Priessnitz interview: Nedokážeme si představit, že bychom se v šedesáti dohadovali nad deskou

Po deseti letech vydáváte novou desku Beztíže, na co se mohou fanoušci těšit?
Jaromír (dále J): Můžou se těšit na typické Priessnitz s výborným zvukem. Kdo má rád Priessnitz, ten sound tam uslyší, tentokrát je ale zvuk opravdu vymazlenej. Myslím si, že je přirozenej, uvěřitelnej. Kdo má rád srdcem kapelu, myslím, že bude mít rád tuto desku.

Priessnitz interview: S Nebelem v zádech o plánované, možná poslední desce

Kde jste ji natáčeli?
Petr (dále P): Minulou desku jsme natáčeli s Dušanem Neuwerthem ve velkém sále, při této jsme zvolili jiný postup. Nejdříve jsme natočili ve velkém Sonu všechny nástroje, potom se u Jarouše na chalupě dělal zpěv.
J: Většinou ve studiích bývá stres z natáčení a na zpěv zbyde pár dní nebo dokonce i den. Ale tentokrát jsme u mě na baráku v Jeseníkách byli tři týdny, měli jsme půjčený krásný starý německý mikrofon. Poprvé se mi zpívalo hrozně v klidu… bylo to dáno tím, že to místo znám a natáčelo se to v intimních podmínkách, myslím si, že se to na hlasovém projevu odrazilo. Je tam slyšet určitá jistota a klid.
P: Ve studiu to takto nemáte šanci udělat.
J: Sám za sebe se cítím velice dobře. I zvuk je velice přirozený. Co mi říkají známí, všichni jsou s tím hodně spokojeni. Před vydáním si to vždycky testujeme u známých a na rodině, abych věděl, jaké bude mít deska ohlasy. 

Foto: Čestmír Jíra

Proč byla taková dlouhá odmlka (10 let) před jejím vydáním?
J: Po Stereu jsem dostal nabídku, že bych mohl udělat film - Aloise Nebela, přesně jsem věděl, že na tom bude strašná práce a že to bude trvat dlouho. Stokrát jsem říkal: "Kluci, asi budu pár let mimo, asi nebudeme moct koncertovat." Pak jsme k filmu přizvali i Petra, který k němu dělal scénickou hudbu, a ve výsledku přišel od producentů takový nápad, že bychom mohli udělat turné. Po těch letech jsme vyrazili na turné s Aloisem Nebelem. Turné bylo úspěšné, hodně lidí chodilo a furt se nás ptali, kdy bude nové album. My jsme moc nepředpokládali, že bychom nějaké další po Stereu natočili.

TURNÉ S ALOISEM NEBELEM NÁS PROBRALO

Někde jste i tvrdili, že Stereo je vaše poslední album. Teď to tvrdíte o nové desce taky…
J: Mezi sebou jsme si říkali, jestli vůbec ještě něco uděláme, a pak jsme nic pár let nedělali a nevypadalo to, že bychom se probudili k novému skládání. Ale turné s Aloisem nás probralo a lidi se ptali po nových věcech, proto před pěti lety vznikla nová nahrávka a od ní se to všechno odrazilo. Na písních jsme pracovali až do součanosti. O deadline termínu jsme se bavili už před dvěma lety a poté jsme na tom začali pracovat intenzivněji.

P: Termín jsme jednou posunuli… tuším o půl roku. Ale co to je oproti deseti letům, že. (smích)

 
Foto: Dušan Tománek

Album se jmenuje Beztíže, proč tento název a co pro vás znamená stav beztíže?
J: Je tam hodně vzpomínek na dětství, na ten beztížný bezstarostný stav, ale také to znamená motivační slovo - že to lidi dělají bez tíže, např. Babák, co vymyslel design obalu, ten to dělal opravdu hodně beztížně. Jedná se o takový punkový obal, který pak každý budeme sami pokreslovat těmito vzory. Každá deska proto bude originál. Variant bude tisíce. Možná se i muzikanti více uvolnili a v neposlední řadě, když si člověk řekne, že je to poslední album, tak ho pak nic netíží a natočí ho s větší volností. Zjistil jsem, že nejlepší věci napíšu, když nic nechci dělat, jen tak si třeba jdu a brnkám si nebo si zpívám a najednou si řeknu, že to není špatný a zaznamenám si to. Když se člověk úkoluje, tak je to takové svazující. Toto je poslední tečka.
Nemyslím si, že nás přestanou napadat nové věci, ale těžko už to dáme dohromady. Jestli to bude trvat dalších deset let, tak si nedokážu představit, že bychom se v šedesáti dohadovali nad deskou. Budu psát dál a budou vznikat jako lidové písničky, které vznikly jen tak mimochodem… to mám nejradši a nejlépe fungují. Hrozně mě to tak baví. Možná se příští deska za patnáct let bude jmenovat Mimochodem. (smích)

vložte odkaz, text nemažte

Rádi vzpomínáte na dětství?
J: Rád vzpomínám na chlapecké romány typu Kdo chytá v žitě, sem se mi to promítlo. Ale všechny písničky nejsou o tom. Mám rád etapu, kdy se člověk nejvíc formuje. Nejsou ani o mě, jedná se o střípky. Ale je pravda, že jsem trošku v některých textech vzpomínal. Jedná se o povídkovou desku.

Není škoda končit?
J: S hraním jako takovým nekončíme, budeme ještě vystupovat. Rozhodně letošní turné není naše poslední či rozlučkové. První část turné k nové desce jedeme do prosince a pak budeme hrát zase někdy na jaře. Spoluhráč nám bydlí v Kolíně nad Rýnem, tak to musíme dávat systematicky dokupy, ať hrajeme v bloku. Je to trochu komplikovanější na tomto malém rynku, kdy se hraje většinou o víkendu.

Nedávno jste vydali nový singl Mrzáci, bude k němu i klip?
J: Asi ne… připravili jsme také lyric video k písni Tam na poli, které zanimoval Tadeáš Hager. Na to, že je animované, je poměrně dost dlouhé, cca 6 minut. Přemýšlíme ještě o dvou hraných klipech.
P: Udělal to hezky, má to kouzlo. Mám rád, když je to lehce abstraktní, jak to on právě udělal.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?
J: Hráli jsme venku na Ještědu, fučel vítr tak, že nás to málem odválo, ale bylo to krásný. Krásný koncept s podivnou energií, vítr nám ho pomohl doladit. Bylo tam 250-300 lidí, skály kolem nás byly lidmi zaplněné. My se nebojíme hrát kdekoliv. U nás v Javorníku se upravila lesní tančírna, kde se tancovalo už před sto lety, teď to zrekonstruovali, tam jsme taky hráli. To jsou taková krásná nevyužitá místa v Sudetech s velkými dřevěnými sály, kde by se mohlo hrát.

 
Foto: Čestmír Jíra

Jste pojmenovaní podle léčitele Priessnitze, jak vy pečujete o své zdraví?
J: Nijak, mohl bych právě začít. (smích) Jediný, co dělám pro sebe, je to, že si zacvičím Pět Tibeťanů a pak jdu s pejskem párkilometrovou procházku. Tím se nastartuji do nového dne. Jinak nic moc toho pro své zdraví nedělám, spíš naopak. (smích)
Ze začátku našeho hraní jsme měli napsáno po vzoru léčitele Priessnitze, že jsme "kytarové zábaly", doufejme, že dokážeme někoho potěšit naší hudbou. Hudba svým způsobem může také léčit.

FILM? BYLO TO KRÁSNÝ, ALE UŽ NE

Kde berete inspiraci ke skládání?
J: Rád čtu, když kreslím, rád poslouchám audio knihy. Slovní zásoba je asi z těch knih. Jinak hudbu dnes ani moc neposlouchám. Oproti dřívějšku, kdy jsem hodně nasával hudbu, dnes už jen vyzobávám, co mě zajímá. Poslouchám ledacos, teď se mi líbil Bon Iver či Wilco, ale je to jinak hrozná spousta.

Na čem ještě v současné době pracujete?
J: Právě jsem dokreslil Zátopka, takže jsem před dalším komiksem u hudby svým způsobem odpočíval. Nejspíš začnu kreslit Bratry Mašíny, co napsal Honza Novák, a to je práce na pár let, takže nic dalšího neplánuji.

Jak vzpomínáte na spolupráci k filmu Alois Nebel?
J: Bylo to krásné, ale bylo to těžké. Velký projekt, velký kolektiv, velké tlaky, ať už finanční nebo časové. Já jsem zvyklej pracovat sám v ateliéru, kreslit si po svém, mít na to klid a poslouchat u toho ty audio knihy, toto pojetí pro mě bylo stresující. Takže bych nešel do žádného filmu, protože daleko líp se cítím, když pracovat podle sebe. Jak říkám, bylo to krásný, ale děkuji, už nechci. (úsměv)

V souvislosti s tím vznikla spolupráce s Václavem Neckářem, koho napadlo ho oslovit?
J: Zrovna když jsem kreslil scénku ze záchodku a celou tu vánoční, uvědomil jsem si, že to je scénka z osmdesátých let, takže by to chtělo, aby to zpíval někdo, kdo tenkrát fungoval v rozhlasu. Padala tam různá jména, od Karla Gotta přes Petra Spáleného, nakonec nás napadl Václav, protože jsme si vzpomněli, že ho měla ráda hlavní hrdinka komiksu Květa. Zrovna v tu dobu byl nemocný, Pavel Strnad za ním došel, domluvil natáčení. Byl hrozně rád a vznikla tato písnička i další spolupráce. Myslím si, že jsme si vzájemně pomohli. Ale v tu dobu jsme si nemysleli, že z toho bude takový hit, protože jsem předpokládal, že to bude jen písnička do filmu, kterou jsem napsal levou zadní. Tu melodii jsem měl dlouho v hlavě a s textem jsem se moc nepáral. Zafungovalo několik věcí… film, písnička, v neposlední řadě to byl Vaškům příběh… takové zmrtvýchvstání, byl na lopatě a začal znovu zpívat. Takové příběhy mají rádi lidi. Je zajímavý, že se to hraje furt o Vánocích.

Co byste vzkázali fanouškům?
P: Ať se jim daří.
J: Ať jsou zdraví a ať je naše hudba léčí.

text: Hana Bukáčková, foto: Čestmír Jíra, Dušan Tománek

Témata: Priessnitz, Jaromír Švejdík, Petr Kružík, Václav Neckář, Alois Nebel