RETRO: Rozhovor s Rammstein z roku 2005 před koncertem v Ostravě: S kytarou je to jako se ženou

Bourali berlínskou zeď, aby posléze dobyli i opevnění světového rocku. Zájem o Rammstein dospěl do fáze, kdy se v rozpisu probíhajícího turné Berlín a Londýn vyskytly hned třikrát v řadě. Praha alespoň jednou. Jeden ze zakladatelů, kytarista Richard Z. Kruspe-Bernstein, tu dvě hodiny před koncertem usrkával kávu a obrazu bezcitného nelidy byl skutečně dalek.

TOP 10 nejšílenějších momentů v historii koncertů Rammstein: Bazuky, penisy, plamenomety i pochodování sexuálních otroků

Mezi posledními dvěma alby byly údajně narušeny vztahy v kapele. Nakolik to bylo vážné?
Bylo to tak a bylo to vážné. Naštěstí jsme se z krize dostali velmi posíleni. Každý vztah, ať už mezi mužem a ženou nebo mezi členy kapely, je o tom, aby se jednotliví účastníci od sebe navzájem učili. Jediná možnost, jak se něco dozvědět o sobě i ostatních, je navázat určité vztahy se všemi. Myslím, že ještě nikdy a nikde jsem se o sobě nedozvěděl tolik, jako v Rammstein. Pro mě je to ta nejdelší terapie, jakou jsem kdy podstoupil.

Dokážeš si představit, že by kapela fungovala jen jako prosperující firma, bez přátelství?
My v každém případě fungujeme jako firma. Je nezbytné počítat s naprosto chladnou hlavou, protože taková show, jakou v současnosti předvádíme, stojí denně 100 000 eur. V dnešní době, kdy se prodejem CD nevrací tolik peněz, musíme kalkulovat o to víc, aby to všechny zainteresované uživilo. Jsme tedy firma, ale nemůže se stát, aby pracovní záležitosti úplně ovládly naše vztahy. Náš manager mi kdysi říkal: "Muzika je hned hotová, to je to nejmenší…" Tehdy jsem se tím cítil dotčen, ale po deseti letech už rozumím, co tím myslel.

Jak vypadá nové turné Rammstein, na které se můžeme těšit v Praze? Je plné ohně a efektů

Souvisí s rozpory v kapele i částečný stylový odklon na poslední desce?
Šlo jednoduše o to, že osobně jsem do kapely dával strašně moc a ostatní se necítili dobře, protože měli pocit, že musí držet stejný krok. Během práce na albu Mutter jsem měl jasnou představu, nedíval se doprava ani doleva a nezajímalo mě, co na to ostatní. Pak se ukázalo, že všichni pomalu ztrácejí zájem dělat tuhle hudbu. Pro mě to byl podnět k uvědomění si situace a k získání určitého odstupu, aby se kapela mohla trochu nadechnout. Naučil jsem se, že je potřeba občas udělat chybu, aby se z ní všichni poučili a aby se dál mohlo pracovat s chutí.

Dbáte při natáčení, aby všechny skladby byly hratelné také naživo?
V každém případě. Tentokrát jsme skladby skládali s jasným úmyslem tak, aby se všechny daly hrát na koncertech.

Dokážete předem odhadnout, která píseň se stane hitem?
To kdybych uměl, byl bych hudební bůh.

Vaše hudba se objevila na řadě soundtracků. Troufli byste si přímo na scénickou filmovou hudbu?
Mě osobně by to zajímalo Dostal jsme dokonce nabídku od přátel, kteří pracují ve filmové branži, ale zatím jsem nenašel čas ji uskutečnit. Ale každopádně zájem mám, stejně jako chuť sám si ve filmu zahrát. I v našich klipech vidíš, že se realizujeme i jako herci. Myslím, že vlastní film by byla věc, která by nás všechny zajímala. V tomhle směru se už objevily i nějaké úvahy.

Jaký máš vztah ke coververzím?
Dobrý. Momentálně mám dva nápady tohoto druhu, teď bych je chtěl promyslet a připravit. Myslím, že to budou dobré věci, ale zatím nechci prozrazovat, o které půjde.

Co tě přiměje k předělání cizí skladby?
Jiní autoři skládají hudbu jinak než já a u coververzí se vlastně vzdáváš celkové odpovědnosti. Když hraješ své písně, očekávání všech jsou strašně vysoká. Ale když uděláš coververzi a ta nefunguje, můžeš odpovědnost shodit na původní autory. (smích)

Z Německa jste prorazili do celého světa. V čem tkví zásadní krok?
Zásadní je snažit se být svůj a neimitovat ostatní.

Není ti líto, že ve vašem publiku převažují muži?
To tak skutečně je? Já v prvních řadách vidím hodně žen, na to si nemohu stěžovat.

Takže nesleduješ příznivce jako masu, ale všímáš si jednotlivců?
Vždy si vyhledám konkrétní lidi, se kterými mám při koncertu kontakt.

Měl jsi někdy z obecenstva strach?
Myslím, že v Barceloně nebo někde ve Španělsku. Byl tam člověk, který měl takovou železnou masku. Vypadal tak nebezpečně, že jsem přestal hrát. Nemohl jsem se na něj podívat, protože něco podobného jsem v životě neviděl. Musím říct, že ten mě teda vylekal.

RECENZE: Rammstein se po deseti letech velkolepě vracejí. Na novém albu zpívají o náboženství i obchodu se sexem

Není tedy pro tebe image drsných chlapíků svazující?
Na jevišti samozřejmě hrajeme určitou roli, ale podle mého má život dvě stránky. Tvrdou a naopak jemnou, kterou já ve svém soukromém životě upřednostňuji. Myslím, že nejsem žádný velký macho.

Hlídáte, aby vizuální stránka koncertu se všemi ohni a světly nezastínila tu hudební?
Snažíme se o to a pracujeme na obou kontinuálně. Někdy se to podaří více, jindy méně, prostě je velmi těžké mezi tím udržet balanc.

Proslavil ses jako kytarista Rammstein. Kudy vedla tvá cesta ke kytaře?
Pro mne to byla vlastně taková objížďka. Začínal jsem jako zpěvák, ale dostal jsem se do určitého kruhu. Abych se naučil skládat muziku, začal jsem hrát na kytaru. A na kytaru hraju proto, abych k tomu mohl zpívat. Což v připravovaném projektu taky budu.

Co o něm můžeš prozradit?
Jmenuje se Emigrate, má hodně společného s konfliktem mezi Východem a Západem. Ze všeho nejdůležitější pro mě bylo, abych si to jako skladatel mohl zahrát i zazpívat. Moc mě to baví a jsem tím nadšený. Hudebně je to jiné než Rammstein, ale tím, že pro Rammstein hodně píšu, tam najdeš určité paralely.

Jsou pro tebe kytary pouze výrobním prostředkem, který lze snadno vyměnit, nebo k nim máš hlubší vztah?
Myslíš, jestli s kytarou spím? (smích)

RETRO: Rozhovor s Rammstein z roku 1999. Z doby, kdy na kapelu v USA chodily nejvýše tři tisíce lidí

Předpokládám, že to ne…
Osobní vztah jsem odložil, když jsem zjistil, že mám větší zájem o psaní písní. Kytara je samozřejmě mou první pomůckou pro skládání muziky, ale kdybych neměl po ruce kytaru, vezmu jiný nástroj. Jde mi o píseň a ne nutně o kytaru.

Kolik kytar vlastníš?
(po chvíli počítání) Čtyřicet.

Když si kupuješ novou, záleží spíš na technických parametrech, jak zní, nebo hraje roli i jak vypadá?
To je jako se ženou. Jde spíš o to, co cítíš. Někdy to pasuje a někdy ne.

Text: Daniel Folprecht, foto: Universal

Témata: Rammstein, 2005, rozhovor, Ostrava, Richard Z. Kruspe-Bernstein