Pekař interview: Dělám věci, které moc neumím. A zatím mi to vychází

Petře, spolu s novou deskou představuješ i knihu. Už vyšla?
Ještě ne. Čekám každým dnem, kdy mi ji někdo dá do ruky. Měli jsme nějaký problém v tiskárně. Je to knížka, která se skládá z pěti různých kapitol, od dětství až doteď. Na konci každé kapitoly jsou úvahy. Doufám, že ji lidi přijmou a bude je bavit.

VIDEO: Pekař láká na nové album. Píseň Ještěžetě věnuje zamilovaným i těm, co lásku hledají

Jak bude obsáhlá?
Čistý text má asi 200 stránek a na dalších listech jsou zpěvník a fotky. Knihu si vydávám čistě na sebe. Prodávat se bude zatím jen na koncertech. Náš cíl je dát si ji do merche. Původně jsme ji chtěli prodávat přes distributory, ale marže je tak vysoká, že by to cenu knížky zvedlo, což nechceme.

Jak dlouho vznikala?
Jsou tam starší postřehy z roku 2014 i 2016, časově vznikala v různých obdobích. Už když jsem pracoval ještě ve školce, věděl jsem, že ji napíšu. Člověk musí mít jasno pár tahů dopředu, co bude dělat.

LEPŠÍ JE SE OHLÍDNOUT VÍCKRÁT NEŽ NIKDY

Není v tvém věku brzy ohlížet se dozadu?
Lepší je se ohlídnout víckrát než nikdy. Kdo říká, že to je moje poslední knížka? Mě by to asi bavilo, nicméně vzhledem k tomu, že jsem v otázce pravopisu na český jazyk antitalent, knížku po mně opravovalo asi pět lidí a ještě si vysloužila korekci od profesionála, který se u toho, myslím, dost zapotil. Ale celkově vlastně dělám věci, které moc neumím. A zatím mi to vychází.

Nabízí se tedy další otázka: Která oblast, co ti moc nejde, bude následovat?
Chtěl bych do svých třiatřiceti let napsat muzikál. Mám na to dva roky. Neznamená to, že ho do té doby musím zrealizovat, ale aspoň předlohu bych mohl zkusit stihnout.

Pekař a Jakub Děkan zazpívali své hity v plzeňské Šeříkovce

Napsal by sis v něm roli?
O tom jsem ještě neuvažoval, ale asi ne.

Den, kdy jsem dal výpověď je název zmíněné knihy. Pamatuješ si na den, kdy jsi dal výpověď?
Taky je tam popsaný. Moc dobře si ho pamatuju a jsem rád, že se to stalo. Risk to určitě byl, ale risk je i jít na pódium, když mi v hlavě běží myšlenka, zda si pamatuju všechny písničky, nebo ne.

Co tě vedlo k tomu se takto otevřít?
Myslím si, že by lidi měli vědět, jaký je člověk doopravdy. Ve zpěvníku vysvětluji, jak každá písnička vznikala a co má znamenat. Myslím si, že to lidi někdy chápou jinak, než jak jsem to chtěl já.

JSEM JENOM ČLOVĚK

Je kniha intimní?
Podle mě dost. Zastávám tam nějaký názor. Jestli se to někomu nebude líbit, mrzí mě to, ale jsem jenom člověk. Přijde mi, že dosud nemají celek, aby vše líp pochopili. Od toho je tam kapitola Kapela. Už to není o tom, že bych si psal skladby jako písničkář, je to o celé kapele. Od toho se bude odvíjet koncept turné, které máme před sebou. Nese pracovní podtitul Od písničky ke kapele. Chci začít sám s kytarou, abych si připomněl své začátky, kdy se mi klepaly nohy. Postupně budou lidi na pódiu přibývat - tak, jak přicházeli do kapely. Doufám, že přijmou pozvání bývalí členové, kteří už hrají jinde. Obzvlášť Martin Cagaš, který teď vystupuje s Jakubem Děkanem. Celé by to mělo růst, pódium se bude zaplavovat větším a větším světlem.

To bude na všech zastávkách?
Všude krom Českých Budějovic, kam se v této podobě nevejdeme, ale chceme tam hrát, protože tamní sál máme rádi a lidi tam jsou skvělí. Cílem je dostat se od kluka s kytarou ke klukovi, který kytaru může odložit a mít v ruce jen mikrofon, což je taky můj cíl - užít si to a hejbat se. Proto teď aplikujeme zkoušky jiného typu. Když jsem zpíval set písní, zjistil jsem, že asi omdlím a neudýchám to, proto ten dril. Čekají nás dva turnusy, pro které jsem si vytvořil harmonogram. Den začíná o půl osmé ranním během, snídaní, v devět následuje cvičení. Všem, co půjdou běhat, jsem slíbil snídani. Jediný Miloš, co hraje na bicí, řekl, že se na to vykašle, že bude snídat radši doma. (smích)

Jak ses vyvinul osobnostně od kluka s kytarou po současného kluka s kapelou?
Víc jsem se uklidnil. Dokážu přijímat jiné role a funkce, o kterých jsem si myslel, že nikdy nebudu dělat.

Máš třináctou komnatu, která zatím zůstala skryta?
Jasně. To není komnata, ale barák plný pokojů. (smích)

A co nejzajímavějšího se v knize dozvíme?
Nejzajímavější je podle mě úvaha na téma hulit/nehulit. Nebo to, že jsem se musel přiznat ke krádeži. Jako mladý jsem vzal tátovi peníze. Některé věci slouží jako omluva. Moje mamka už to četla a je s tím v pohodě. Samozřejmě jsou tam záležitosti, o kterých mi řekla, že by je lidem sama nesdělila.

S Kubou Rybou jste dřív hodně spolupracovali a psali texty pro jiné interprety, jak to máte teď?
Momentálně spolu netvoříme, ani se moc nevídáme, protože jsem se přestěhoval do Českých Budějovic. Došel jsem k názoru, že je jedno, kde bydlím, vzhledem k rozlítanému muzikantskému životu na cestách.

Nyní vydáváš druhé album Výpověď, které vizuálně symbolizují kříže, proč?
Je to určitá paralela a návrat k písni Bůh, která má přes deset milionů zhlédnutí.

Jsi věřící?
Věřím bohu, ale ne v boha.

LIVE: Pekař si na pražském koncertě vystřihl Hříšný tanec

PEKAŘ JE KAPELA, A NE JEN JÁ

Jaká je druhá deska oproti prvotině?
Určitě to ztvrdlo. Když už jsme kapela Pekař, a ne jen já, chceme, aby nás lidi brali tak, že hrajeme pop and roll, na kterém se v podstatě všichni shodneme. I když kluci tíhnou k tvrdší muzice.

Proč už dnes jméno Pekař patří celé kapele?
Lidi, co nás neznali, nevěděli, zda jsem to já, nebo kapela. Nevěděli, na koho jdou. Proto to zjednodušení. Vážím si toho, že mám takový kluky při sobě a máme nepsané pravidlo, že se na všem musíme umět dohodnout.

Co bylo na tvorbě této desky nejtěžší?
Čas. Nicméně Péťa Lebeda nám vytvořil takové podmínky, že jsme ho díky němu nahnali a měli na to cédéčko klid, i když do toho točili ve stejnou dobu nové album jeho Rybičky. Ale vzájemně si vyšli vstříc. Navíc myšlenkově album sjednotil. I když skladba Kafé je jiná než všechny ostatní. Hráli jsme na hrnek, lžičkou míchali do rytmu. Jsou v ní různé experimenty.

S kým bys rád šel na kafe?
Po dlouhé době sám se sebou.

Loni ses přehoupl přes třicítku, odrazilo se to nějakým způsobem do písní?
O tom všem zpívám v Na cestu poslední, která je o sebevraždě a kterou jsem si složil přímo k narozeninám.

VIDEO: Pekař si připomíná příběhy minulých klipů. Zažijte s ním Vrcholky a pády

DO ZAČÁTKU TURNÉ CHCI MÍT POTETOVANÝ CELÝ VRŠEK

Za poslední rok ti přibylo i hodně tetování. Kolik jich máš?
Nevím, mám potetovaná i chodidla. Levou stranu na těle si tetuju sám. Teď si to na hrudníku musím přetetovat, protože jsem se ožral a takto to dopadlo. Chci si jít nechat tetovat celý vršek, včetně krku, abych to stihl do začátku turné.

Tetuješ se sám. Nabízí se otázka, na jakých místech ses nechal tetovat?
Kdekoliv, teď na dovolené s přítelkyní jsme se tetovali navzájem, při jízdě v autě, na záchodě, ale i v šatně před koncertem. Tam se tetujeme bez strojků, jen jehlou. Takže když dlouho nepůjdeme na pódium, znamená to, že se nejspíš ještě v backstage tetujeme. (smích) Překvapilo mě, že hodně lidí si nechalo vytetovat panenku, kterou mám ve svém logu a na levačce. Dávají si ji na stejnou ruku jako já. 

Taky by sis nechal vytetovat nějakou kapelu?
Jedině PSH, o tom silně uvažuji. Mám rád Vladimíra 518, jeho úvahy a názory.

Text: Hana Bukáčková, foto: Ondřej Soukup, archiv

Témata: Pekař, Co když? Výpověď, Rybičky 48, Jakub Děkan, Kuba Ryba, Petr Lebeda