SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Světozar Rusakov (164.)

Vydáno 01.11.2014 | autor: redakce

Tvůrcům kultovního animáku Jen počkej! se o slávě a bohatství jejich vzoru - Walta Disneyho mohlo jen tiše zdát. Čtyři roky po Vjačeslavu Kotěnočkinovi zemřel v srpnu 2006 ve věku 84 let výtvarník Rusakov.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Světozar Rusakov (164.) SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Světozar Rusakov (164.)


Světozar Rusakov224 fullSvětozar Rusakov zemřel v roce 2006


Po okupaci v roce 68 nesympatizovali Čechoslováci takřka s ničím, co pocházelo ze Sovětského svazu. Na milost vzali jen vodku, zmrzlinu "marožénoje" a seriál Nu pagadí! Podobně, jako je mnohým sympatičtější Bratrstvo kočičí pracky než vzorné Rychlé šípy, se diváci všech generací raději ztotožňovali s chuligánem Vlkem než s dobrákem Zajícem.

"Zajíc byl spíš takový čestný pionýr. Vlk byl sám o sobě hodně směšný, nikdy mu nevyšla žádná nástraha na Zajíce, ale možná proto byl tak sympatický," podotkl několik měsíců před smrtí Světozar Rusakov k postavě, jejíž předlohou se stal neurvalý návštěvník kina předbíhající před očima tehdy devatenáctiletého animátora frontu v Novosibirsku.

RUDÝ MICKEY MOUSE

Režisér Kotěnočkin i Rusakov vždy odmítali tvrzení, že jejich populární postavičky vznikly na objednávku z Kremlu jako socialistický protiklad Toma a Jerryho. Ovšem je známo, že už Stalin ve 30. letech varoval před ideologickou diverzí v podobě komiksů a animovaných filmů z Hollywoodu a pod jeho vlivem se pod heslem Za sovětského Mickey Mouse! začalo uvažovat o výstavbě filmového studia Sojuzmultfilm specializovaného na animovanou tvorbu. Druhá světová válka velké plány trochu odsunula, přesto se sovětští animátoři brzy začali učit podle Disneyových filmů.

světozar rusakov 573298Seriál neunikl pozornosti cenzorů. A tak když Kotěnočkin přijal sedmkrát odmítnutý scénář tria Arkadij Chajt, Felix Kamov a Alexandr Kurljandskij, musel se zaštítit ochranou bývalého člena vedení komunistické strany Nikolaje Podgorného. Jeho slovo mělo tehdy větší váhu než přání milionů nadšených diváků, kteří si po uvedení prvního desetiminutového příběhu Vlka a Zajíce v roce 1968 přáli další pokračování. Těch nakonec bylo celkem osmnáct.

Rusakovi seriál příliš slávy ani peněz nepřinesl. Protože nikdy nebyl komunistou a dceru měl v emigraci ve Francii, neunikl pozornosti KGB a neměl možnost jezdit do zahraničí. Místo něj cestoval kádrově prověřenější Kotěnočkin, zatímco Rusakov zůstával v panelákovém bytě v Moskvě s manželkou a  metrovým leguánem. "Byli jsme závislí na tom, kdo nám co dal a zda jsem prodal nějaké akvarely nebo olejomalby," vzpomínal později na toto období.

Muž, který jako voják v roce 1945 osvobozoval Prahu, neviděl ani rubl z užití postav Vlka a Zajíce v reklamě nebo z prodeje hraček. Jakés takés finanční satisfakce se mu dostalo až na sklonku života, když v Rusku konečně schválili příslušný autorský zákon.

JEN POČKEJ, VLČKU!

Světozar Rusakov224 vlkAutorská práva na Vlka i Zajíce dnes vlastní ruská firma ovládající síť supermarketů a zdá se, že tak jako se změnil pod vedením "cara" Putina život v Rusku, se převrátil i děj seriálu. Dva zcela nové díly na letošním festivalu ve Zlíně předvedl Kotěnočkinův syn Alexej. Doma provázela vznik 19. a 20. epizody obrovská pozornost. Scénáře napsali Alexandr Kurljandskij a Felix Kamov, kteří spolupracovali už na starších  příbězích, hudbu vytvořil Andrej Děržavin, klávesista známé kapely Mašina vremeni. Tyto díly navazují na původní seriál, pouze Vlk se musel kvůli problémům s prodejem seriálu do zahraničí vzdát kouření. Ovšem pokračování, které připravuje Alexej Kotěnočkin s Kurljandským, staví vše úplně na hlavu. Malý Vlk v nich bude třídní hvězdou, zatímco Zajícův potomek je "pankáč", který chudáka Vlčka šikanuje.

 

VLK A PROPAGANDA

Vlk s cigaretou, v růžové košili a černých kalhotách střižených do zvonu, popřípadě trenkami s květinovým vzorem je svým způsobem opravdu sympaťák. Nelze mu upřít vtipnost a vynalézavost, s jakou se snaží naplnit chuť na zaječí pečínku. Obdiv zaslouží i jeho fyzická kondice, díky které elegantně šplhá po laně, běží za motocyklem a vůbec marně honí Zajíce na souši, na moři i ve vzduchu. Navíc má rád moderní muziku, o čemž přesvědčuje skvělou odrhovačkou nebo elektrizujícím sólem v Není snadné být televizní hvězdou. Některé Vlkovy nápady jsou nezapomenutelné, jako například když Zajíce zavřeného v telefonní budce doslova vykuřuje obrovským svazkem cigaret, čímž se přivede do nikotinového rauše.

Vlk a Zajíc mají v Čechách stále mnoho příznivců. V internetovém hlasování krátce po Světozarově smrti na otázku: Měli jste raději Jen počkej! nebo disneyovky? Odpovědělo ve prospěch sovětského seriálu přes 93 procent z téměř 9 000 respondentů.

Někteří lidé však celkem správně upozorňují, že postava Vlka má jeden háček. A nejde o jeho často vzpomínané podlézavé chování k projíždějícím milicionářům. Už disidentský spisovatel Alexandr Solženicyn ve svém Souostroví Gulag upozorňuje na tendence sovětských umělců glorifikovat různé drobné darebáčky a zlodějíčky, kterým se pak v lágrech dostávalo lepšího zacházení než politickým vězňům. Vlk za komunistické represe pochopitelně nemůže, ale svým způsobem i on byl obrazem společnosti v zemi, o které nám léta lhali, že tam zítra znamená již včera.

 

text: Roman Jireš

Příště: Vladimír Padrůněk, rockový a jazzrockový baskytarista, člen Etc..., Abraxas, Jazz Q, Energit.

zavřít