ROZHOVOR | The Atavists: Šibeniční humor nás všechny spojuje

Vaše aktuální album vyšlo na konci loňského roku. Vydání jste kvůli problémům s hlasivkami Adama Krofiana odsouvali. Co se přesně stalo?
Musel jsem neplánovaně na operaci krčních plotének. Bohužel při ní došlo ke komplikaci v podobě ochrnutí jedné z hlasivek. Původní prognóza byla poměrně děsivá, rok bez hlasu a posléze možná další operace. Nakonec se kombinací různých metod povedlo hlasivku “rozhýbat” už za cca tři měsíce.

Od posledního alba se změnila sestava vaší kapely. Změnil se i způsob, jakým teď fungujete? Případně přinesli noví členové nějaké nové zvyky, postupy?
V nové sestavě v podstatě hrajeme všichni na všechno, takže není problém si při natáčení prohazovat nástroje. Zároveň jsme rozšířili vokály (zpívají teď všichni) i instrumentaci a v jedné písni klávesista Max hraje na druhou kytaru.

Většina materiálu na novou desku vznikla ještě v lockdownu. Zároveň ale nezní nijak ponuře nebo sklíčeně. Jaká podle vás je a jak moc její obsah ovlivnil covid?
Aktuální deska měla původně vyjít v podobě dvou EP. To první vznikalo v době nejtvrdšího lockdownu a písně z něj jsou trochu “potemnělejší”. Druhá polovina vznikala za doby, kdy už se mohlo trochu hrát, tudíž ty věci jsou trochu veselejší. Do desky se promítlo hodně věcí, nejvíce však období, kdy se nekoncertovalo, a pak také zmiňovaná změna sestavy.

Vaši poslední desku jste nahrávali na pásku takzvaně na jeden take. Je to postup, který jste opakovali i tentokrát?
V podstatě ano. Všechny základy vznikaly živě, naprostou většinu jsme nahráli s celou kapelou v jedné místnosti. Máme tento postup rádi, jednak šetří čas, jednak zní nahrávka víc organicky. 

Na Andělech jste v užší nominaci v kategorii Rock. Jaký vztah máte k hudebním cenám? Je to něco, co je pro vás důležité, nebo naopak patříte k sortě muzikantů, kteří uznání a ovace čekají spíše od publika?
Děkujeme. Za nominaci jsme moc rádi, o to víc, když o nich rozhoduje porota, které si vážíme. Máme rádi jakoukoliv zpětnou vazbu, znamená to pro nás, že věci které děláme někoho zajímají. 

Může případné vítězství v těchto cenách obecně pomoci kapele k tomu, aby si například mohla vyjednat lepší podmínky při bookovaní koncertů a podobně?
V roce 2019 jsme získali dva Anděly za předchozí album Lo-Fi Life a v té době nás to poměrně výrazně nakoplo. Hráli jsme víc koncertů, v lepších časech a podobně. Za nás to určitě pomoc nejen v tomto směru je.

Před lety jste v jednom rozhovoru říkali, že máte ambice prorazit v zahraničí. Je to stále ještě pro vás aktuální téma?
Rozhodně ano. Vždy se rádi podívame kamkoliv za hranice. Momentálně řešíme menší šňůru koncertů po Německu a Beneluxu.

V pilotním singlu It´s All Over se hlavní postava outsidera pokouší o sebevraždu. Je jasné, že se klip snaží i toto vážné téma zpracovat satiricky. Je černý humor způsob, jakým se i vy v kapele vyrovnáváte s těžkostmi?
Rozhodně, šibeniční humor nás spojuje všechny. Klip k písni It’s All Over jsem si doslova vysnil a jsem moc rád, že se nám jej povedlo ve spolupráci s Michalem Havlíčkem za kamerou a Albertem Baxou v hlavní roli takto realizovat. Vzhledem k tomu, v jaké situaci se momentálně nachází klubová scéna a existenční podmínky pořadatelů, je černý humor rozhodně na místě.

Přebaly vašich desek jsou známé svými až bizarními výjevy. Tentokrát je na něm dvojice na retro fotografii v posteli. Jak vlastně obrázky na přebaly vybíráte? Mají nějaký skrytý význam?
Mám velký archiv fotek, které mi přijdou zajímavé a z těch při navrhování obalu alba vybírám. U této fotky mi přišlo, že dobře koresponduje s názvem alba. Barva vystihuje celkovou atmosféru alba a dobře souzní s tím, jak deska zní.

Text: Tomáš Kocian, foto: Jan Liščák
Témata: The Atavists, Prettier Than You, rozhovor