorského týmu?
Je to tak. V mým autorským týmu jsem jen já. (směje se) Oba songy jsou stoprocentně jak hudbou, tak textem moje. Těžko se mi sžívá s emocí, kterou jsem neprožil a kterou by mi podstrčil někdo jiný. Ale kdo ví? Třeba mi někdy někdo dá pod nos super věc a já řeknu: "Jo, super pojďme to přivézt k životu." Ale to se zatím nestalo.

Skladbu Free jsi nahrál v Berlíně, jak jsi získal kontakty v zahraničí?
Vždycky jsem toužil po zahraničním zvuku. Když jsem dodělal do určitý fáze song Free, poslal jsem ho po producentech a nabízel jsem koprodukci. Ozval se mi Vitali Zestovskih z Berlína, což je hrozně fajn člověk, úspěšný na německým trhu. Řekli jsme si, že to dáme dohromady. Přijel jsem za ním, měli jsme tu nejlepší nahrávací session, kterou jsem kdy v životě zažil, a jel jsem domů. Song jsem si pak ještě doladil, ale patří mu můj velký dík a pozdrav. Mrzí mě, že nemá tolik času, abychom mohli společně pracovat víc. Myslím, že finální verzi ani neslyšel.

VE SVĚTĚ MODELINGU JSEM NEZVLÁDAL TU POVRCHNOST

Co plánuješ dál? Další videosingl nebo něco ucelenějšího v podobě EP, případně celé desky? Na co se tví fanoušci můžou těšit a kdy?
Je toho teď hrozně moc, co je v plánu. Já samozřejmě makám na desce a rád bych jí po létě vydal. Zároveň ale už jsou nějaký nabídky a já chci ven - hudebně se posunout a učit se od zkušených a inspirativních lidí. Chci dělat dobrou muziku. Mám hodně velkou novinu, která se týká dalšího singlu, a to kdo na něm bude dělat. Zatím to ale ještě není na sto procent, tak si to nechám pro sebe, ale je rozhodně na co se těšit.

Nakoukl jsi do světa modelingu, ale moc hezky o něm nemluvíš - proč?
Modeling jsem dělal jako international model asi rok. Popravdě se to celkem slušně rozjelo a pro ostatní by třeba ani nebyl důvod končit. Fotil jsem editoriál pro Pradu, šel jsem pro Diesel nebo Replay, ale nedal jsme ten svět, nedal jsem tu povrchnost a spoustu dalších věcí. Vlastně tě tak trochu napnu, když řeknu, že jeden z mých oblíbených songů na desce se jmenuje právě MODEL. Říkám tam všechno o této zkušenosti, takže nechci moc prozrazovat a těším se, až si to poslechneš.

Je něco, co ti práce v tomto odvětví dala?
Rozhodně mě naučila říkat NE. Viděl jsem v modelingu to, co nechci být. Tím pádem dneska lépe vím, kdo jsem a pro co jsi jdu.

Zatím tě známe i pouze v angličtině. Zkoušel jsi zpívat i česky?
Chodím už pět let k Ivaně Vostárkové na zpěv. Ona měla zásadní vliv nejen na můj hlasový projev, ale i na mě jako člověka. Postupně s ní jsem začal objevovat sám sebe. Odkud pocházím, kdo jsem a co cítím sám k sobě, naučila mě nelhat si a tím nelhat svojí tvorbou. Svým hlasem. Zanechat manýr a pohledět na vlastní nedokonalost. Zpíváme hodně česky, a to hlavně starý moravský písně, který zpívávaly naše prababičky. Vím, kam patřím, ale taky vím, kam chci v životě dojít. A proto angličtina.

Je ti dvacet let. Jak vlastně vypadá tvůj běžný den? Chodíš ještě do školy?
Ne! Ufff, díky bohu. Už do školy nikdy v životě nevlezu. Jen když zase půjde nějakou podpálit. (směje se) Přes své velké prvotní školský ambice jsem se rozhodl nejít na vysokou a zanechat studium. Koneckonců, já vím kdo a kde chci být a vím kudy tam jít. A není to přes školu. Jenom by to bralo čas.

Konečně teď po střední můžu makat celý den na svých věcech, jak jsem si vždycky přál. Většinou mě to samo probudí brzo ráno a hned jdu dělat. Nepotřebuju budík. Dnes jsem vstával v šest, sedl jsem si ke svému mini studiu, který mám metr od postele, a hned jdu dělat. Nic jsme nejedl a často se přistihnu kolem odpoledne, že mám trochu hlad a potřebuju na záchod. (směje se) Jsem asi trochu workoholik, ale miluju to, co dělám. Makám na hudbě, produkuju, zdokonaluju roky starý nápady a postupně skládám kousek po kousku tuhle skládačku. Do toho pomáhám v profi studiu, přivydělávám si bokem a snažím se cvičit. Taky občas pomůžu mému manažerovi a společně makáme na našem snu.

text: Daniel Maršalík, foto: archiv zpěváka