Miro Žbirka interview: Při nahrávání s muzikanty od Paula McCartneyho mi tělem procházela elektřina

Stejně jako vaše minulá deska Miro, také ta nová je Double Album, tentokrát jste ji tak i pojmenoval. Proč jste zvolil stejný koncept?
Znovu jsem nahrával s Angličany, tentokrát v daleko větší míře než před třemi lety. Rob Cass, se kterým jsem pracoval už na předchozím albu, sestavil McCartneyho kapelu ze skvělých hudebníků. Pete Brown mi opět napsal anglické texty. Když s takovými hvězdami spolupracujete a zpíváte v angličtině, je jim všechno jasné. Pak vplujete do nahrávání velmi přirozeně a než song nazpíváte ve slovenštině, už jsou hotové aranže. Je to daleko jednodušší a v tu chvíli máte dvojalbum. Pak je škoda písničky nepoužít. Pete Brown je vyšší level, netextuje každému a já jsem strašně vděčný, že mám v repertoáru tak kvalitní texty. Na albu Miro bylo méně písní ve slovenštině, teď je tomu naopak. Čtrnáct slovenských písní a dvanáct v angličtině. 

Miro Žbirka nahrává v Abbey Road. Doprovází ho spoluhráči Paula McCartneyho

UNDERGRANT JE ÚLET, KTERÝ JSEM SI UŽIL

Anglickou verzi nemají písně Undergrant a Charlie. Proč?
Undergrant neměla melodii, podobnou skladbu jsem nahrál v osmdesátých letech, tehdy se v ní jen vyprávělo. Když jsem písničku napsal, přišlo mi zbytečné chodit za Brownem, aby mi ji otextoval. Je to takový úlet, který jsem si užil. Charlie se objevila už na mém předchozím albu, jen neměla slovenskou verzi. Texty a témata přicházely na toto album úplně přirozeně. Proto je tenhle song o mém psovi, který se jmenuje Charlie a vždycky, když mě pozoruje ze schodů tím zkoumavým pohledem filozofa, začínám i já přemýšlet, co se mu honí hlavou a o čem ten jeho život vlastně je. Myslím, že mě každý pejskař nebo kočkomil pochopí. (úsměv)

Zpívá se vám lépe slovensky, nebo anglicky?
Slovensky se mi zpívá přirozeně, ale ani angličtina pro mě není nepřirozená, protože tou na mě mluvila máma. Samozřejmě jiná výzva je zpívat texty Browna, protože tam házel složitá slova, takže některé pasáže byly nezpívatelné. A debatovat s ním, že tam má být něco jiného? Na to musíte mít dobrý den, štěstí, že bude ochotný vás poslouchat. Ale on zase není tak nekompromisní, jak se může dát, snažil se mi vyjít vstříc a přizpůsobit se melodii.

Miro Žbirka zařídil v Bratislavě předčasné Vánoce. S sebou měl Lenku Filipovou, Marthu nebo Jaroslava Svěceného

Trochu jsem narážela na písničku Mám čo som chcel, kde zpíváte, že slovenština je out. Opravdu si to myslíte?
Když něco takového zpívám, nemyslím to doslova, je to nadsázka. Taková situace tedy zatím nenastala, jen si ten chlapík představuje, jaké by to bylo, kdyby přišla. Samozřejmě že slovenština měla jinou pozici za dob Československa, tehdy se v českých médiích vyskytovala běžně.

S PÍSNÍ DIEVČA JSEM SI DLOUHO NEVĚDĚL RADY, ZLOM NASTAL V ABBEY ROAD

Na albu najdeme i song Dievča z pera Jozefa Urbana, který není už téměř 20 let mezi námi. Proč jste ho použil až teď?
Po Jožkovi Urbanovi mi zůstalo pár textů, s tímto jsem si dlouho nevěděl rady. Začíná jako lovesong, v závěru jsem ale hodně přitvrdil. Takové řvaní jako v písni Dievča jsem dlouho nepředvedl. Mně je jen líto, že už si to Jožko nemůže poslechnout. Myslím si totiž, že jsem to udělal přesně tak, jak by si to on představoval. Chtěl otočit lovesong k něčemu jinému. Doba té písně přišla až teď, dlouho jsem ji odkládal.

Zlom byl možná v tom, že když jsem viděl, s jakými hudebníky budu v Abbey Road hrát, říkal jsem si, že bude v dobrých rukách. Když začnou hrát, už se nemůžete na nic vymluvit. Jste ve studiu, kde vám vše musí vyhovovat, kolem vás jsou absolutní profíci. Co víc jsem mohl pro písničku udělat? Nedokážete si představit, jaká elektřina mnou prošla, když jsem si to při nahrávání uvědomil. Zároveň to byl ale i pocit obrovské zodpovědnosti, který způsobil, že jsem byl připravený jako nikdy předtím.

JINÁ LIGA

Byl jste nervózní?
Nejvíce jsem byl nervózní, když jsme dělali právě písničku Dievča, která shodou okolností album otevírá. Muzikanti se mezi sebou při příchodu vítali, vzpomínali na časy, kdy hráli s Paulem McCartneym. V ten moment jsem si uvědomil, že já jsem ten důvod, kvůli kterému se znovu střetli ve studiu. Říkal jsem si, jak je to bláznivé. Jak jsme začali hrát, Rob se na mě jen usmál a povídal: "Jiná liga, co?".

Jak reagovali muzikanti na vás?
Vyznat se v Angličanech je trochu problém. Vím, že když řeknou "interesting", není to dobře. Je to maximální kritika, které se od nich můžete dočkat. Naštěstí to neřekli. (smích) Jak jsme dál a dál nahrávali, s větší důvěrou se na mě obraceli. Na konci mě brali jako svého kolegu. Začátek byl nejtěžší.

Jak dlouho jste pobýval ve studiu?
Točilo se skoro půl roku, ale na etapy. Byli jsme tam asi pětkrát, vždy po dvou třech dnech. Aspoň ve mně mohlo album dozrát a mohl jsem o věcech dodatečně přemýšlet. Neopakoval jsem staré postupy. Samotný zpěv mi netrval dlouho, ten byl hned. 

S NOVÝM ALBEM JSEM ZAŽIL NĚKOLIK SVÝCH POPRVÉ

Jaké to je, když vám syn točí videoklipy?
Od doby, co točil první, se technicky neustále posouvá. Mezitím vystudoval film a režii. Naposledy v produkci Vojty Nedvěda sehnal štáb, aby natočil klip Skúška snov, který je na jeden záběr, ještě k tomu zrychlený. Byla to pro mě zase jiná zkušenost. Lítali tam všichni po poli a náš David na ně křičel: "Rychleji, rychleji". Mohl jsem mu povědět věci, které jsem si v minulosti nikomu netroufl říct. Mohl jsem si například vybrat, co budu mít na sobě, abych se cítil dobře.

Pamatuju si, že kdysi mi dal jeden režisér o čtyři čísla větší košili, protože se mu líbil vzor, ale já v ní vypadal, jako kdybych měl šaty. Tady se to naštěstí nestalo. Ale jinak jsem žádnou protekci neměl. Osobně jsem takový klip ještě netočil. S novým albem jsem zažil několik svých poprvé, včetně obalu, který vytvořila Míla Fürstová. Ta dělala booklet i pro Coldplay. Pamatuji si, jak donesla do studia maketu v životní velikosti. Všechny detaily na malůvce vyryla do kovové destičky, v konečné fázi ji přetiskla a přefotila na speciální papír. Vystihla i detaily - v jednotlivých obrázcích jsou zakomponované příběhy z textů písní, které si nastudovala.

V Každý chce byť naj zpíváte o těch, co chtějí mít hit, peníze. Měl jste to někdy také takto nastavené?
První impuls, který mi vnukl nápad na tento text, přišel, když jsem seděl v šatně při udílení cen. Najednou jsem viděl sedět kolem všechny interprety. Měli takový zvláštní pohled. Na jedné straně vám pogratulují, na jednu stranu je se*ete, že jste tak dlouho na scéně. Když byste se honili jenom za hitem a bohatstvím, nikam to nedotáhnete a nemá to ani dlouhodobou perpektivu.

Budeme-li dál hovořit řečí názvu vašich písní, co je pro vás Marný boj?
Tato písnička má na albu zásadní roli, rozvinula jeho koncept. Měli jsme na Slovensku období, kdy mě stále někdo zval na nějakou demonstraci. Asi se shodneme na jejich idejích. Všichni slibují, že bude fajn. Úvodem písně chci říct, že nepřijdu na takovou akci, že jsou to jen pěkná slova, ale jsou pro mě už předem marná. Naschvál jsem tam zašifroval Lennona, který reprezentuje určité ideály. Album díky ní končí pozitivně.

LIVE: Miro Žbirka, Katarína Knechtová a Ondřej Ruml zpívali v jedinečné atmosféře na Lokti

Jak došlo na spolupráci s Ráchel Skleničkovou?
Ráchel jsem poznal jako klavíristku ze Světlušky. Na koncertě pro tento nadační fond mě doprovázela při Fair Play. O rok později jsem ji viděl zpívat Krylovu písničku. Zůstal jsem ohromený kvalitou zpěvu, čistotou projevu bez manýrů. Tolik mi to utkvělo v paměti, že když jsem složil skladbu Čistý svet, hned jsem si na Ráchel vzpomněl. V angličtině ji zpívá Eddi Reader z kapely Fairground Attraction. Každá k písni přistupovala jinak, a proto vznikly dvě aranžérsky rozdílné verze.

PO RÁNU PROJÍŽDÍM ANGLICKÉ HITPARÁDY

Chystáte křest alba?
Máme v plánu čtyři křty. Začínáme v Bratislavě 22. 10. den po mých narozeninách, 25. 10. následuje Lucerna Music Bar v Praze, 27. 10. Klub Denoche v Hradci Králové a končíme v Brně 29. 10. v Sono centru. Přijede Pete Brown, který si s námi zazpívá a desku pokřtí. Fanoušci uslyší nejen novinky, ale i moje klasické a nejznámější skladby jako Atlantída nebo Čo bolí, to prebolí.

Kdo jede na turné (IV.): Miro Žbirka pokřtí Double Album, Lenny míří do hal, Poetika a Lipo spojí síly

Muzikanti z Abbey Road nepřijedou?
Ti přijedou až příští rok, na 3. prosince 2019 plánujeme velký koncert v pražské O2 areně. Na něm oslavím 40 let na scéně. Nebudou chybět ani další hosté.

Vyčítal vám někdy někdo přílišnou inspiraci v Beatles?
Uvědomuju si kvalitu jejich písní a mám je rád. Ale většinou si lidé sami přidají. Vytvoří si mylné spojení, že znám jenom je. Ale není tomu tak. Rád si poslechnu vše od vážné hudby až po současnost. A málokdo ví, že vždycky po ránu projíždím anglické hitparády.

Je o vás známo, že sbíráte hudební artefakty. Jaký je pro vás nejcennější?
Podpisy členů Beatles, které jsem shromáždil. Mám je všechny. Ale rád sbírám staré originální verze vinylů, které byly ještě laminované. Mám rád jejich vůni. Dříve to bylo pro nás hodně vzácné, takže se mi často zdálo o tom, že jsem v obchodě s deskami a že se v nich přehrabuji. To je jeden z rituálů, který si rád zopakuji v reálu.

Text: Hana Bukáčková, foto: Silvie Arestova, archiv

Témata: Miro Žbirka, Miro, Double Album, Abbey Road, Beatles, Atlantída, Fair Play, Dievča