SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Amy Winehouse (149.)

Vydáno 26.07.2014 | autor: redakce

Za svou krátkou kariéru vydala pouhé dvě řadové desky, i tak toho stihla pro populární hudbu udělat víc než někteří třicet let tvořící intepreti. Objevila se ve správný čas na správném místě. A možná naopak; její život mohl být zachráněn.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Amy Winehouse (149.) SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Amy Winehouse (149.)

Zpěvačka Amy Winehouse zemřela 23. července 2011. Několik hodin po oznámení této zprávy se na panelové diskusi Comic Conu s protagonisty kresleného seriálu Family Guy zeptal moderátor nemístným vtipem, zda je Amy Winehouse ještě stále naživu, načež ho jeden z hostů za irelavantní otázku pokárá a vzápětí zazpívá kus refrénu nejznámějšího hitu Rehab: "...but I said no, no, no."

7 kroků do hrobu: Co udělalo z Amy Winehouse legendu

Černý humor předvedený členem často velmi satirické televizní zábavy, do níž mimochodem Amy také v jednom díle zařadili, je nicméně k stavu, ve kterém se zpěvačka v druhé polovině své kariéry nacházela, příznačný. Tři a půl roku před Amyinou smrtí píše Roman Lipčík ve fejetonu pro Instinkt: "Já se děsím, že si Amy Winehouse opravdu něco udělá a já na ni budu muset psát nekrologii. Dvě desky, nálož skandálů a hřbitov. Nic moc..." Konec to nebyl zcela nečekaný, přesto je zařazení do Klubu 27 nešťastnou náhodou, kterou by ten rok tipoval málokdo.


BÝT SVÝM VLASTNÍM NEPŘÍTELEM

Když se jí v jednom rozhovoru zeptal redaktor, komu prvnímu pustí svůj nově nahraný song, Amy nechápajíc odpoví, že sama sobě a následně doplní: "Jsem svůj vlastní nejhorší nepřítel." Nadsazená poznámka ale dobře zilustrovala její koncentraci ve zbytku rozhovoru i její životní úděl. Tedy slabá vůle, která ji nikdy neudržela "čistou", a zjevná smůla na lidi ve svém okolí. Ať už to byli její životní partneři stahávající Amy ke dnu jak drogami, tak nevěrou, nebo její blízcí spolupracovníci v managementu, jejichž krátkodobá vidina zisku zaslepila snahu pomoci zpěvačce a racionálně tak profitovat v daleké budoucnosti. Ale tak je zkrátka nemilosrdný business nastaven.

RECENZE: Amy Winehouse: Příběh staré duše v mladém těle

Amy Winehouse si sice zničila zdraví drogami a život už jí nikdo nevrátí, na druhou stranu svým rychlým skonem zasáhla široké publikum a její obraz zůstal částečně zmýtizován. Jeden z jejích partnerů, hudebník Pete Doherty se se závislostí vyrovnává skoro stejně mizerně jako tehdy Amy, a přestože je taktéž dobrým muzikantem, jeho odkaz nebude nikdy tak velký, ani v rámci svého rock'n'rollového žánru.



VE SPRÁVNÝ ČAS NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ

Amy totiž dokázala správným, dost možná náhodným načasováním nasměrovat vývoj pop music, v níž probudila retro vlnu. Samozřejmě vedle ní stojí například Joss Stone nebo vykalkulovaná show Marka Ronsona, ale Amy byla nejvýraznější. Nebyl to jen zpěv načichlý soulem a jazzovými rytmy, ale také vzhled kombinující podobně jako její muzika současné s minulým. Šik drdoly s výrazným líčením a černo-bílými šaty doplněnými červenými doplňky snoubila s ležérností až zanedbaností, tetováními zdobícími celé tělo a důležitou cigaretou v ruce. Jednoduchá, přirozená, přitom tolik provokující. I proto si ji tak oblíbily britské bulváry a fotky oblečené i svlečené Amy plnily jejich stránky více než novinky o pracovní činnosti v hudebních magazínech.

Kvůli této absenci se tak dost možná nedokázala prosadit v Americe, kde na bílou anglickou židovku nebyli zvědavi a ve výročním hodnocení žebříčku Billboard obsadila s Rehab pouhé 74. místo, zatímco první pozice patřily Beyoncé, Rihanně, Gwen Stefani nebo Fergie. Tedy naprosto jinému pojetí popu. Jak se ukázalo později, tento protipól byl oblíbený i v USA, jen ho bylo potřeba tamním puritánům podat daleko přívětivěji, nekonfliktní tváří Adele.


NA STRÁNKÁCH KOMIKSU

Odkaz Amy ale nadále přežívá a její písně patří k oblíbeným coverům a jsou součástí snad každé karaoke kartotéky. Poslední počin věnovaný britské zpěvačce vznikl k třetímu výročí úmrtí v rukách kreslířů. Společnost Bluewater Productions vydávající komiksy se rozhodla po Freddiem Mercurym nebo Kurtu Cobainovi vydat poctu i Amy Winehouse. Zda je 28 stránek hodnotným a přínosným dílem, nechme na pováženou čtenářům díla, ale už jen takováto činnost dokazuje, že své místo si na světě našla a měla vliv.

Třeba rozdá kromě dobré nálady prostřednictvím svých písní i pár dobrých rad, které sice mistrně převedla na papír, ale už se z nich sama poučit nedokázala.


text: Ondřej Bambas

Témata: Amy Winehouse, Klub 27, Back To Black

zavřít