Ondřej Brzobohatý interview: Už se tolik nehledám, vím, co přesně chci

Ondřeji, loni jste absolvoval turné Universum, které bylo předzvěstí nového alba, jak na něj vzpomínáte?
Vzpomínám na něj moc rád. Reakce lidí na nové písně, které jsou i na desce, byly kladné. Lidé mi po koncertě říkali, že se už na album Universum těší. O to více mě to dokopávalo vše dotáhnout, natočit a udělat to co nejlíp. U řady písní jsme si při živém hraní vyzkoušeli aranže, které jsme v konečné fázi na desku lehce poupravili.

LIVE: Ondřej Gregor Brzobohatý roztančil sedící Forum Karlín

Na pražském koncertě jste zvednul sedící publikum na nohy, povedlo se to na všech zastávkách?
Ano a byl to hezký pocit. Během koncertu s lidmi mluvím, bavím je a věřím, že se mi to občas i daří. Jen mě vždy trochu mrzelo, že vstali a roztančili se až při posledních písních koncertu. Rozhodl jsem se, že po mnoha vystoupeních se sedícím publikem bych rád hrál na dalším turné písně, při kterých se bude moci tančit hned od začátku. Takové publikum potom dává interpretovi úplně jinou zpětnou reakci a celkově atmosféra koncertu je mnohem dynamičtější. 

Mě samotnou jste překvapil, že jste byl milý, pozorný a vtipný hostitel, překvapila vás na koncertě nějaká reakce?
Většinou je publikum milé, jen ve Zlíně jsem měl pocit, jako kdyby nerozumělo česky (smích), protože po mých osvědčených fórech se nikdo nesmál. Ale nakonec koncert až nečekaně vygradoval ve velkou párty, tak jsem si říkal, proboha, jsou to ti stejní lidi, co celou dobu nereagovali? (smích)

REAKCE JE JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK

O albu prohlašujete, že je to neuspěchaná kolekce písní, jak tomu mám rozumět?
Asi to je tím, že jsem měl předem o albu jasnou představu. Znal jsem koncepci celé desky dlouho dopředu. Systematicky jsem na něm začal pracovat dva roky nazpátek, kdy už jsem měl představu o hudbě, ke které jsem jen hledal vhodná témata k otextování. Přinesl jsem je do studia klukům z kapely a věděl jsem, že právě jejich reakce je pro mě hned po mé ženě další důležitý lakmusový papírek. Takový filtr.… Jednu písničku, o které jsem byl přesvědčený, že ji tam dáme, jsem z alba musel vyhodit. Když jsme pro ni už poněkolikáté hledali tu správnou aranž, bubeník zvedl oči v sloup a já cítil, že nejen jeho, ale všechny ta píseň jen otravuje. Rejpali jsme se v tom zkrátka tak dlouho, až to bylo přerejpaný.

Hudebně jste odvážnější než na předešlé desce, co vás vedlo k této změně?
Nevím, jestli zrovna odvážnější...možná spíš vyzrálejší. Už se tolik nehledám. První desku jsem chtěl udělat z vlastní zvědavosti. Bavilo mě předělávat písničky od cizích autorů do svých vlastních aranží, což bývala hlavní náplň mého repertoáru, no a kluci z kapely mě ukecali, ať začnu psát vlastní skladby, ať si udělám svoji vlastní desku, když už skládám dlouhá léta pro druhé. Tehdy jsem hledal, v jakém stylu se víc ukotvit, když mě baví skoro všechno od jazzu až po chanson. Dnes už jsem si v tomhle mnohem jistější a vím přesně, co chci. 

Nové desky: Ondřej Brzobohatý, Vladivojna La Chia nebo Marilyn Manson

Proč název Universum?
Můžete nad tím hloubat, jak chcete, ale je to vlastně docela prosté. To slovo se mi líbí. Ale jistě nejen to. Nejlépe to zkrátka vystihuje, čeho se ty písně týkají. Je to zamyšlení nad sebou samým, zároveň nad vším kolem mě, světem a společností, ve které žijeme. Universum je součástí nás všech a je důležité si ho nemytologizovat, nedělat z něho něco nedosažitelného. Přijmout ho a uvědomit si tak svou vlastní malost i velikost zároveň. Nechci tou deskou nikoho poučovat. Jen nabízím k zamyšlení témata, která se mně samotnému honí hlavou. Přes společenský diktát, politickou i mediální manipulaci až po bloky a vnitřní strachy, se kterými většina z nás bojuje. Deska je právě o tom mít možnost si vybírat a volit podle sebe. Nenechat si nic předepisovat. A to, o čem teď mluvím, jsou jen střípky toho, co se dá na desce najít ve všech textech.

Jste hloubavý typ?
Asi ne přímo hloubavý, ale je pravda, že se často snažím zabývat principem té či oné věci, kterou třeba řeším. Jen tak nad něčím nemávnu rukou. 

S Ondřejem Brzobohatým zpívala v Plzni i Marta Jandová

Na desce jsou dva duety, jeden s Martou Jandovou, druhý s Vojtou Dykem, proč právě oni dva?
Oba jsou to kamarádi a přesně se typově hodili do písní, které se mnou zpívají. Stejně tak, jako na předchozí desce, kde hostovala Tereza Černochová, i na té současné jsem chtěl mít zástupce jediného spasitelského pohlaví na světě. (úsměv) A tím byla Marta, jejíž hlas řeže jak motorová pila, což s obsahem textu písně Je toho moc skvěle sedí. No a s Vojtou je to obdobné. On je zkrátka interpret, který skvěle dokáže kombinovat pop s jazzem a funky a nebojí si z jazzu udělat legraci.

S VOJTOU DYKEM PLÁNUJEME NOVÝ PROJEKT

Plánujete s Vojtou nějaký větší projekt?
Plánuju, zatím to je tajné, jednak jsem pověrčivý, ale také by to pak nemělo kýžený efekt překvapení.

Můžeme se těšit na křest desky?
Ano, bude 16.11. v Royal Theatre na Vinohradech, potom bych rád měl klubové turné pro míň lidí, někdy koncem jara příštího roku.

Album má zajímavý vizuál…
Jedná se o moje oko. Myslím si, že nejvíc symbolizuje název i obsah. Oko v detailu totiž vypadá jako nějaké vesmírné těleso s černou dírou uprostřed nebo shluk nějaké kosmické energie. Navíc moje oči jsou specifické, jedno mám zelenomodré a druhé je z půlky hnědé. Chtěl jsem se vyhnout osvědčenému klišé, kdy je vizuál alba postavený na fotce interpreta. Takhle se mi to líbí, je to jiné a navíc nikdo nemůže říct, že na obalu nejsem já. 

Na svém kontě máte hodně filmové hudby, pracujete momentálně na něčem takovém?
Teď pracuji na hudbě k velmi hezkému filmu Dívka za zrcadlem pro Českou televizi od Andrey Sedláčkové. No a dnes mi volal produkční seriálu Labyrint a vypadá to, že bude třetí řada. Chtěl bych ji osvěžit novou muzikou, takže opět povoláme živý orchestr. 

Richardovi Müllerovi jste dělal hudbu a produkoval jeho poslední album 55, jak se s ním spolupracovalo?
Skvěle. Oslovil mě s tím, abych zhudebnil aspoň jeden text z patnácti, které dali se skvělým Petrem Uličným dohromady. Texty ke všem patnácti písním mě natolik sebrali, že jsem je zhudebnil všechny. Byl jsem tím nadšený a naplno pohlcený, že to šlo fakt úplně samo. Richard mi dal maximální důvěru v produkci desky a já si tak mohl dělat, co jsem chtěl. Byla to krásná práce, na kterou vždy moc rád vzpomínám. Richard byl uvolněný. Možná i díky mě ze sebe shodil břímě zodpovědnosti a soustředil se jen na interpretaci. Ani jednou nikdo z nás nezapochyboval o tom, zda to děláme správně. Jako by nás vedlo něco shůry. Třeba právě to Universum. (Smích)

Jak vnímáte rozdíl mezi psaním písní pro vás a někoho jiného?
Jsem kritičtější k sobě, možná i tím, že nemám takový hlasový rozsah, jako mají jiní. (smích) Prochází to občas až nesnesitelnou sebekontrolou. Ostatní interpreti nemají potřebu do toho mluvit, protože si myslí, že jsem to napsal, jak nejlíp jsem mohl. Takže se skládáním sám pro sebe se člověk daleko víc trápí v tom smyslu, že zná své možnosti a limity a neustále se sebou hraje nějaké hry, jak se přechytračit. Ale už jsem se naučil sám na sebe vyzrát. Jde to mnohem snáz, než v minulosti. 

SNAŽÍM SE BÝT MAXIMÁLNÍ DETAILISTA

Jste tedy sebekritický?
Neřekl bych, že jsem příliš sebekritický, jen se snažím být maximální detailista a to si holt občas žádá jisté peripetie.

Máte ambice prorazit v zahraničí?
Když to takhle řeknete, tak to zní hrozně. Prorazit. Mé ambice nejsou o tom někam prorazit. Úplně by mi stačilo postupně, pomaloučku polehoučku a poctivě proplout svojí tvorbou pro ostatní interprety i do jiných vod, než jsou ty naše. Mám vyhodu, že v hudbě neexistuje jazyková bariéra, maximálně ta vkusová. Jestli se mi to nikdy nepovede, nebude to konec světa, ale nebudu si alespoň vyčítat, že jsem to nezkusil.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hrál?
Jeden z nejlepších koncertů, který jsem měl, byl u mě doma s partičkou kamarádů, když jsme přišli z flámu poté, co jsme se sešli po svých vystoupeních v hospodě. Sedl jsem si za piano, kamarád rozbalil ságo, druhý cajón a rozjeli jsme jam od Beatles až po Nedvědy ve vlastních úpravách až do rána. To bylo tak skvělý a výjimečný. Vlastně tím spontánním hraním poděkujete někam nahoru, že máte dar hudbu slyšet a hrát. 

Text: Hana Bukáčková, foto: Benedikt Renč, Lukáš Kadeřábek (Supraphon)

Témata: Ondřej Brzobohatý, Universum, Marta Jandová, Vojta Dyk, Ondřej Ruml, Richard Müller, 55, Identity