SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Sid Vicious (18.)

Rozčepýřená kštice spike-punk, úzké kalhoty, kožená bagančata a věčný škleb na líci. Když Sid Vicious vystřídal v Sex Pistols v únoru sedmasedmdesátého u baskytary Glena Matlocka, dostoupila punková revolta vrcholu. Zemřel v jedenadvaceti a ještě se stigmatem vraha. Byť se to totiž nikdy nedokázalo zcela a plně, vše nasvědčovalo tomu, že pár měsíců před svým skonem ubodal k smrti v jednom newyorském hotelu svou přítelkyni Nancy Spungen...

CESTA DO PEKEL
Dodnes se vedou spory o to, zda nebyl v Sex Pistols jen maskotem a vizuálním tahákem, protože jeho instrumentální schopnosti byly takřka mizivé. I o tom však byl londýnský punkrock na sklonku sedmé dekády. Sid nebyl jen personifikací punku, ale zároveň i jeho nejžertovnější karikaturou. Dement Sid, tak o něm mluvil sám Johnny Rotten, jeho snad největší přítel a sám vykuk a sígr par excellence.

Je ironií osudu, že Sid nastoupil k Pistolím snad dva tři dny poté, co se kapela objevila na živo v britské televizi a ztropila nemalý skandál svým sprostým a nemravným vystupováním. Sám Vicious pak dováděl „punkovou kulturu“ ad absurdum, až by se dnes takový Marilyn Manson divil, kdo že to byl, kromě Alice Coopera, jeho věrným předobrazem.

Narozen 10. května 1957 v Londýně jako John Simon Ritchie, protloukal se Sid už od útlého mládí na úzké hraně oddělující spratkovské uličnictví od kriminality. Žil v jižní Anglii se svou svobodnou matkou, která si užila své jako těžká heroinová závislačka. Navzdory chuligánské image byl Sid mimo kapelu a pódium strašně sám a trpěl depresemi. „Někde hluboko uvnitř to byla nesmírně plachá osůbka,“ píše v obrazové historii Sex Pistols: Never Mind The Bollocks fotograf Dennis Morris, „Myslím si, že se strašně bál publika... Někdy působil zcela chladně a někdy šílel.“

Krátká, avšak hektická kariéra Sex Pistols je dostatečně známá. Po nástupu Sida se čtveřice Vicious-Rotten-Jones-Cook odtrhla od EMI a ostentativně podepsala před branami buckinghamského paláce smlouvu s A&M Records, aby firma za necelý týden kontrakt zrušila. Kontroverzní singl God Save The Queen zaznamenal nevídaný úspěch a koncem roku 1977 vychází legendární album Never Mind The Bollocks... Here´s The Sex Pistols, aby se usadilo na samotné špici hitparády. Excesy, skandály a vylomeniny všeho druhu rozmetaly počátkem následujícího roku kapelu na kousky. Rotten se vrátil ke svému pravému jménu John Lydon a ukryl se do New Yorku. Cook a Jones odjeli na prázdniny do Ria a manažer McLarren odletěl do Londýna. Sid načal poslední rok svého krátkého života. Po boku měl rozjívenou Nancy, s níž vytvořil „fun pair of the year“, jak posléze napsal časoipis People.

ZABIJÁK HEROIN
Nancy Spungen se narodila ve Philadelphii a do Londýna dorazila v průběhu roku 1977 s jasným cílem ulovit někoho z milovaných Pistolí přes postel. Byla na drogách a za sebou měla několik pokusů o sebevraždu. V Londýně se uchytla jako prostitutka a Sida potkala na jednom londýnském mejdanu. „Sida chtěla ulovit každá, ale on dal pochopitelně přednost Nancy,“ říkala s hořkostí v hlase Pamela Rooke, Sidova známá a prodavačka v jednom obchodě s punkovým ošacením. „Bylo to příšerná čůza, snad nejnesympatičtější ženská, jakou jsem kdy v životě potkala. A Sid se do ní zbláznil... Byl v tom sex, nic víc. Vypadal jako její syn.“

Jak už to tak bývá, rozeštvávala tato ženská Sex Pistols ještě v době jejího aktivního fungování a takový Rotten ji rovněž nemohl ani cítit. „Na konci Sid fuckoval všechno na světě, kromě heroinu a Nancy,“ vzpomíná Nils Stevenson, tehdejší tour-manažer kapely.

Po rozprášení kapely se Sid s Nancy přesunuli do New Yorku a v srpnu 1978 se ubytovali v hotelu Chelsea. Jejich vztah nabral nekontrolovatelný směr. „Čtyři dny před její smrtí ji prokazatelně zmlátil,“ říká Deborah Spungen, matka Nancy. „Volala mi a plakala, že jí zkopal do bezvědomí. Prožívala jsem dny strachu, ale už nezavolala.“

Ráno 12. října 1978 vstoupila do pokoje č. 100 policie a našla Nancy bezvládně ležet v zakrvácené podprsence a kalhotkách v koupelně. Příčinou smrti byla hluboká rána v břišní krajině způsobená loveckým nožem. Sid byl v těžkém drogovém oparu okamžitě zatčen a následně propuštěn na kauci padesát tisíc dolarů.

„Několikrát mi pak volal,“ vzpomíná Deborah Spungen. „Ale nikdy nezalitoval, nikdy neřekl, že je mu to líto. Vlastně o té události vůbec nemluvil.“ O deset dní později se pokusil o sebevraždu, pořezal si ruce po celé délce a ječel: „Nechte mě být! Chci být se svou Nancy!!!“

ZA NANCY
V lednu 1979 přiletěla do New Yorku Sidova matka Anne Beverley. Její syn se léčil v rehabilitačním centru, ale drogy bral i nadále. Co víc, v obavě, aby nebyl zatčen při uliční koupi, obstarala mu heroin sama matka. „Přísahám při bohu všemohoucím, že měl kolem sebe fialovou auru, když si tu dávku vzal,“ vypověděla následně. Příští ráno, 2. února 1979, když mu přinášela do pokoje šálek čaje, našla ho v posteli už mrtvého. „Třásla jsem s ním asi půlhodinu, než jsem si uvědomila, že je studený. Že je mrtvý.“

O pár dní později, za jednoho chladného večera, přelezla Beverley zeď filadelfského hřbitova, aby tu, navzdory zákazu rodiny Spungenových, rozprášila Sidův popel přes Nancyin náhrobek. Později poskytla tisku útržek papíru, na nějž krátce před svou smrtí napsal básničku nazvanou Nancy. Stálo tam:
„Bylas mou malou holčičkou
Věděl jsem o všech tvých obavách
Ta radost držet tě v náručí
A slíbat slzy tvé
Ale teď jsi pryč
Jen bolest zůstala
Nemohu nic dělat
Už nechci žít tento život
Když ho nemohu žít pro tebe.“

text a foto: archiv 

---