SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Vlado Čech (148.)

Otevřený, charakterní, zábavný, věčný diskutér, kluk, co nemluvil sprostě - tak na něj vzpomínají blízcí. Vlado Čech se narodil 1. září 1949 do rodiny těžkotonážního komunisty, šéfa prezidentské ochranky. Synáček se ovšem nepotatil.

"Ještě mu ani fousy nerostly a už škemral, aby mu rodiče pořídili bubny. Máma Čechová tajně koupila Amátky, nechala je u sousedů ve sklepě a když měl manžel na Štědrý den odpoledne službu, natahala je po schodech do bytu," vzpomíná vdova Věra Čechová.

SLUNEČNÍ HROB

Plukovník StB zuřil marně, v ten moment šlo všechno včetně školy stranou a šestnáctiletý Vlado brzy tepal rytmus v řadách bandu Ducks, byť zatím jen na amatérské úrovni. Něco jiného už byli o dva roky později v New Force s jistým Vláďou Mišíkem u mikrofonu.

A pak přišel podzim 1968 a start Blue Efektu. "Vlado bubny používal jako hudební nástroj, ne jako cosi, do čeho se mlátí," vysvětluje Radim Hladík, první muž kapely. Za pravdu mu dává hned debut Meditace s evergreenem Slunečný hrob. V podstatě rocková balada dodnes udivuje svébytným bubenickým stylem, díky němuž jsou všechny pokusy o nápodobu (včetně dnešních Mišíkových a Hladíkových) odsouzeny do škatulky s nápisem coververze.

Um mladého bijce pak naplno vytryskl na deskách jako Nová syntéza, Svitanie nebo Svět hledačů. Nebyla to zkrátka jen vizáž, co Čecha pojilo se slavnějším kolegou Bonhamem. Mladí kytaristé a bubeníci se pod pódii rvali o místo, aby mohli co nejlépe sledovat, „jak se to dělá". A plukovník si rval zbytky vlasů a vyjadřoval se o synovi jako s své "životní politické chybě".

ĎÁBEL V BUBNU

"Jednou nás s Vladem zatkli na Václaváku s igelitkou plnou chlastu," vzpomíná bedňák kapely a Čechův velký kamarád Ivo Marek. "Nechali nás chvíli smažit v cele, ovšem jen do té doby, než si ověřili totožnost. Když se se sklopenýma ušima přiběhli omlouvat, Vlado už tušil, že si lízl čertovské eso. Lehnul si tam na gauč a oznámil jim, že dokud všechno nevychlastáme, neodejdeme. Ani necekli, do rána tam s námi trpěli a podkuřovali, jak se dalo, pak nám ještě zaplatili taxi."

Podobných historek jsou rukávech desítky, pohádka má ovšem smutný konec. V roce 1981 přetáhl Lešek Semelka Čecha do popovějších SLS, kde se potkali mimo jiné s kytaristou Standou Kubešem. „Vlado byl zvláštní brouk. Samouk, v životě na bicí necvičil, s přibývajícím věkem požíval čím dál více alkoholu...Ale přitom hrál na svou dobu prostě neuvěřitelně." Po neshodách se Semelkou vzal svého dlouholetého spoluhráče na milost znovu Hladík, v té době ale už v zápase flaška kontra Vlado měla jasně navrch mrcha skleněná. Když o pár měsíců později prodával bubny, byl už jen svým stínem. Z někdejšího kníratého sekáče se stala nádoba na lihoviny, jejích dno povolilo 21. července 1986. "Vlado Čech si vyžádal dlouhodobé studijní volno a v Mišíkově Efektu byl nahrazen automatem," napsala tehdy Melodie. Sekla se hned dvakrát. Vlado totiž nepotřeboval studovat - talent měl evidentně od Boha.

Text: Ondřej Fencl, foto: archiv Radima Hladíka, franzen.sk