Vydáno 26.04.2017 | autor: Josef Martínek
"Nirvana je stav, jaký momentálně na hudební scéně prožívám. Jsem v procesu už dlouhou dobu, hudbu miluju, ale zároveň se cítím být trochu v bludném kruhu," přiznává v rozhovoru rapper Paulie Garand. Své páté sólové album Nirvana vydal v březnu a momentálně k němu absolvuje rozsáhlé klubové turné, které vyvrcholí 30. června v jeho rodném Liberci. K vidění je také na velkých Majálesech.
Paulie Garand interview: Hudba je pro mě svět, kam se uzavřu a jsem v euforii, na svojí planetě
Paulie, nedávno jsi vydal novou desku Nirvana, přičemž poslední dva klipy Bali a Penicilin jsou v rámci tvé tvorby poměrně neobvyklé. Dá se to vnímat jako určitá "léčba šokem" pro tvé fanoušky?
Léčba šokem je docela výstižné slovní spojení. Jak už jsem dříve avizoval, na nové desce jsem chtěl přijít s trochu striktnější tvorbou a s tím souvisí i to, že jsem se vizuály snažil pojmout jinak, než u mě bylo zvykem. Snažil jsem se překvapit, abych nevykrádal sám sebe a neopakoval se. Pořád ale věřím, že v tom můj rukopis patrný je.
Myslíš, že vzbudit v období vydání desky určitou kontroverzi může být dobré i z hlediska marketingu a propagace?
Nejsem z těch interpretů, kteří kalkulují, nedělám nic tak, abych lidi prvoplánově šokoval. Ale je pravda, že když dokončím nějaké dílo, sám si dokážu zhodnotit, jestli má šanci někoho překvapit, vzbudit reakce. Jsem tedy rád, že to roznítilo oheň a lidi to řeší. Z hlediska proma je to určitě pozitivní. V rozhovorech často říkám, že moje modla je Mac Miller, který na začátku kariéry vydával převážně líbivé videosingly, ale vždycky se o něm vědělo, že se vídá i s podhoubím rapu, s MCs, kteří jsou cenění, ale nemají takovou fanouškovskou základnu jako on. Začal pak naschvál vydávat "divný věci", a tahle cesta se mi hrozně líbí. Dá se tedy říct, že se trochu inspiruju u něj.
Každý umělec se v průběhu času nějak vyvíjí. Ty jsi začínal před deseti lety s projektem BPM, který mísil rap s poezií. Co by řekl tehdejší Paulie, kdyby viděl bez dalšího kontextu zmíněné dva klipy Bali a Penicilin? Byl by hodně překvapen, kam se za deset let posune?
Kdybych tehdy viděl Penicilin, asi by mě to tolik nepřekvapilo. Možná bych se divil svému vzezření, ale ne té myšlence a atmosféře. V té době jsem studoval uměleckou školu, takže jsem byl hodně ponořen do knih, filmů a umění jsem doslova hltal. Chtěl jsem rap dělat jinak, víc artově, než je v žánru zvykem. Naopak Bali bych asi nechápal a nevěřil bych tomu, že něco takového natočím. Je to vlastně primitivní banger, dělaný pro kluby, pro hype na koncertech a tu atmosféru.
A poslechl by sis i ty sám hudbu na způsob songu Bali?
Interpreti, které poslouchám, mají v repertoárech tracky na tento způsob. Baví mě, a i když jsem se dlouho bránil tomu, abych něco takového sám udělal, tentokrát jsem se rozhodl, že předsudky zahodím za hlavu a dám to.
Hned na začátku songu rapuješ: "To zase budou ty chytráci nadávat, kdepak je ten starej Harant, co jsme znali..." Nemůže to na někoho působit jako určitý alibismus, jako kdyby sis za tím songem vlastně nestál a už předem chtěl kritikům vzít argumenty?
V Česku žijeme v podivné škatuli, kterou bych rád rozpustil. Tou větou reaguji na to, že pokaždé, když interpret přijde s něčím jiným, než co se od něj očekává, je to vnímáno jako něco špatného. Lidi se ptají, proč to nezní jako minulá deska, proč mám najednou tyhle produkce, proč to vlastně najednou není tak hloubavé... A nechci se už stále dokola opakovat, proto tam mám tuhle větu. Za tím trackem si rozhodně stojím, na koncertech se na něj vždycky těším, hodně lidí mi píše, že je to pro ně nejlepší věc, co jsem kdy udělal. Alibismus v tom nevidím.
FOTOREPORT: Indy a Wich oprášili legendární pecky, na Red Bull Tour Busu zazářil i Paulie Garand
Deska se jmenuje Nirvana, je pro tebe hudba stavem euforie, kdy zapomínáš na okolní svět?
Je to jeden z významů, proč jsem album takhle pojmenoval. Hudba je pro mě svět, kam se uzavřu a jsem v euforii, na svojí planetě. Nirvana je zároveň i stav, jaký momentálně na hudební scéně prožívám. Jsem v procesu už dlouhou dobu, hudbu miluju, ale zároveň se cítím být trochu v bludném kruhu. Irituje mě, že v Česku se víc než kvalita cení "kabátovství" a lidi nepodporují v takové míře i hudbu, která by si to zasloužila víc.
Věříš, že i tvá hudba na tom albu může mít na lidi účinky "nirvany"?
To nedokážu říct, sám neumím vnímat svou hudbu jako koncový posluchač, nemám od ní potřebný odstup. Ale když jsem já v roli posluchače a těším se, až vyjde nová deska mého oblíbeného intepreta, beru to vždycky jako rituál. Album si dám do sluchátek a vyrazím s ním do nočního města, kde se ho snažím prožít co nejintenzivněji. Je to tedy určitá forma nirvany a specifický relax.
Za sedm let, co jsi na sólové dráze, je to už tvá pátá deska. Čím to je, že chrlíš jedno album za druhým - máš takový přetlak inspirace?
Na české rapové scéně to není nic neobvyklého, většina raperů vydává alba v obdobné frekvenci jako já. V zahraničí se dokonce stává, že rapper vydává album každý rok a kromě toho ještě dva mixtapy. Je to tedy spíš specifikum žánru. I když vydávám desky často, nikdy to není na úkor důkladné přípravy, vždycky se snažím věnovat naximum samotné hudbě i klipům, grafice a všemu kolem toho. Spíš než chrlení je to tedy projev mého workoholismu a snad i dostatku kreativity. Obvykle, když vydávám desku, už mám rozepsané další songy.
V rapu bývá kromě hudby důležité i sdělení, zpráva, kterou svou tvorbou vysíláš mezi lidi. Máš ty ve své hudbě nějaké sdělení?
Většinou píšu to, co žiju, a když to není můj osobní život, čerpám z umění, z knih, filmů. Nemyslím si, že hudba musí mít za každou cenu nějaké sdělení, pro mě je hodně důležitá atmosféra. Někdo z mých kolegů v rozhovoru prohlásil, že projev a huba jsou nástroj, na který musíš umět zahrát. Pokud máš skvělé texty, ale neumíš rapovat, nikdy to tak nevyzní. Zato když skvěle rapuješ a nemáš tak zásadní sdělení, má to větší dopad a víc to lidi zasáhne. Beru tedy svou pusu jako nástroj, na který se snažím hrát a technicky se posouvat.
Oproti svým kolegům z labelu Ty Nikdy máš i fanoušky mimo hiphopový žánr, podařilo se ti oslovit i mainstreamové posluchače. Čím si to vysvětluješ?
S deskou Nirvana jdu víc naproti svému žánru, ale v minulosti jsem měl tendenci dělat spíš indie rap. To se týkalo třeba desky Molo, která byla hodně poskládaná z motivů a postupů, jaké často vídáš u indie žánru. Deska měla ucelený koncept a držela si "přímořskou" tématiku protkanou mojí lyrikou. Možná proto to neslo punc nadžánrovosti. Tahle deska zasáhla i širší publikum a vytvořila nám velkou fanouškovskou základnu, která s námi jde dál.
Oslovil tě na základě těchto úspěchů i někdo z velkých labelů?
Možná si mě někdo všiml, ale řekl bych, že jsem na ně pořád moc "hip-hop", což je trochu paradox, protože pro rapovou scénu jsem vlastně úplně nekontroverzní, ale do měřítek velkých labelů pořád nezapadám. O to mi ale nikdy ani nešlo, jsem rád, že jsem u labelu Ty Nikdy, který vede Idea, člověk, který mě - možná nevědomky - vycepoval. Držíme se určitých hodnot, které nám jsou hudebně blízké a netvoříme hudbu pro rádia. Děláme hudbu pro sebe a podle sebe a přirozeně ji předkládáme publiku. Je pak krásný pocit, když dokážeš vyprodat i větší kluby s hudbou, která není mainstreamově tlačena, ale přesto zvládne zaujmout širší publikum.
Opakovaně jsi spolupracoval s Lenny, která je u nás momentálně jednou z nejrychleji stoupajících zpěvaček. Chystáš s ní nějaké další projekty?
K aktuálnímu společnému singlu Re-Generace plánujeme natočit i klip. Musím ale říct, že Lenka je oproti mně strašně daleko. Když zkoušíme ten singl před koncerty, kde rapuju svoje sloky a pak začne hrát z reproduktorů její refrén, můj kolega Roseck vždycky říká, že nechápe, proč se mnou vůbec spolupracuje, protože jsem v porovnání s ní úplně k h*vnu. (smích) Uvědomuji si, jak neuvěřitelně je Lenny talentovaná. Navíc je to osobnost, co má vkus, a to u nás není samozřejmost. Mám radost, že se jí daří, a jednou bych s ní rád natočil společné EP. Chtěl bych, aby bylo multižánrové, aby bylo o živých nástrojích, o duetech rap versus zpěv.
Máš svou úspěšnou značku oblečení Garand Brand. Dá se v dnešní době říct, že pro hudebníky je příjem z prodeje merche vlastně markantnější než prostředky získané ze samotné hudby?
U mě je to tak padesát na padesát. Mám radost, když získám nějaké peníze z prodeje merche, které pak mohu investovat zpátky do tvorby, natočit za ně klip, pustit se do nějakého zajímavého projektu, na který bych jinak finance neměl. Věřím, že z Garand Brandu dokážu do budoucna udělat soběstačnou značku, která nebude stát jen na tom, že je to "Paulieho merch". Přál bych si, aby to lidi brali i jako určitý kult, který bude nadále růst i bez mé muziky.
V prosinci jste měli v Liberci velký halový koncert tamních hudebníků jedné generace. Byli jste to právě vy - BPM, kdo místní scénu nastartoval. Jak jsi takovou akci prožíval, znamenala pro tebe i jistou nostalgii?
Tenhle koncert pro mě nebyl moc o nostalgii, měli jsme s labelem po koncertní šňůre a byl jsem hodně unavený. Překvapilo mě, jak velká akce se z toho nakonec vyklubala. Hráli jsme jako první, koncert jsem si užil, ale ostatní vystupující jsem neviděl, protože jsem hned odjížděl na oslavu svého kamaráda, který zrovna přiletěl z Číny.
Před pár týdny jsem dělal rozhovor se Sebastianem, který říkal, že měl pocit, jako by na tom koncertě panovala i určitá rivalita. Co si o tom myslíš?
Pokud panovala rivalita, pak v hlavách ostatních kluků. (smích) Já jsem se soustředil na to, abych předvedl dobrou show pro multižánrové publikum. Byl jsem příjemně překvapen, jak lidi reagovali. Jediné, co mě mrzelo, bylo to, že se mnou Lipo chtěl dát Chill, jenže jsem musel odjet na zmíněnou oslavu, takže na to nedošlo. Rivalitu jsem nepociťoval, jsem už na scéně dost dlouho na to, abych řešil žabomyší války.
Když se ohlédneš zpátky o deset let, kdy vyšla první deska BPM Slova, je něco, co bys během celé té cesty až do současnosti udělal jinak?
Myslím, že některé klipy ještě z doby BPM byly docela naivní, což trochu shazovalo naše postavení. V době, kdy jsme přišli s tímhle projektem, vládl v českém rapu striktní projev v čele se Supercrooo. Asi bych ale nic neměnil, patřilo to k vývoji. Jen když se dnes podívám na některé klipy, přijde mi to trochu legrační. (smích)
Na to, zda někdy dojde k obnovení projektu BPM, se tě asi lidi ptají často, přesto se zeptám i já: Byl bys, třeba právě k oslavě deseti let od vydání první desky Slova, nějaké spolupráci nakloněn?
V tuhle chvíli si to moc nedokážu představit. V momentě, kdy to ještě bylo možné, se Lipo cítil lépe na sólové dráze a my jsme s Kennym pracovali na svém projektu. Vzniklo Molo, pak Boomerang, a tolik jsme se každý vyprofilovali jiným směrem, že tam teď prostor pro vzájemnou spolupráci nevidím. Museli bychom si napřed sednout a ujasnit si, zda jsou naše představy podobné, bylo by to o vzájemné debatě. Naše energie by se musely znovu propojit. Dlouho jsem se s Lipem nebavil a vlastně ani nevím, jaký názor má na celou věc on. Nechávám tomu otevřený konec, ale momentálně o obnovení BPM neuvažuji.
text: Josef Martínek, foto: promo foto, archiv interpreta
Témata: Paulie Garand, Nirvana. Lenny, BPM, Lipo, Sebastian, rap
