Skety interview: Se svými hlasy děláme psí kusy

Fungujete několik let, máte za sebou mnoho úspěchů, přesto do všeobecného povědomí soubor Skety zatím nepronikl. Mohli byste se našim čtenářům představit?
Veronika Vítová (dále VV): Úplné počátky vzniku se datují do roku 2011. Na začátku jsme tápali v tom, co chceme dělat, jak to chceme dělat, kolik nás bude. Během roku dvou naší činnosti jsme se ustálili v této podobě, v sextetu. Jsme a cappella skupina, což znamená, že veškeré zvuky, které produkujeme, jsou tzv. na hubu. Štěpán s Petrem se střídají o beat box a o basový hlas a my ostatní se různě dělíme o další party. Sice jsme komorní sbor, ale se svými hlasy děláme psí kusy a leckdy to zní jako kapela.
Michal Strnad (dále MS): Začínali jsme jako oktet, ale velice záhy jsme došli k tomu, že to nemůže fungovat, protože jsme se nikdy nesešli všichni na zkoušce. Každý z nás měl další aktivity, jiné kapely, kde měl závazky. Někteří z nás jsou instrumentalisté. Přišli jsme na to, že jako sextetu nám to bude fungovat lépe.

Nové desky: Jamiroquai představí album na Colours, Zrní nahrávali ve Španělsku a Sketám hostuje Dyk i Langerová

Když jsme narazili na vytíženost - každý z vás má kromě Sket řadu dalších povinností na jiných místech. Musíte být velmi ukáznění, abyste se sešli. Určili jste si nějaká pravidla? Jak to děláte se zkouškami? Máte pevně dané dny, kdy se scházíte?
Alice Bauer (dále AB): Zkoušíme pravidelně dvakrát týdně. Ale samozřejmě pokud někdo nemůže, tak zkoušku stejně uděláme. V krajních případech děláme dělené zkoušky. Vždycky se nějaká práce udělá. I v menším počtu je co dělat.
MS: Snažíme se, aby Skety byly naší prioritou. Ale jenom Skety nás neživí. Někdy se stane, že člověk musí být jinde. Děláme všechno proto, abychom byli na zkouškách co nejčastěji.
VV: Záhy po festivalu v Grazu (v roce 2014 soubor vyhrál 1. místo na mezinárodním festivalu vokální hudby v jazzové kategorii, pozn. red.) jsme zjistili, že pokud to chceme někam dotáhnout, bez častého zkoušení to nepůjde. Byl to takový náš mezník, kdy jsme opravdu začali hodně zkoušet.
Štěpán Janoušek (dále ŠJ): Spíš než hodně, tak pravidelně. A ukázalo se to jako správná cesta.

Je mezi vámi jeden člen, bez kterého zkouška nemá správný řád, bez kterého to nejde?
AB: Ne. Nemáme sbormistra. Nejsme sbor. Jsme ve skupině, ale každý funguje zároveň sám za sebe. Balancujeme stále mezi tím, že někdo má hlavní slovo, třeba autor, nebo ten, kdo dělá rozezpívání, nebo ten, kdo k tomu má v tu chvíli co říct.

PO KŘTU SE VYDAJÍ ZA HRANICE

Hlavní slovo mívá tedy autor? Nedovedu si dost dobře představit, že by se vás šest vždy skvěle domluvilo, jak postupovat...
ŠJ: Většinou nazkušování vede autor, protože on jediný má jasnou představu, jak má ta daná píseň znít.
VV: Když už píseň nějak funguje, ostatní začínají připojovat své připomínky. Ale jak řekla Alice, je to o jednotlivých členech. Nikdo nás neřídí. Jsme autokratická skupina.
MS: Já mám funkci tu, že když se moc kecá, tak to utínám, aby se pracovalo.

Nová deska je celá v češtině. Je to z důvodu, aby kontrastovala s tou minulou, kde zněla výhradně angličtina?
VV: Měli jsme jednu českou písničku s Ondrou Rumlem ještě dávno před touto deskou, jmenuje se Dadaismuz, a ještě jsme dělali pár coverů se zpěváky na Cenách OSA. Předělali jsme Modlitbu pro Martu, s Michalem Prokopem jsme dělali Kolej Yesterday, s Danem Bártou On My Head a ještě další. Viděla to Marcela Kočandrlová z vydavatelství Warner Music a nabídla nám spolupráci. Tedy vznikla deska se známými tvářemi v češtině, pro české publikum.
ŠJ: Podle výběru hostů na desce vyšlo, že by bylo dobré zachovat jen češtinu. Existuje i jedna písnička, kterou na desce ještě nemáme, ale je v angličtině. Nakonec jsme se rozhodli, že bude lepší ji odložit na další desku a tohle album nechat ryze české.

Jak vás napadly jednotlivé spolupráce? Ondřej Ruml nebo Vojtěch Dyk mě nepřekvapili, ale Xindla X bych ve spojení s vámi nečekala...
VV: Petr Wajsar se zná s maminkou Ondry Ládka (občanské jméno Xindla X, pozn. red.), která je obrovskou fanynkou a cappelly a zpěvu obecně. Jezdí na různé festivaly a na jednom se s ní dal do řeči a vznikl tento nápad.
ŠJ: Ale Petr s Xindlem spolupracovali už předtím, takže se znali i spolu. V případě všech hostů na desce je to tak, že jsou to naši známí. Já jsem třeba oslovil Anetu Langerovou, které jsem něco nahrával na desku.

Už 4. dubna vás čeká křest nového alba, plánujete k němu další koncerty teď na jaře, nebo spíše na podzim?
VV: Průběžně máme naplánované koncerty, na kterých budeme prezentovat novou tvorbu. Kromě křtu s námi hosté nebudou vystupovat, ale máme verze všech písniček i bez nich. V červnu nás čekají soutěže v Dánsku a Finsku. V září se chystáme do Itálie na a cappellový festival.

Rozhovor se Sketami probíhal v kavárně. Foto: Facebook souboru

Připravujete písně v dalších jazycích, na příklad finsky?
VV: Zjistili jsme, že finsky umíme, protože název naší desky Týdytý, finsky tyydytys, znamená uspokojení.

text: Jitka Fialková, foto: Milan Marenčák

Témata: Skety, vokální skupina, Týdytý, Ondřej Ruml, Vojta Dyk, Aneta Langerová, Lenka Dusilová, Xindl X, Klára Vytisková