SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Paco de Lucía (171.)

Jeden z nejslavnějších flamencových kytaristů Paco De Lucia

Paco de Lucía se jako řada jiných slavných muzikantů narodil do hudební rodiny - jeho otec byl flamengový kytarista Antonio Sánchez Pecino a mezi jeho čtyřmi sourozenci v hudbě prorazili i dva bratři: Pepe de Lucía jako zpěvák a Ramón de Algeciras také jako kytarista. Na rozdíl od nich ale nezůstal mladý Paco věrný jen flamengovému žánru a vážně se zabýval i jinými hudebními odvětvími, především jazzem a klasickou hudbou. Právě kombinace těchto stylů, stejně jako latinskoamerické hudby stála na pozadí jeho profilace jako jedné z důležitých osob flamenga obecně a klíčovou postavou Nového Flamenga a latinskojazzové fúze na počátku sedmdesátých let.

DĚTSTVÍ PLNÉ DŘINY

To, že bude Pacův život zasvěcen hudbě, bylo jasné hned od počátku jeho života. Jeho otec ho s kytarovou hrou seznámil již v raném dětství a přibližně od pěti let dohlížel na to, aby maličký Paco strávil cvičením s nástrojem alespoň 12 hodin každý den, díky čemuž sice začal získávat brilantní techniku hry, ale zároveň byl přinucen pokládat první oběti v soukromém životě - kvůli nátlaku ze strany otce musel na nějakou dobu dokonce zanechat i školy, aby se plně mohl věnovat cvičení.

Po začátcích, kdy Paco hrával na ulicích svého rodného města Algecirasu a tvrdě cvičil, se začaly dostavovat první úspěchy: ve čtrnácti nahrál první album se svým zpívajícím bratrem a ještě před završením dvaceti se mimo jiné podílel na třech nahrávkách kytaristy Ricarda Modrega. Ke svým dvacetinám si kytarista nadělil svoje první autorské album, ne zrovna skromně nazvané La fabulosa guitarra de Paco de Lucía a v témže roce si zahrál i na berlínském jazzovém festivalu, kde se v tom samém roce objevily i špičky tehdejší světové jazzové scény jako třeba Miles Davis a Theolonious Monk. S kombinací brilantní techniky a kompletních inspiračních vlivů se mohl mladý Paco vydat dále za svou hvězdnou kariérou.

PRVNÍ ÚSPĚCHY

Pět let po jeho autorském debutu natočil kytarista album El duende flamenco de Paco de Lucía, které znamenalo definitivní potvrzení jeho statusu vycházející hvězdy a zároveň se stalo jedním z nejvýznamnějších alb flamencové historie. Paco zde, podobně jako v o dva roky starším albu Fuente y caudal (obsahujícím jeho pravděpodobně nejznámější skladbu Entre dos aguas), vystupuje jako vyspělý hráč s vlastním stylem: kombinoval klasickou flamencovou techniku, jako jsou picados a rasgueados, s jazzovými vlivy, které se projevovaly jemnější hrou využívající větší množství tónů a netypických akordů.

FLAMENGO A JAZZ

V následujících letech Paco de Lucía koncertoval po celém světě se špičkami španělské a tehdy se rodící jihoamerické hudební scény a objevil se na podiu mimo jiné s Carlosem Santanou. V roce 1977 se oženil s Casildou Varela, která mu později během let porodila tři děti. A kromě štěstí v rodinném životě se před Lucíou rýsovala i spolupráce, která ho mimo jeho svět proslavila možná ze všeho nejvíce. Přes spolupráci na druhém albu Al Di Meoly Elegant Gypsy se Paco de Lucía více seznámil s jazzovými muzikanty a později v roce 1979 spolu s dalšími dvěma legendami kytarového světa, Johnem McLaughlinem z Mahavishnu Orchestra a Larry Coryellem založil all stars projekt The Guitar Trio, se kterým na sklonku sedmdesátých let podnikli turné po Evropě. Vrcholem tohoto turné byl záznam koncertu z londýnské Royal Albert Hall, který vyšel pod názvem Meeting of the Spirits. Po dvou letech hraní Coryella nahradil Al Di Meola a trio vydalo legendární nahrávku Friday Night in San Francisko, která je dodneška považována za jednu z nejšílenějších a nejvirtuóznějších kytarových nahrávek vůbec. Každý ze tří hráčů, který se nahrávání účastnil, byl špičkou ve svém žánru a i přes jistou vzájemnou rivalitu, která je na pozadí nahrávky cítit, jde o strhující ukázku souhry a vzájemné improvizační inspirace. V následujících letech navázal Paco de Lucía úzkou spolupráci především s jazzovým klavíristou Chickem Coreou a pokračoval v koncertování a nahrávání s Al Di Meolou.

Na závěr svého života se Paco de Lucía stáhnul do soukromí, aby si odpočinul po nekonečných a únavných turné po celém světě a nekonečných nahráváních. Svůj čas v té době dělil mezi svým prázdninovým domem v Yucatánu v Mexiku a rodným Španělskem. Poslední velké turné, které podnikl, proběhlo v roce 2004 po Spojených státech a Kanadě, kde vystupoval spolu se sevillským zpěvákem flamenca La Tanou, posléze se ale definitivně stáhl do ústraní a na veřejnosti vystupoval jen výjimečně. Paco De Lucía zemřel 25. února letošního roku na infarkt myokardu. Velký odkaz, který po sobě zanechal, především ve formě popularizace jeho milovaného flamenca, nicméně jen tak nezemře.

text: Jiří Kalous, foto archiv

Příště: Jon Lord, jeden ze zakladatelů Deep Purple, později člen Whitesnake