SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Janis Joplin (2.)

BOŽSKÁ BĚHNA

Janis Lyn Joplin se narodila 19. ledna 1943 v texaském městečku Port Arthur. Její rodiče patřili k tzv. střednímu stavu a své děti vedli především k bezúhonnému životu, k odříkání, ovládání. A že normální je nechlastat, říkali. Janis všechny tyto zásady porušila a cena, kterou za svou svobodomyslnost musela zaplatit, byla už koncem 50. let vysoká. V praxi to znamenalo, že si na střední škole vydobyla nelichotivou přezdívku čubka a pro spořádané portarthurské občany se stala černou ovcí města. Už tehdy nezřízeně chlastala. Pokouší se malovat, ale brzy zjišťuje, že jí jaksi chybí nadání. Zpívá. V kostelním sboru.

Sabina Křováková interview: Z Janis Joplin jsem šílela

Po úspěšném absolutoriu střední školy a krátkém intermezzu na univerzitě v Beaumontu debutuje pěvecky v závěru roku 1961 v jednom klubu. O vyšší vzdělání se pokouší na austinské univerzitě, ale dlouho tam nevydrží. Seznamuje se tam však s Chetem Helmsem (s pozdějším manažerem Big Brother And Holding Company) a Powellem St. Johnem, který jí nabídl místo v bluegrassové skupině Waller Creel Boys (a napsal pro ni píseň Bye, Bye, Baby, jež se později objevila na debutovém albu Big Brother...). Ve třiašedesátém si to namířila poprvé do San Franciska, které mělo být sice za pár let zaslíbenou Mekkou hippies. Ale tehdy byla tamní scéna ve stádiu zrodu.

Janis zpívá jako sólistka ve folkových klubech a jejími přáteli z nejvěrnějších jsou legální amfetamin a heroin. O rok později se propadá na samé dno závislosti a fyzicky a psychicky totálně zruinovaná touží po návratu domů, kde se z nejhoršího posléze skutečně vyhrabe. Přes proklamace nikdy nezpívat se ke zpěvu přece jen vrací, konkrétně v roce 1966, kdy jí na její žádost zařídí přítel Jim Langdon pár koncertů v Eleventh Door. Záhy znovuotevírá (díky dalšímu z nekonečné řady milenců, Travisu Riversovi) uzavřenou kapitolu San Francisco a dobře tak, protože začíná její umělecky asi nejšťastnější období.

Texasu mává 30. května 1966 a o pár dní později uspěje ve staré požární zbrojnici v konkurzu na místo zpěvačky Big Brother And Holding Company (řádně přitom vyděsila místní strážce pořádku, kteří se prý domnívali, že někdo ječí o pomoc). Fanoušci kapely si její syrový hlas přes prvotní nechuť zamilovali a její pozdější odchod jí nemohli dlouho odpustit. Kapela se mezitím zdokonalovala v pronajatém domu v Legunitas, kde členové společné žili, cvičili a tvořili. Vinou Janis, která začala vstupovat do zavedených vztahů a téměř rozbila manželství kytaristy Gurleyho, však začalo vzájemné soužití nepříjemně skřípat a komunita se rychle rozešla.

KUS SRDCE

Rok 1967 je ve zpěvaččině kariéře důležitým přelomem. Kapela natáčí debutovou desku a blíží se festival v Monterrey a s ním i následný ohromný úspěch sanfranciských kapel. Vystoupení kapely a Janisin výkon - to je triumf dodnes nezapomenutelný a podpis smlouvy s Columbií logickým vyústěním. Debut Cheap Thrills zaznamenal obrovský úspěch - koupilo si ho přes milion posluchačů, a skladba Piece Of My Heart se dostala na žebříčkový piedestal. Další děj hry byl však stejně bolavý jako nezvratný. Po nekonečných šňůrách se kapela opět vnitřně rozložila. Joplin chtěla spíš kapelu s dechy.

Zrodil se Kozmic Blues Band, kdy z Big Brother zůstal pouze kytarista Sam Andrew, a album I Got Dem Ol´ Kozmic Blues Stanin, Mama!. Prodávala se však hůře než Cheap Thrills. Ještě rozpačitější byly reakce na koncerty, skladby neměly potřebnou sílu jako za éry Big Brother, kapela působila rozpačitě, nesehraně. O to víc se Janis při koncertech utrhávala z řetězu, svlíkala se, zvala na pódium fanoušky, byla permanentně v lihu. Evropa jí však rozevřela náruč, byla oslavována jako „nejdivočejší událost od Elvise" a „senzační běloška s černou duší". Ve Woodstocku se však Janis (na rozdíl od Monterrey) vystoupení nepovedlo. Podle některých názorů ji prý vykolejil půlmiliónový dav, podle jiných byla opilá víc než jindy. Před vystoupením ji museli podpírat tři lidé a doslova ji před mikrofon na pódium dostrkali. V říjnu 1969 si vzala první dovolenou po dlouhých letech a odjela se svými bedňáky do lesů poblíž Austinu. Koncem měsíce už však byla zpátky a zpívala na Texaské univerzitě.

ZVUK TICHA

Začátek roku 1970: Janis se pokouší přestat s heroinem, ale čistá zůstala pouze na jaře a pak již definitivně nastupuje cestu do pekel. Přes hlavu jí přerůstá i závislost na alkoholu, často si vůbec nepamatuje, co se při koncertu dělo. V létě odjíždí, coby největší hvězda, na kanadský festival Canadian Festival Express. Těšila se hlavně na atmosféru ve vlaku, nekonečné sjíždění se a jamování (zde si poprvé vyzkoušela skladbu Me And Bobby McGhee od svého přítele Krise Kristoffersona) a sex. Po skončení spočítala, že v průběhu festivalu měla na šedesát pohlavních styků. Její osobní život se však podobá spáleništi a sestává pouze ze sexu, muziky a heroinu. Účastní se srazu bývalých žáků Jeffersonovy školy v rodném Port Arthuru, ale „doma není prorokem".

Obyvatelé nezapomněli na její excesy z mládí a navíc si všimli, jak zchátrale vypadá a správně předpokládali, že dlouho žít nebude. Začátkem podzimu začíná (už s novou kapelou Fult Tilt Boogie Band, přetransformovanou z Kozmic Blues Band) nahrávat album Pearl a zasnoubí se se Sethem Morganem. Vzít si ho již nestihne. Počátkem října nahrává všechny písničky na album s výjimkou skladby Nicka Gravenetise Buried Alive In The Blues, do které chtěla nahrát vokály druhý den. Kolem půlnoci z 3. na 4. října 1970 se celá kapela vydá do restaurace a Janis pak odchází do svého pokoje v hotelu a začíná si vařit dávku „kolosálního klidu". Když si píchla, sešla do recepce, aby si koupila cigarety a trochu si popovídala s recepčním. S posledním člověkem, který jí viděl živou. Tolikrát jí přálo štěstí a zubatá se jí obloukem vyhýbala, ať už při několikerém předávkování nebo při četných autonehodách. ale tehdy ji opustilo.

Po návratu do pokoje hodila cigarety na postel a zřítila se k zemi. Smrt nastala okamžitě a zpěvačka, jejíž projev nazval Little Richard „hlasem Ducha svatého", svým skonem jako by předznamenala i skon hippies (byť se za definitivní konec květinové éry považuje smrt Jima Morrisona o rok později). Na deskách však zůstala nesmrtelná. Deska Pearl vychází na jaře 1971, a pak ve větších či menších časových odstupech výběry nej hitů, koncertní kompilace, alternativní verze, nejstarší nahrávky atp. (Např. Farewell Song, 1982, Anthology, 1982, 18 Essential Songs, 1994 či Live In Winterland, 1998). Svým drsným hlasem a divokým životním stylem, byť značné ovlivněným dobou, naznačila cestu pro budoucí rockové divoženky.

text: Veronika Nováková, foto: archiv

Témata: Janis Joplin, Klub 27