SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Chet Baker (86.)

Chesney Henry Baker Jr., rodák z Oklahomy (23. 12. 1929, jeho otec Chesney byl v té době už respektovaným country kytaristou), byl přitom notový negramot, herní cit a techniku si utužil v angažmá v armádních ansámblech a zakouřených poválečných barech. Když dal vale rodnému Yale a rozjel se v jednapadesátém jako mladíček do Los Angeles, učinil fatální rozhodnutí, které ovlivnilo jeho život a obohatilo jazzovou muziku. S naprostým přehledem za sebou nechal při jednom "castingu" všechny adepty na prestižní post člena souboru samotného velkého Charlieho Parkera, s nímž podnikl kratší turné a udělal si pořádné jméno. Stejně osudové bylo i jeho setkání s Gerrym Mulliganem. V kvartetu respektovaného muzikanta a skladatele jeho talent rozkvetl jako trnová růže - ovšem i zde měla mince obligátní dvě strany. Hit My Funny Valentine a pozdější spolupráce s pianistou Russem Freemanem ho katapultovaly mezi jazzové superstars, posléze však přičichl k drogám a chlastu a s groteskně železnou pravidelností poté střídal účast na pódiích s pobytem v kriminálech.

ÚTĚK DO EVROPY

Koncem 50. let odjíždí z USA do Evropy, kde paralelně rozvíjí i filmovou kariéru, vedle několika roliček ve válečných snímcích zdobí mnoho děl jeho muzika i osobní prezentace aktivního jazzmana. Přitom se stěhovat musel, prudérní Spojené státy řekly jasné ne jeho drogovým eskapádám, které mu naopak přivály popularitu a sympatie na starém kontinentu. Samozřejmě vyjma policie a soudní exekutivy, které pro jeho narkomanskou závislost neměly pochopení ani na této straně Atlantiku. Domů se epizodně vracel, natáčel sólová i participační alba, až přišel rok 1968 a Baker stál před možným koncem kariéry. Přišel skoro o všechny zuby, na dva roky přestal úplně hrát, o pět let později se jakž takž zmátořil a kvůli zoufalé potřebě peněz na živobytí (a drogy) načal s těžkostmi další část aktivit. To už žil téměř výhradně v Evropě a vystupoval v triu s kytaristy a baskytaristy. Oženil se s Pákistánskou Halemou, ale manželství vydrželo jen pár let. Střídal ženské a vězeňské cely, nedokázal zakořenit na jednom místě.

PADÁ HVĚZDA

Jeho osobnost a dekadentně vykolejený život ovšem stále vzrušují životopisce a dokumentaristy. Bruce Weber o něm natáčí snímek Let's Get Lost, rok před smrtí je uveden do jazzové síně slávy.

V březnu 1988 natáčí v německých studiích, poté odjíždí do Amsterdamu, kde se jeho život 13. května tragicky, a dodnes ne zcela vysvětlitelně, uzavírá. Jazzáhada zamčeného pokoje v hotelu Prins Hendrik. Sjetý Baker vypadl z okna, v místnosti se válelo množství drog, teorie o vraždě se nepotvrdila, ta o sebevraždě je dodnes otevřená. Chet si chtěl zalítat, ale éterická křídla z jeho trumpetových tónů byla na tělesnou schránku příliš slabá.

O deset let později vyrostla na místě smrti muzikantovi socha, a pokud taky nespadla, tak tam stojí dodnes - jako připomínka velikána, který nebyl doma prorokem a tak dlouho zkoušek tvrdost reality, až se o ni rozbil.

V příštím díle: Kristen Pfaff, baskytatirka Hole

text: Jan Petričko