Petr Janda (Olympic) interview: Jsme čeští Rolling Stones, jen místo New Yorku hrajeme v Berouně

Petře, letos jste poprvé hráli na festivalu Hrady CZ, jak jste si ho užívali?
Užili jsme si ho, protože jsme hráli v příhodný čas, konečně jsme v tuto denní dobu byli vzhůru (smích), lidi byli vstřícní a celkově se nám koncerty dařily, všechny zastávky byly povedené.

Hrady CZ: Pátek na Bouzově ovládli Rybičky 48 nebo Olympic, volily se nejlepší masky

Dočetla jsem se, že jste už odehráli 7 000 koncertů, stále si je počítáte? Kolikátý vás teď čeká?
Téměř od počátku si vedu kalendář, kde mám všechny koncerty zaznamenané, ale z hlavy si nepamatuji, které číslo následuje. Ale pro zajímavost jsme ve Velké Lucerně odehráli 202 koncertů, což je celkem pěkný výsledek. (úsměv)

Máte nějaký rituál před koncertem?
Nikoliv, čekáme za jevištěm, kývnem na sebe, já začnu hrát a už to jede. (úsměv)

Na jakém nejzajímavějším místě jste hrál?
Nejspíš přímo Lucerna, protože je pro nás muzikanty posvátné místo, kde si lidé ověřují, jak moc jsou chtěný u fanoušků. Jsou kapely, které se toho bojí, jako např. Katapult. (smích)

VYMÝŠLÍME SCÉNU TAKOVOU, ABY FANOUŠCI KOUKALI SPÍŠ NA NÁS

Letos 9. prosince vás čeká velký koncert v O2 areně k 55 letům na scéně, v jaké fázi jsou přípravy?
Přípravy jsou v plném proudu, osobně jsem se zúčastnil dvou schůzek, začátkem září má následovat další. Teď už vím, jak bude vypadat scéna, kdo to bude režírovat a že to bude natáčet Česká televize. Vymýšlíme scénu takovou, aby lidi nekoukali na ni, ale na nás, i když by možná byla lepší ta scéna. (smích) Chceme si to užít a zahrát si, dneska spíš jdou lidi bohužel na show a muzika je trošku upozaděná. Jsem rád, že na Hradech CZ jdou lidi za muzikou a že je to na tom postavené, i když jsem tam zahlédl takovej pokus o ohňostroj, ale tím se muzika nevylepší. (smích)

Budete mít na megakoncertě hosty?
Budeme, ale nebudeme to mít koncipovaný tak, že je oficiálně bombasticky vyhlásíme, ale přidají se k nám třeba v půlce písně a pak zase odejdou. Určitě chceme, aby koncert měl spád.

Můžeme se těšit na průřez celou vaší tvorbou?
Jistě, nám bohužel nic jiného ani nezbývá. (smích) Zahrajeme prověřené hity, ale máme připravenou jednu novinku pro fanoušky s příhodným názvem Ještě to nebalíme, kterou jsme natočili před čtrnácti dny, a nejspíš uslyší i další dvě nové písně.

RECENZE: Olympic hudebně stále vítězí, ale s texty jen remizuje

Bude k písni následovat i klip?
Abych vám pravdu řekl, já jsem si s klipy moc nevěděl rady, za některé jsme zaplatili ranec, a přesto zůstali tristní. Jestli to je výběrem špatné produkce, těžko říci, takže jsme o novém klipu už ani neuvažovali.

Když jste nakousl, že budete hrát na megakoncertě novinky, rýsuje se také nové album?
Album natočíme příští rok, přivezu tři kluky (klavíristu, kytaristu a perkusionistu) z Ameriky, aby nám s ním pomohli. Budeme to dělat v symbióze se studenty z Berklee College v Bostonu, tak by to mohlo být zajímavé. Uděláme s nimi poté koncert v Praze.

Jak jste na ně přišel?
Vloni jsem dostal pozvání si s nimi zahrát. Přijali mě tam úžasně, měli jsme šest zkoušek a koncert jsme tehdy odehráli na půdě školy, zúčastnil se ho i náš velvyslanec.

Hráváte po amerických školách pravidelně?
To zas ne, ani na těch českých, jednalo se o výjimku. (smích) V září pojedu do Ameriky za rodinou, děti mi tam chodí do školy a v říjnu tam budu mít asi šest koncertů, sám s kytarou.

Chtěl jste napsat písničku pro svoji dceru Martu na její nové album, stalo se tak?
Domy máme na stejném pozemku, takže jsme sice stále spolu, ale ještě jsme se k tomu nedostali. (smích) Zrovna včera jsem jí říkal: "Hele Marti, bude konec prázdnin, tak bychom se měli trošku o tom bavit."

Je obtížné je psát pro svoji dceru?
Nejlepší je psát pro sebe, protože vím, co mě čeká, kam můžu a kam nemůžu. Ale není to obzvláště těžké. Marta chce po mně nějakou baladu, takže to je jednodušší na rozdíl od rychlejších písní, které jsou těžší.

ŠUPLÍK S PÍSNĚMI NEVEDU, PO ROCE JSOU MRTVÉ A NELÍBÍ SE MI

Vaše album bude složené jen z nových písní, nebo vytáhnete i něco ze šuplíku?
Žádný šuplík nemám, protože vím, že je po roce mrtvý a mně se už písničky nelíbí, přijde mi to staré a zaprášené. Jsou ale chvíle, kdy třeba rok nesložím vůbec nic.

Jste 55 let na hudební scéně, na které roky nikdy nezapomenete a které byste raději zapomněl?
Nejhezčí byly roky, kdy jsme začínali, nebyly žádné problémy s manželkami a dětmi (smích), poznávali jsme republiku, Evropu, svět, to bylo opravdu hezký. Rád bych zapomněl na 1968, kdy jsme dozpívali a museli jsme toto zažívat.

Mladší generace už možná ani neví, co se tehdy dělo…
Dělaj dobře, mě taky první světová nezajímala. (smích)

Letos oslavili 55 let i Rolling Stones, připadáte si být jejich českou obdobou?
Říká se, že jsme takoví čeští Stouni, protože srovnání dlouhověkosti je jednoznačné a jsou jediná světová kapela, která hraje v plné slávě. My hrajeme také v plné slávě, ale bohužel v Berouně, a ne v New Yorku. (smích)

Olympic to rozjel v plzeňské Šeříkovce, s kapelou zpíval celý sál

Petr Janda byl jedním z gratulantů k 25. narozeninám iREPORTu. Foto: Jaroslav Kutheil

ZAKOUSNOUT SE A NEUBÍRAT PLYN

Máte recept na to, jak se udržet tak dlouho?
Zakousnout se a nepustit. (smích) Neubírat plyn a nenechat se uchlácholit, že to je dobrý. Pořád vymýšlím, co bychom mohli s kapelou udělat. Vydali jsme tři desky za poslední čtyři roky, vymýšlíme zajímavé věci pro naše fanoušky apod.

Jakou ze svých písniček považujete za svou nejoblíbenější?
Vždy jsem říkal Otázky, ale v poslední době je to Bonsoir mademoiselle Paris, sice nevím proč, ale je to tak. (úsměv)

Příští rok 9. března zahrajete s Olympikem na vyhlášení ankety Žebřík, jaký vztah máte k této anketě?
Zkraje jsem získal cenu ve tvaru dlažební kostky, ale dobrých 20 let jsme se v ní neumístili, přesto jsme poctěni, že si tam můžeme zahrát.

Text: Hana Bukáčková, foto: Petr Klapper (titulní), Radim Hromádko (rozhovor), archiv

Témata: Olympic, Petr Janda, Marta Jandová, Žebřík, Hrady CZ