SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Lux Interior (109.)

Erick Lee Purkhiser, Quentin Tarantino syrového rock'n'rollu, se narodil 21. října 1946 v městečku Skow v Ohiu. Jeho pozdější tvorbu formoval razantní nástup Elvise Presleyeho, který v 50. letech minulého století přinutil tančit celou poválečnou Ameriku. Přidejme k tomu Erickovo zaujetí lacinou literaturou, amatérskými filmy a komiksy vyštrachanými zpod regálů knihkupectví, jeho vášeň pro neznámé autory rockabilly hudby a automobilový design. Z jedné reklamy na osobní vůz si ostatně vypůjčil přezdívku Lux Interior.

V kalifornském Sacramentu vzal sympatickou stopařku Kristy Wallace, fanynku Alice Coopera. Ta si zase za své alter ego zvolila postavu ďábelské ekoteroristky Poison Ivy z komiksu o Batmanovi. Ti dva vytvořili vskutku svérázný manželský pár. Načež se po přečtení článku o newyorském novovlnném klubu CBGB jali ochromit tamní hudební zapadákov. "Chtěli jsme založit kapelu, ale nevěděli jsme, jak na to. Do New Yorku jsme přijeli hlavně kvůli fotce na níž se před hudebním klubem promenovala partička svéráznejch lidí, kteří byli oblečeni jako New York Dolls. Ale když jsme na místo dorazili, našli jsme tu jen nudnou přehlídku džínsů," zavzpomínal Lux na ztrátu iluzí pro internetový magazín State51.

Elvis a ekoteroristka

Psala se polovina 70. let a v CBGB hlásali svou revoluci vyznavači dvou akordů Ramones, performerka a básnířka Patti Smith nebo pionýři syntezátorového minimalismu Suicide. Luxovi Interiorovi nicméně nezáleželo jen na energické hudbě. Stejné úsilí vkládal do svého zpěvu a pódiové show, která se neobešla bez komikových propriet a bizarních kostýmů upozorňujících na opomíjené hororové a sci-fi bijáky. Co se koncertních vystoupení týče, podobalo se běsnění Luxovy revoluční kapely Cramps živelnému Iggymu Popovi a jeho svéhlavým Stooges. Poison Ivy drtila kytaru, kterou jí daroval Steve Metts, jenž vyráběl nástroje pro ZZ Top. Lux zpíval o lidském hmyzu (Human Fly) nebo o fascinaci ženským pohlavím (What's A Girl?).

Neworský přítel Phila Shöenfelta Jay Mazur vzpomíná na jeden večer strávený v přítomnosti Cramps. "Nějaká holka strhla z Luxe kříž a podala mi ho. Na konci celý show měl na sobě zpěvák už jenom kalhotky od bikin," líčí účastník památného koncertu. "Bylo to uprostřed písně Sunglasses After Dark. Interior přelezl okraj pódia a upřeně zíral na kříž v mý ruce. Nevím, co přesně pro něj tak věc nametala, ale docela jasně ho celá ta situace dovedla až na samou mez nepříčetnosti. Po koncertě jsem mu kříž vrátil a dali jsme se do řeči," vzpomíná na setkání s osobitým performerem Jay.

Gravest hits

"Cramps se určitě nezalíbí všem. To, co děláme osloví ztracený nasraný existence, který nemá nikdo rád. Vůbec nezapadáme do systému. Nedokážu si představit, že bych existoval bez Cramps. Ani nechci pomyslet na to, jak špatně bych na tom byl," shrnul svou motivaci Lux na stránkách NME. Na svém newyorském tažení si kapely všiml zpěvák, kytarista a hudební producent z Memphisu Alex Chilton, pro něhož byli Cramps zjevením. Rozhodl se s nimi spolupracovat, a tak je vzal do svého studia, kde vzniklo nejprve EP Gravest Hits a následně i debutová deska Songs The Lord Taught Us.

V roce 1977 zemřel Elvis Presley a žánr rockabilly procházel renesancí z nostalgie. Cramps však svým pojetím dali vzniknout dosud neslýchanému a nevídanému hnutí psychobilly. To oplývalo nejen punkovou živelností, dráždivou melodií dřevního rhytm´n´blues, ale i volbou dosud zapovězených témat. Černý humor, ironie a neskrývaná sexualita se staly středobodem nově objevovaného hudebního vesmíru. Text písně TV Set o jasně dokládá: "Lásko, ufik´sem ti hlavu a dal si jí do televize. Tvýma očima přepínám kanály a ovládám zvuk. Na televizi sem se začal dívat, až co ses tam objevila právě ty," Elvisův ploužáček Love Me Tender znesvětil svými údy Střihoruký Edward, který našel zálibu v Mrtvé nevěstě Tima Burtona...

Ďábel s božským talentem

Lux Interior si mimo hlavní proud vytvářel svůj svět ze společenských odpadlíků a brakových komiksů. Mezi uměleckými žánry se pohyboval s elegancí raněného psa bez domova. Inspiroval se estetikou angažované tvorby, za níž by mnozí nedali ani pětník. Jeho hrdinou nebyl Superman, ale spíš Joker, nastavující opravdovou tvář lidského společenství. Interior upozornil na hodnotu zdánlivě laciné popkultury, která se vždycky krčila zmuchlaná v koši na odpadky. Sám o svém údělu nepochyboval: "Vydali jsme se na scestí a podepsali smlouvu s Ďáblem. Celé to posvětil náš talent, který máme od Boha," vylíčil Interior v roce 2003 belgickému e-zinu Dreun. Luxovo srdce bilo pro komikosvý svět, v němž čas neznamená překážku a všechno je uskutečnitelné. To pravé, nekomiksové srdce ale přestalo 4. února tepat úplně. Ať žije Halloween!

Text: Lukáš Král