Wohnout interview (I.): Píseň Svaz českých bohémů byla vlastně outsider

Matěji, letos slavíte s kapelou dvacet roků, jaké byly? Byly sladké, jak tvrdíte v názvu tour?
Až na pár temnějších období to byla krásná nezapomenutelná léta, nemůžu si stěžovat, jsem šťastnej, že jsme to zažili a že jsme se dožili dvaceti let. Nebývá to normální.

Wohnout oslavili na Vyžlovce Sladkých dvacet i s Evou Pilarovou

Také není normální, že jste zůstali ve stejné sestavě….
Není, přesně tak, a dvacet let je dlouhá doba, v podstatě čtvrtina lidského života. Není už moc kapel, co hraje dýl jak my. (smích) Když jedeme na fesťák a vidíme lineup, většinou, pokud tam nehraje Visací zámek, Plastic People či Katapult, patříme k nejstarším.

Musím říct, že jsme měli jen nějaká osobní vyhoření, včetně mě. Měl jsem období, kdy mi tato činnost nic neříkala, ale nikdy jsme neměli s klukama vztahovou ponorku, díky který krachuje hodně kapel, vyhazují se lidi apod. U nás je to prostě daný, brácha je brácha, toho znám od malička, to samý basáka Jirku, který byl Honzův spolužák. Byli jsme jedna parta z Vinohrad. Bubeník do toho krásně lidsky zapadl, takže se nám daří. Občas se člověk štěkne, ale tak to je normální.

MÁM STRAŠNĚ MOC VOLNA

Ani s bráchou jste neměli ponorku?
Ono to tak nevypadá, ale s bráchou máme odlišný hudební vkus, jsou určité nápady, písničky, nad kterými jsme schopni se trošku pohádat. Jednomu se nelíbí, druhý je prosazuje. To se prostě děje. Ale na druhou stranu je to člověk, kterému nemusím ani nic říkat, protože když jeden něco zahraje, druhý se k němu automaticky přidá. Mezi námi je super hudební komunikace a jsme na sebe dost napojeni.

vložte odkaz, text nemažte

Co vám dalo těch dvacet let hraní?
Dalo nám to spoustu zážitků, možnost na něčem kreativně pracovat s tím, že to má dlouhodobější smysl. Předtím pro nás byla hudba zábavou, kterou jsme dotovali, poté se to překlopilo a živí nás. Tato práce přináší spoustu volného času, což pro mě je největší bonus. Mám strašně moc volna, které vyplním cestováním nebo tvořením.

Patříte mezi velmi oblíbené klubové a festivalové kapely, nepřijde ti to už jako rutina po těch letech?
Je to zábavná rutina, z tohoto kolotoče se nevymaníš, protože žádný jiný neexistuje. V zásadě se cejtíme jako klubová kapela, nikdy mě ten pocit nepřešel, festivaly jsou fenomén a určitým způsobem do něho patříme. Když bychom to měli zkusit jinde, tak nevím v podstatě kde. Zahraničí nás neláká, nemá to pro nás absolutně smysl. Takže si myslím, že v tom budeme dále zacyklení stejně jako ostatní kapely. Je to daný. Filharmonie prostě budou hrát vždy v koncertních sálech a rockový kapely v klubech.

Wohnout na Žatecké Dočesné: Dvouhodinový koncert, skvělé publikum a jako host Eva Pilarová

Neomrzel vás kočovný život?
To je věc, kterou já přičítám k plusům téhle práce, protože jsem dvakrát týdně na jiným místě v České republice. Že nepracuju na jednom místě, v jedný kanceláři. Je to pestrý.

JEDNOU JSEM NEDORAZIL NA KONCERT

Na jakém nezajímavějším místě jste hráli?
Hráli jsme jednou v kozím chlívku, ale to je hrozně dávno, asi v našich začátcích. Jednalo se o festival a bylo to někde u Pelhřimova. Ale kolikrát se dostaneme do zajímavých hudebních sestav, kde se to zvláštně namixuje, jako třeba s Heidi Janků. Poznáš ty lidi v backstage osobně. Například Tublatanku jsem měl od pohledu trochu za zapšklý metly, v životě by mě nenapadlo, že by s nimi mohla bejt legrace. Bylo to pro nás příjemné překvapení, když byla.

V této souvislosti mě napadá spolupráce s Evou Pilarovou, jak vás napadlo ji oslovit?
Je skvělá. Oslovili jsme ji, protože máme o ní písničku, která byla na naší čtvrté desce. O mnoho let později nás prostě napadlo, že bychom si ji mohli pozvat jako hosta v rámci našeho akustického hraní. Povedlo se, byla vstřícná, přišla připravená a včas na zkoušku. Padli jsme si navzájem do oka. Nebyl to náš poslední koncert. Když má čas a chuť, tak s námi vystupuje. Mimochodem se objeví na našem velkém koncertu.

Vypsaná Fixa a Wohnout: Arabové si náš klip spletli s pornem

Máte za sebou nějakou další spolupráci?
Spolupráce, která se nám z mého pohledu povedla, byla se Spejblem a Hurvínkem. Tu už jsme si vyzkoušeli v létě na koncertě a teď to bude podruhé, kdy opravdu s námi zazpívají jednu písničku a poté odehrají scénku. Je to spolupráce, kterou tady ještě nikdo neudělal, jsme na sebe pyšní. Zveme na koncerty i své kolegy, ale jak už to tak bývá, ne vždy se zadaří a hosté dorazí.

A tobě se stalo, že jsi nedorazil?
Stalo se mi jednou za těch dvacet let, že jsem nedorazil na náš koncert vlastní blbostí. Koncert proběhl beze mě, dostal jsem strašnej ceres od kapely… po právu. Styděl jsem se. Doteď mi to vadí.

Dalo by se říci, že jsi bohém?
Myslím si, že ano, je to daným povoláním a stylem života.

Samozřejmě tím narážím na megahit Svaz českých bohemů, který má na YouTube sledovanost skoro 18 milionů zhlédnutí. Slibovali jste si od písničky takový úspěch, když jste ji psali?
Jednalo se spíš o outsiderovou písničku jako v případě Gramofón. Přemýšleli jsme, jestli to není moc funny a disco - na naše poměry. Je to naše jednoznačně nejúspěšnější písnička z hlediska sledovanosti. Úspěch to má asi proto, že se hodně lidí dokáže ztotožnit s textem, má to pozitivní charakter a disco spodek (úsměv). Fakt to nebyl prvoplán, ale spíše rarita, která se chytla.

Druhá část rozhovoru vyjde v pondělí 14. listopadu.

Turné Sladkých dvacet:
11.11. Ostrava
12.11. Třebíč
16.11. Praha
18.11. Čáslav
25.11. Most
26.11. Plzeň
2.12. Prostějov
3.12. České Budějovice
8.12. Tábor
10.12. Havlíčkův Brod

text: Hana Bukáčková, foto: Lucie Levá (rozhovor) a archiv kapely (koncertní)

Témata: Wohnout, Matěj Homola, Svaz českých bohémů, Eva Pilarová