SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Marlene Dietrich (85.)

Nebyla jen podvazkovou ikonou meziválečného období, kdy se pro její svůdná stehna vilní samečci vzdávali jako jeden muž vlastní rodiny i postavení. Je ovšem pravdou, že v tom byla stejně elegantní a přesvědčivá, jako ve zpěvu a herectví.

Už na škole svedla učitele, který si záhy musel sbalit pár švestek a s ostudou nechat kantořiny. Stačil jeden pohled, pro který má čeština jeden lascivní výraz, takže si raději vypomozme mírnějším anglickým souslovím - bedroom eyes.

NESVATÁ MARIE

Maria Magdalena Dietrich se narodila 27. prosince 1901 v berlínském Schönebergu jako druhá dcera policejního oficíra Louise Ericha Dietricha a Johanny, za svobodna Felsingové. Po manželově smrti se matka provdala za Edwarda von Losche a u jména Marlene proto někdy trůnila tato hraběcí koncovka po nevlastním otci.

V letech 1919-1921 studuje hudební školu ve Výmaru, je fascinována berlínským kabaretem, nejdříve jako divačka, posléze jako jedna z hvězdných pěvkyň. Hraje v němých filmech. O tři roky později se vdává, ale nadále pěstuje mnohé avantýry, dle mnohých často až cynicky, ze zištných důvodů. Přes postel vlivného von Sternberga dostává hlavní roli v představení Modrý anděl (Der Blaue Engel, 1930), kde však exceluje, stejně jako v dalších kabaretech a revue od Berlína po Vídeň. Sternberg ji promptně představuje Hollywoodu, kde okouzlí v roli mademoiselle Amy Jolly ve filmu Maroko (1931). Partnerem je jí pro jistotu sám tehdejší idol idolů Gary Cooper.

Němka se ve filmovém ráji záhy etabluje, s tím ovšem přichází i syndrom rozmělňování talentu v hromadě filmů - hraje ve westernech s Jamesem Stewartem, v tuctových i povedenějších komediích a dramatech, nezadá si s popularitou Grety Garbo nebo Katherine Hepburn. V roce 1939 získává americké občanství. A vypuká druhá světová.

S MARLENE V POSTELI

Podobně jako Glenn Miller, Marilyn Monroe a mnozí další, i Marlene často baví americké vojáky v týlu - kvůli svým otevřeným protifašistickým postojům je pro ni zatím návrat domů nemožný. Na německých pódiích se znovu za nadšeného aplausu objevuje až po válce. Je hvězdou první velikosti. Svým dráždivým vzhledem spoře oděné dominy i v padesáti letech zvyšuje tep chlapského publika, proti stárnutí bojuje všemožnými prostředky. Rozkousává kusy neoloupaného citrónu, aby si udržovala pevné lícní svaly, cvičí, platí si dermatologické experty z celého světa, nikdy nevystupuje bez umně skrytého zrcadla na jevišti tak, aby mohla každou chvíli kontrolovat mejkap. Září ve filmech Billyho Wildera, Orsona Wellese nebo Alfreda Hitchcocka, vystupuje v Las Vegas, Paříži i Melbourne, často pořádá nákladná německá turné, vůči vlasti chce splatit dluh.

Dračice Marlene žije naplno. V posteli vystřídá téměř všechny z Kennedyovského klanu, nechybí ani na slavném panoptikálním obalu Seržanta Peppera od Beatles, dodnes patří mezi padesát nejlepších a nejuznávanějších hereček všech dob.

Před kamerou je naposledy ke spatření v polovině 70. let, poté odchází do ústraní. Umírá 6. května 1992 v Paříži, na přání je pohřbena doma v Berlíně, na hřbitově ve Friedenau.

Příště: Americký jazzový trumpetista a vokalista Chet Baker

text: Jan Petričko