SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Brian Connolly (4.)

Jistě, nebudeme tu předstírat, že tato britská čtyřka zasáhla do rockových dějin podobně jako třeba Led Zeppelin, Deep Purple či Black Sabbath, ovšem znevážit její přínos oné komerčnější, řekněme poprockové vlně, by bylo velmi neseriózní. A navíc to na jejich koncertech zhruba v období 1971-75, kdy dívenky omdlévaly při pouhém pohledu na své idoly, vypadalo téměř stejně jako dekádu dříve při vystoupení nedotknutelných Beatles či Rolling Stones. Ta láska bláznivá, žel, trvala jen krátce, jak by řekl klasik, a jediným rozvířením hladiny v 80. a 90. letech kolem „mrtvé“ kapely byla smutná zpráva, že totiž zpěvák Brian Connolly již není mezi námi. Nechtěně tak vstoupil do našeho klubu, který spravuje Smrt, která si říká rock´n´roll. Fox On The Run prohrála svůj závod s lovci duší…

SWEET HARDPOP
Z dnešního pohledu vyvolává sledování jakéhokoliv videozáznamu z doby kdy Sweet vládli britským žebříčkům svými nezřídka chytrými pophardrockovými hity, na tváři buď shovívavý úsměv či přímo hurónský smích od ucha k uchu. Čtveřice mladíků na převysokých podpatcích, ve flitry se lesknoucích blůzách a super těsných kalhotách, s nalakovanými vlasy a charakteristickými patkovými sestřihy působí jako rozmazlení yuppies, zpívající poněkud pokrytecky o tom, že Láska je jako kyslík a jaké je to krásné, když je vám Sladkých šestnáct. Sweet se vlastně až do konce svého „zlatého“ období jakoby nemohli rozhodnout, co mají hrát. Instrumentální dovednost je předurčovala k nadupanému hardrocku, loutkovodičské duo jejich mecenáš ů a „Janečků“ Nicky Chinn a Mike Chapman je však držela na uzdě. A navíc s ním měli nemalé úspěchy, o čemž svědčí záplava singlů v desítkách žebříčků. Když se v závěru 70. let pokusili o návrat a chtěli se postavit na vlastní nohy, byl výsledek tristní, a nejen tím, že se hudební doba opět pohnula.

Blonďatý andílek Brian Connolly, narozen v Londýně 5. října 1948, byl při tom nejvýstavnější výkladní skříní kvarteta. V polovině 60. let (spolu se svými pozdějšími kolegy, basistou Stevem Priestem a bubeníkem Mickem Tuckerem) založil ambiciózní těleso Wainwright Gentleman („hráli jsme rhytmandblues, ale jsme před poloprázdnými sály…“), které se na Sweet přejmenovalo po příchodu čtvrtého do mariáše, kytaristy Andyho Scotta. Čtveřice záhy adoptovala tehdy magickou bubblegumovou formuli a stala se jedním z předobrazů pozdější losangelské glamové scény. Debutovala Split albem se souborem Pipkins (1970) a rok na to vydala již své samostatné první album Funny How Sweet Coco Can Be.

Hitmakerská dvojice Chinn/Chapman záhy rozpoznala v kapele třeskutý potenciál, jímž by mohla podniknout komerční útok na po chytlavých písničkách na rockovém základě dychtících pubescenty. Podařilo se.

ČAS LOUTEK LÍBEZNÝCH
Prudký příval popularity zastihl mladíky jen málo připravené. „Období  1973-76 považuji za nádherné, bylo to jako sen,“ svěřil se později Brian, „byli jsme opravdové hvězdy, se vším co k tomu patří. Jezdili jsme luxusními vozy, spali v těch nejlepších hotelech, jejichž dveře byly od rána do večera ověšeny našimi fanynkami. Měli jsme všechno. A na druhou stranu vlastně nic. Začali jsme se hádat kvůli naprosto banálním věcem, já sám jsem se najednou cítil dost nervózní a hysterický. To, když jsme přestávali být pány situace a měli nadiktováno všechno, od šatů až po ladění nástrojů. Dnes už vím, že jsme byli loutkami. Přepychovými loutkami…“

Connolly, jehož štíhlá postava a pomilování hodné lokýnky přiváděly fanynky do orgastické extáze, byl jedním z rockových idolů na Ostrovech. Po trojici silných hitových alb, jakými byly Sweet Fanny Adams (1974, Desolation Boulevard (1975) a Give Us A Wink (1975) však dochází k opadnutí zájmu o kapelu. V Británii se formuje nekompromisní šik Nové vlny britského heavy metalu a hierarchie rockových hodnot doznává prudkých změn. Brianovy ječící fanynky odrůstají se svou modlou a další už raději buší hlavou při hypnotických železitých rifech Iron Maiden, Motorhead či Judas Priest. V umělecké, navíc v tak exponované branži jakou je ta rocková, snad neexistuje větší problém, než vyrovnat se s ústupem své slávy. V tu chvíli není věrnějšího přítele, než je alkohol.

Connolly, se zbylými členy do krve rozhádaný, pohasíná. Z kapely je vyhozen poté, co na jejich vystoupení v Marquee přijde v září 1979 třicet lidí a zpěvák je navíc zpitý na plech. „Jo, byl jsem jako slíva, ale proto, že jsem se celej den chystal, jak jim oznámím, že už je nemůžu ani vystát…“ Sweet ve staré podobě mizí z hudební scény, jejich vymezený čas skončil.

VYBÍRÁNÍ DARŮ
Brian plánuje sólovou desku, ale firmy v lepším případě krčí rameny, v horším ho posílají někam. Scott se zadruhé straně Londýna snaží o oživení kapely (Andy Scott´s Sweet). „Zhruba v roce 1984 mě požádali, abych k nim znovu nastoupil, ale neměl jsem zájem. Kouzlo bylo pryč…“ nejen kouzlo. Zpěváka, v té době již chronického alkoholika, opouští manželka se dvěma dětmi a opuštěnec záhy prodělává dva infarkty v těsném sledu za sebou. Je zlomen, v té odulé tělesné schránce by hledal dřívější sexsymbol už jen pošetilec. Rekonvalescence probíhá velmi zvolna (v důsledku srdečních záchvatů trpí i jeho játra a ledviny), navíc je téměř bez prostředků, zůstává sám jak příslovečný kůl v plotě. Je zřejmé, že striktní zákaz kouření a alkoholu ruší bez hnutí brvou. Přidává však i drogy a to už je v jeho případě začátek konce.

Při nejlepší vůli se mi nepodařilo nikde vyštrachat žádné zmínky o jeho „životě“ v době 1990-96, ale mám za to, že mu jeho zdravotní stav příliš nedovoloval. 8. února 1997 je převezen se třetím a nejtěžším infarktem do nemocnice, kde v důsledku selhání ledvin a dva dny později umírá. Pamatuji si, že naše školní mejdany, kde jejich hity nesměly chybět a oblažovaly nás z předpotopních kotoučáků či z elpíček Jugotonu, poslouchali jsme Sweet stejně rádi a s chutí jako Párply, Sabbaty či Slejdy. Pamatuji si, a proto jsem si vzpomněl i na něj. A při vědomí, jak musel posledních deset, patnáct let trpět, mě obchází mráz. Jsem rád, že už ho nic nebolí.

Příští pondělí si v našem seriálu Smrt si říká rock'n'roll přečtete o Johnnym Cashovi.

text a foto: archiv 

---