SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Johnny Thunders (44.)

Narodil se 15. července 1952 jako John Antony Genzale do prostředí newyorského Queensu. Jeho otec měl italský temperament v krvi; byl to pěkný proutník, takže o Johnnyho se starala především sestra Mariann.

„Když mu bylo pět, měli mu brát krční mandle. Kopal kolem sebe a řval už při cestě k doktorovi,“ vzpomíná Johnnyho sestra. Do nemocnice, kde strávil noc, ho nakonec musel přivést policejní oficír. „Když jsem ho druhý den vyzvedávala, vyprávěly mi zdravotní sestry, že je celou noc bavil napodobováním Elvise,“ dodává.

BASA ZA BASEBALLKU
Navenek zakřiknutý floutek nalézá útočiště v rock´n´rollových klubech centrálního New Yorku. Nyní již jako baskytarista, který nástroj vyměnil za notně ohranou pálku na baseball, chodí okukovat Keitha Richardse z Rolling Stones. Johnny ho respektuje po svém: v nestřežený okamžik Keithovi stopí krabičku cigaret.

Jméno si mění na Johnny Thunders podle stejnojmenného komiksového hrdiny z Divokého západu. To už seká na elektrickou kytaru riffy Chucka Berryho, Rolling Stones i Yardbirds. Kulisy a obsazení jsou téměř připraveny. Nastupují New York Dolls s image prodejných děvek na vysokých podpatcích, syrovým rock´n´rollovým zvukem a pravidelným přísunem drog.

ROCKEŘI V SUKNÍCH
Thunderse nezajímala role frontmana; jeho umučený hlas bez problémů zastínila osobitá hra na kytaru. Zpěv si vzal na starost extrovert David Johansen, pro svůj vzhled často označován jako imitátor Micka Jaggera. New York Dolls se na počátku 70. let vcelku bez problémů stali senzací místní umělecké komunity. „Okamžitě jsem se do nich zamiloval. Oživili tříminutovou píseň! Byly to dny, kdy sólo na bicí trvalo deset minut a kytarový dvacet,“ popisoval první dojem z vystoupení Jerry Nolan, pozdější bubeník New York Dolls a Heartbreakers, který je také v rock´n´rollovém nebi.

ZAČÁTEK KONCE
Osud si s New York Dolls zahrál ještě předtím, než vydali debutové album. Když během veleúspěšného britského turné v roce 1973 zemřel bubeník Billy Murcia na předávkování barbituráty, znamenalo to pro celou kapelu začátek konce. Stránky bulvárních deníků na obou březích Atlantického oceánu plnila slova odporu, zatímco se nahrávací společnosti předháněly v tom, která získá kontrakt s Dolls. Eponymní album je dodnes prototypem punkové desky.

„Rozpadli se na začátku roku 1975,  když vystupovali v narvaném malém klubu v Miami. Thunders byl čím dál nasranější, protože postrádal své dealery a navíc už ho nebavily McLarenovy nápady, ani všechny ty kecy zpěváka Davida Johansena, že by se měli zprofesionalizovat,“ píše Nick Kent v Těžkym nářezu.

DROGOVÁ POETIKA
Thunders vždy opěvoval svůj drogový návyk. Když se dozvěděl, že Tom Petty pojmenoval svou skupinu taktéž Heartbreakers, navrhl svým soukmenovcům přejmenovat se na Junkies, feťáky. To sice nikdy nevyšlo, ale skladbu Too Much Junkie Businessmu už nikdo neodpáře. Drtiči tří akordů Ramones sice zpívali o tom, že chtějí čichat lepidlo, ale od vypalovačky Chinese Rockse distancovali. Skladbu o tom, jak se v ghettu shánějí drogy, zahrál až Johnny Thunders s Richardem Hellem po boku.

TAK SÁM
Thunders, který většinu času nevěděl, která bije, se najednou musel starat o holé přežití. Na obzoru nebyl žádný McLaren, který přestože skupinu využíval k uskutečňování vlastních vizí, Johnnyho alespoň poslal na odvykací kůru.

Když přišel punkový boom, dal se Thunders dohromady s nihilistou Richardem Hellem, autorem výpovědi Blank Generation. Tak vznikli Heartbreakers – kapela filosofů newyorského podsvětí. Opět nadchli o mnoho naivnější britské publikum. Zatímco se původní punks transformovali do kapel hrajících tzv. novou vlnu, Thunders do posledního dechu sjížděl koncertní šňůry, nutno dodat – s nebezpečně dlouhými lajnami kokainu.

Johnny snil o tom, že dá v New Orleans dohromady partu bluesových hudebníků. Přesně tam 22. dubna 1991 zemřel na podlaze pronajatého hotelového pokoje. Prázdné krabice od metadonu, kterým se snažil alespoň zmírnit svoji závislost na heroinu, byly rozházeny po celé místnosti. Na legendu bylo zaděláno v okamžiku, kdy se začalo proslýchat, že Johnnyho kdosi účelově zavraždil. Pro hraje řada faktů a ztracených policejních protokolů, proti jednoduchá otázka: „Kdo by si na Thundersovi co vzal?“

text Lukáš Král  foto archiv