Noid interview: Hodně zla vzniká kvůli organizované víře

Jak jste prožil léto? Byl jste na nějaké dovolené?
Letošní léto jsem prožil úplně nádherně, protože jsem ho měl půlený na pracovní a na volno. Začnu tou druhou částí, od půlky července do půlky srpna, to jsme byli s rodinou na dovolené. Podnikli jsme tady v Čechách různé výlety po rozhlednách, stezkách a stromech, takže to bylo krásné. Pak začaly zkoušky na muzikál Carmen, který se oprašuje. Ale to hlavní bylo, že  jsem točil nové CD v Nezdicích za Voticema a tam jsme strávili měsíc v naprosté izolaci. Opravdu jako se to dělalo dřív, že vás zavřeli do studia a tam jste zůstali a točili. Takže to bylo krásné léto.

S bráchou jste podnikl také nějakou výpravu?
S bráchou jsem teď žádnou výpravu nepodnikl, protože má dvě zaměstnání. Je barman a zároveň si ještě otevřel servis, takže bratr teď pracuje 8 dní v týdnu 27 hodin denně. Takže jestli se nesedře, pojedeme příští rok na ryby.

Podzim je pro vás hodně nabitý. Vydáváte další desku. Odhaluje nové album vaši jinou tvář?
Myslím, že novou tvář určitě. Například je tam písnička, která je v takovém funky stylu, do čehož jsem se ještě nikdy nepustil. To by mohla být taková podoba nové tváře. Jinak celé CD je tvořeno různými styly, to znamená, že tam je něco až k muzikálové tvorbě až přes metal, pop, rap. Jsou tam vlastně všechny styly, kterými jsem v životě prošel, a které mám rád. Všechny jsem propojil do tzv. silného jediného kroku a Jedinej krok se jmenuje i nové CD.

Daniel Landa vzbudil vášně v pražských Letňanech

Užíval jste si práci na albu?
Moc jsem si ji užíval. Bylo to poprvé, co jsem byl ve studiu fyzicky, protože na všechna moje CD např. s Dolores Clan nebo potom s kapelou Noid, se hudba dělala už ve virtuální době, takže např. kytarista natočil kytary a poslal mi je přes úschovnu a já jsem je zasadil do mého základu a seděli jsme u počítačů každý někde jinde. Tady jsme se poprvé potkali ve studiu fyzicky a dělali to vše postaru. Takže dva dny jsme např. hráli na kytary, potom jsme společně míchali. Musím říct, že ke konci jsme si už připadali jak ve vile Vyvolených, protože čtyři frajeři v jednom baráku, každý má nějaké svoje návyky, je zázrakem, že jsme se nezabili. Ale stačily dva dny na odpočinek a už  jsme se na sebe zase těšili.

O texty se opět postaral váš tatínek?
Tentokrát tam bylo strašně moc textařů. Píseň Jedinej krok napsal můj otec Václav Bárta, je tam od něho jediná. Dá se říct, že co text, to jiný textař. Přispěl i vynikající textař Tomáš Belko, který napsal např. Libreto k muzikálu Lucie, větší než malé množství lásky. Dále Petr Kolečko, který je i spoluautorem seriálu Okresní přebor. Tereza Šorálová, která napsala na duet s Martou Jandovou pro Eurovizi anglický text. Daniel Landa, který napsal text k hudbě, již jsem napsal. Gabriela Osvaldová se postarala o dva texty, jednu píseň složil Ondřej Soukup a Ondřej Brzobohatý, který je zároveň autorem textu i hudby u jedné skladby. Jinak jsem autorem veškeré muziky já.

Vy si na textařinu netroufáte?
Na první CD Dolores Clanu – Prwotní strach jsem napsal všechny texty, ale to byla jiná doba, tzv. pouliční rock. V tu dobu se člověk popral na ulici, tak o tom napsat text. Ale co mám teď psát? Šel jsem s kočárkem, je mi dobře, mám krásnou manželku, práci a jsem šťastný. O tom se psát texty nedají, proto to nechávám na jiných, kteří dokážou čerpat z historie, od nějakých legend, mají to hodně řemeslně zpracovaný a jsou to profesionálové ve svém oboru a na svém místě.

Měníte nebo rozebíráte texty nebo se vám autoři vždy trefí do vkusu?
Já funguji tak, že vždycky napíšu muziku, kterou udělám tzv. svahelštinou. A pak to vždy dám někomu, o kom vím, že ten text bude mít co do obsahu velice kvalitní, ale zároveň neporuší mojí stavbu frázování muziky, což je strašně důležité. Protože udělat ze tří slabik čtyři, už dost změní strukturu refrénu. Takže všichni textaři na CD dodržují obsah i frázování.

Jak jste spokojený s prodejem svých CD?
Kdybyste se mě zeptala před 15 lety, tak bych nebyl spokojený. Ale ať se zeptáte kohokoliv v dnešní době, situace je taková, že CD je pro fajnšmekry a je to spíše vizitka toho interpreta nebo skladatele. Spousta lidí se mě ptala, jestli má smysl, abych dělal CD. Říkám jim, podívejte se např. na módní návrhářku, také musí ušít nějaké šaty, aby se zjistilo, jestli něco umí. A takhle je to i s CD. Já ale pevně doufám v to, že CD se vrátí, že se přetransformují do elektronické formy, a pokud lidé budou slušní a budou chtít, aby se tvořila hudba, začnou si předplacovat různé online úschovny hudby. Říkal jsem si, že by bylo dobré udělat vinyl, ale to by bylo jen pro fajnšmekry. Je to zatím v jednání. Záleží, jak hodný budu na Vánoce. J

V listopadu Vás čekají 2 koncerty ve vašem domovském divadle Karlíně. Chystáte pro fanoušky nějaká překvapení?
O tom jsem ještě úplně nepřemýšlel. Ale budu tam mít hosta Martu Jandovou, se kterou zazpívám písničku z Eurovize, protože ji mám velice rád a uznávám ji. Samozřejmě musí být trošku nějaká show, ale ještě bych to nechtěl prozrazovat. Bude tam kaskadérský kousek, to jsou věci, které mě baví, tak se tam možná objeví.

Pořád chceme do Evropy: Také příští rok bude mít Česko zástupce v Eurovizi

Marta Jandová je slavná i v německy mluvících zemích. Lákalo by vás prorazit i v zahraničí?
Ještě jsem tady nedokázal ani polovinu toho, co bych chtěl dokázat. Když to věk dovolí a tady bych si dokázal to, že bych byl na prvních příčkách v rádiích, pak bych třeba přemýšlel o tom jít i někam jinam. Ale když nemám zameteno doma, proč chodit k sousedům?

Chystáte např. i nějaké klubové koncerty?
Je v jednání jarní a podzimní turné. Teď ale momentálně připravuji věci na koncerty na 20. a 21. listopadu. Až to dodělám, uzavřu ten pomyslný sešit úkolů a narichtuji si sešit nový.

V karlínském divadle účinkujete v několika muzikálech. Který je pro sás nejvíc srdeční záležitostí?
Buď to bude Carmen, která tady byla první a na podzim bude mít obnovenou premiéru. Je to zvláštní pocit, protože jsem se ještě nikdy nevrátil do nového nastudování. Ale nejvíc mě tady baví hrát v muzikálu Jesus Christ Superstar. Byl to první muzikál, na kterém jsem byl, když mi bylo 15 let. Zahrát si s těmi lidmi, co jsem tenkrát viděl na jevišti, to je splnění dětského snu. Navíc jsem dostal nabídku, že kromě Piláta a Jidáše budu hrát ještě Ježíše. Velice se na to těším. Včera jsem začal zkoušet doma písničky, ve studiu jsem si natočil na podklady moje zpěvy a je to docela vysoko. (rozhovor byl pořízen ještě před premiérovým vystoupením Noida v roli Ježíše, pozn. red)

Připravujete se na náročnou roli Ježíše nějak speciálně?
Zatím jsem ve fázi, kdy se učím texty. Dost často je tam konfrontace Ježíše s Jidášem. Vím, co zpívá Jidáš, ale nevím, co Ježíš. Vnímám to, ale nevím slovo od slova. Je tam jejich společná hádka a to bude totální schizofrenie.

Jste věřící?
Jsem věřící, ale nemám to nějak organizované, dané přesným náboženstvím, protože mě organizovaná víra moc nebaví. Vím, že hodně zla vzniká kvůli organizované víře a je jedno, která to je. Jedu si svůj vnitřní vesmírek, který proplouvá velkým vesmírkem.

A složit hudbu k nějakému dalšímu muzikálu vás neláká?
To víte, že by mě to lákalo, ale dobře napsaných muzikálů je opravdu hodně a přijít s něčím novým, to je vlastně od českého autora v dnešní době docela nebezpečné a ani se to už vlastně nedělá. Poslední, co bylo tady udělané, byl muzikál Mauglí od autorů Soukupa a Osvaldové. Ostatní jsou předělávky starých muzikálů nebo starých písniček, které jsou vloženy do muzikálů. Trend toho trhu, že každý napsal muzikál a každý na něj chodil, už není. Je to veliké riziko a můžete tam zahučet dost penězi i pověstí. Takže je lepší jít po osvědčených kusech.

Jakou muziku posloucháte v soukromí?
Naprosto všechno. Pořídil jsem si nejúžasnější službu Google play, kde je naprosto vše. V knihovně mám moje  metalové výběry z mládí, který jsem poslouchal. Potom vážná hudba, filmová hudba, černošská hudba, je tam naprosto všechno. Nikdy jsem nebyl takový, že bych uctíval jenom jeden styl. Líbí se mi všechno. Pokud mě něco oslovuje, je jedno, jestli tam je balalajka nebo rocková kytara.

Jste romantik?
Veliký. Musím říct, že někdy až moc. Jsem i přecitlivělý. Mám to rád, je to hezký, když se chlap chová hezky k ženské, když jí pomáhá, když je na ni hodný, nemlátí ji. Tak by to mělo být. Od toho jsme chlapi, jsme silnější, abychom ženský chránili.

Je o vás známo, že rád a dobře vaříte. Co má od vás nejradši manželka?
Svíčkovou má ráda. Moc mě to baví. Když např. dohraju představení nebo koncert, přijedu domů a už po cestě plánuju, jakou technologií to udělám. Jestli zkusím něco nového, jestli tu svíčkovou udělám v hrnci nebo pekáči či troubě. Otevřu si lahvinku s vínem a vařím třeba i 8 hodin. Pak už ani nejím, protože jsem toho přesycený. Pozvu Gábinku nebo bráchu s rodinou, a když vidím, že jim chutná, tak jsem spokojený.

Žijete zdravě?
Jak kdy. Mám vždycky takové záchvaty, většinou když jsou nějaké zkoušky v divadle, tak to zdravé moc není, protože na zkoušce jíte nějakou bagetu nebo si skočíte do lahůdek pro vlašský salát a večer zajdete s kolegy na pivo, takže to se moc držet nedá. A právě když se dozkouší premiéra, mám týdenní záchvat toho, že budu jíst zdravě, takže zkouším chia semínka apod.

A o tom, že přestanete kouřit, neuvažujete?
Mám takové období po svém otci, že třeba rok kouřím, potom rok nekouřím. Ale nehrotím to a je mi to vlastně jedno. Teď si např. řeknu, že nebudu kouřit a třeba nekouřím celý víkend. Nemám problém se závislostmi.

V jaké fázi se nachází stavění vašeho baráčku?
No, to bych také rád věděl. Jelikož máme dřevostavbu, byla tam základová deska a druhý den nám volali, že máme hotový barák.

Kdy se plánujete nastěhovat?
Teď je hrubá stavba. Zvenku to bude uzavřený a budeme dělat vnitřky, ty budou trvat dlouho, takže asi až po Vánocích.

Blíží se první narozeniny vaší dcery a zároveň i vaše půlkulatiny. Plánujete nějaké oslavy?
Jelikož jsme s dcerou od sebe 5 dní a manželka má narozeniny 18. 11., tak nejdřív budeme slavit malou, pak jsem já a pak se musíme připravit na manželčiny narozeniny. Takže já tam jsem spíš jako taková výplň a ani mě to nebaví. V ten den jen poděkuju rodičům. Je to vlastně jejich sláva, že se jim podařilo přivést na svět život.

Jste patronem obecně prospěšné společnosti PESOS, která pomáhá pejskům. Proč jste si vybral právě tuto společnost?
Oni si vybrali mě, protože o mně bylo vždycky známo, že mám rád psy, a že mi záleží, aby se lidi k těmto mazlíkům nechovali hnusně. Byl bych schopný to trestat až fyzicky, protože to opravdu nenávidím. Takže mě oslovili, věděli, že mám psy, poprosili mě, já jsem byl samozřejmě moc šťastný, že si mě vybrali jako patrona. Pomáhám jim, je to organizace pro podporování útulků v celé České republice. Dělají různé sbírky - deky, hračky, granule a rozdávají to potřebným útulkům. A já jim pomáhám dostat to do médií a nabalovat lidi, aby o PESOSU vůbec věděli.

Plánujete si pořídit dalšího chlupáčka?
Mám Arnolda, to je rotvajler. Potom čivavu Rockyho, jsou to povedená dvojka. To si neumíte představit, jak ta čivava je dominantní samec  a ten velký se ho dost bojí. Čivavák je strašný zabiják! Má asi kilo a půl svalový hmoty, šedivou hřívu a je to hrozný predátor.

Zbývá Vám vůbec nějaký čas na váš oblíbený sport?
Na sport ano. Snažím se, abych se nerozpadl, takže chodím tak 2x - 3x týdně na thajský box ke svému kamarádovi a trenérovi Lukáši Dvořákovi, který se stal momentálně mistrem Evropy. Občas zajdu do posilovny. Ale na běhání či kolo už mi nezbývá čas. Bojový sport mě baví ne proto, že bych chtěl někoho mlátit, ale je to dobrý relax, funguje celé tělo a musíte u toho také trošku přemýšlet. Hlavně to není sport, který se naučíte za dva měsíce. Trvá třeba i 10 let, než tělo naučíte reakcím, které tam mají být.

text: Sandy Ott, foto: Warner Music