SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Bo Diddley (141.)

Narodil se jako Elias Otha Bates v mississippském McCombu a když bylo budoucí hvězdě sedm, celá famílie se přestěhovala do Chicaga, pro blues významnějšího města. Jak už tomu u legend americké hudby bývá, první kontakt s muzikou nastal v kostele. Zpívání gospelů člověka holt nasměruje jinam než bohoslužby na našem kontinentě.

Studoval hru na housle (což se později ukázalo jako důležitý faktor při tváření jeho kytarového stylu), ale jak začala puberta, nástroj mu přestal připadat atraktivní. Jednoho dne slyšel v rádiu Boogie Chillen, hit Johna Lee Hookera, a to ho přimělo přesedlal ze čtyř strun na šest.

VYNÁLEZCE

Brzo vyšly najevo jeho kutilské vlohy. Vyrobil housle, kontrabas a hlavně svou typickou kytaru s obdélníkovým tělem a k ní různé efekty (též stěžejní pro jeho sound).

Na střední škole dal dohromady kapelu Hipsters, později přejmenovanou na Langley Avenue Jive Cats a časem získali stabilní angažmá v místním klubu. Vycházeli z blues, jižanského gospelu, rhythm &  blues a černošské poválečné kultury. V sedmadvaceti podepsal Diddley smlouvu s Checker Records, přidruženou společností známých Chess Records. Nahrávka se dvěma písničkami, Bo Diddley a I'm A Man byla úspěšná a patří k těm, které měly na svědomí přerod r&b v rock'n'roll.

Zvláštní jméno Existuje řada možností, jak vysvětlit zpěvákův pseudonym. Možná vychází ze slova "bow-legged" tedy mající nohy do O. Jiná teorie zase hovoří o souvislosti s hudebním nástrojem zvaným "diddley bow", podomácku vyrobenou jednostrunnou kytarou, typickou pro mississippskou deltu. On ovšem tento instrument nikdy nevlastnil. Paradoxní také je Diddleyho tvrzení, že mu tak začali říkat kamarádi, a pak jiné, totiž, že si přezdívku vymyslel sám.

V letech 1958-1963 Checker vydal jedenáct alb a posléze pokračoval i v průběhu let sedmdesátých. Na řadě z nich, včetně toho úplně prvního, se objevuje typický rytmus, který by si byl býval Bo nejraději nechal patentovat. Kromě jeho vlastních songů ho je možné slyšet i u jiných interpretů. Přejali ho Who (Magic Bus), Bruce Springsteen (She's The One), U2 (Desire) a další.

Diddleyho texty jsou plné slangu, ironie, dvojsmyslů, ale též arogance. Navíc koncerty rozhodně nebyly chudé na výtržnosti, tzn. úspěch byl zaručen. Pohybovou, zejména pohupování se na špičkách nohou, od něj přejal Elvis Presley nebo Jimi Hendrix, obdivovali ho Beatles i Rolling Stones a později punkové kapely.

NARCISTICKÁ LEGENDA

Druhá polovina života již tak úspěšná nebyla. Desky vydával, ale žil už hlavně ze statutu legendy. Objevily se nové zvukové možnosti a jeho jednoduché písničky najednou nebyly tak převratné. Na druhou stranu hodně znamenal například pro Rolling Stones, kteří v počátcích hráli jeho songy, nebo pro The Clash. Na jejich prvním americkém turné jim dokonce dělal předskokana.

Další roky pak obsahují řadu kuriózních, avšak spíše nehudebních momentů, nějaký čas dělal Bo zástupce šerifa kdesi v mexickém zapadákově, zahrál si v reklamě na Nike, vytvořil hudbu ke spotu na žvýkačky, vystoupil na inauguračních plesech dvou prezidentů - George Bushe a Billa Clintona...

Za jeho úspěchem stála kromě talentu také extrémní sebedůvěra a velké ego. Svou kvalitou a přínosem si byl zcela jistý. Částečně po právu, ale někdy to se svým narcismem přeháněl. Jedno z alb třeba pojmenoval Originator (původce, tvůrce), jindy zase dal písničce název 500% More Man nebo přímo použil své jméno.

Opakovaně se vyjadřoval k nízkým platům a špatným smlouvám, díky nimž nikdy nebyly rané ikony rock'n'rollu odměněny tak, jak by si podle jeho názoru zasloužily. A samozřejmě se považoval za tu nejdůležitější z nich. Říkal k tomu: "Lidé kopírovali vše, co jsem udělal. vylepšovali to a míchali dohromady s kdovíčím. Vždycky tam musí dát něco ze mne." Trápilo ho, že nemohl získat tantiémy od těch, do vůbec "jeho" rock'n'roll hráli, případně používali onen rytmus. Získal sice řadu všemožných uznání, ale chtěl peníze. "Otevřel jsem dveře hodně lidem, ale oni jimi jen prošli a nechali mě držet je otevřené," řekl jednou.

Bo Diddley zemřel 2. června 2008 ve svém domě na Floridě. Příčinou bylo selhání srdce.

text: Jan Mazura