SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Ray Manzarek (180.)

OSUDOVÉ SETKÁNÍ NA PLÁŽI

Původ Raye Manzareka prozrazuje už jeho příjmení - narodil se 12. února 1939 do rodiny polských imigrantů v Chicagu. I přes jejich dělnický původ uměli oba jeho rodiče hrát na klavír a stali se Manzarekovými prvními učiteli. Ve hře na klavír se dále zdokonaloval při soukromých lekcích a později při studiu na konzervatoři. Jako řadě jeho současníků, i Manzarekovi nestačila jen klasická hudba, a tak si během dospívání doplňoval klasické hudební vzdělání poslechem bluesových muzikantů a zpěváků v chicagských klubech - blues je jako jeden z inspiračních prvků zřetelně cítit jak v řadě skladeb The Doors (nejslavnější je v tomto ohledu asi Roadhouse Blues), tak v Mazarekově doprovodech i improvizacích.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Jim Morrison (11.)

Kromě hudby se mladý muzikant věnoval i sportu, a kdyby mu trenér jeho klubu býval povolil hrát v útoku (Manzarek se nespokojil s pozicí obránce, kterou mu nabídli, a tak raději z týmu odešel), dějiny rock'n'rollu by se psaly úplně jinak. Naštěstí se tak nestalo a umění v  různých podobách zůstalo středobodem Manzarekova světa. A bylo to právě umění, díky kterému se Manzarek setkal s klíčovou postavou The Doors - Jimem Morrisonem, ačkoliv ještě nešlo o hudbu, ale o film. Po krátkém koketování s ekonomií a právy totiž Manzarek v letech 1962-1965 studoval film na Kalifornské univerzitě v Los Angeles a na téže fakultě se tehdy pohyboval i Jim Morrison. I přes dílčí odlišnosti (Manzarek vždy s košilí a saku byl tak trochu slušňák, zatímco Morrison byl na první pohled rebel) spolu brzy našli řeč díky společným známým i zájmům - oba mimo jiné například zajímalo myšlení německého filosofa Friedricha Nietzscheho.

Přátelství ale nebylo nijak pevné a skoro to vypadalo, že nebude mít delšího pokračování. Několik týdnů po ukončení školy se ale oba známí náhodou potkali na Venice Beach v Kalifornii. Morisson se nesměle zmínil o tom, že skládá poezii i písně a na Manzarekovo naléhání zazpíval to, z čeho se později mělo stát Moonlight Drive, Summer's Almost Gone a My Eyes Have Seen You. Manzarek byl nadšen a ještě ten den byla založena jedna z nejosobitějších kapel populární hudby vůbec.

DVEŘE VNÍMÁNÍ OTEVŘENY

I přes jeho pozdější sólovou kariéru zůstává Manzarekovou nejslavnější a hudebně nejzajímavější periodou právě hraní s The Doors. Manzarekovy klávesy tvořily spolu s kytarou Robbyho Kriegera nezaměnitelnou a snadno rozpoznatelnou hudební směs, přičemž její autorská stránka byla stejně důležitá jako ta instrumentální. A byla to právě tato směs, která se stala ideálním a kongeniálním doprovodem pro osobu Jima Morrisona - jak pro jeho texty, tak pro jeho zpěv a vystupování. Manzarek v sobě skrýval nepřebernou studnici hudebních vlivů, ze kterých při komponování i hraní často čerpal. Stejně jako se Robby Krieger ve Spanish Caravan nechal inspirovat flamencovou hudbou, i Manzarek do kapely přinesl řadu hudebních prvků, které přebral od svých hudebních vzorů - ať už šlo o jazz, blues, klasiku i původní rhytm and blues.

Po hudební stránce měl v The Doors  Manzarek kromě autorství některých skladeb v zásadě trojí roli. Především tvořil hutný background pro Kriegrovy kytarové vyhrávky, a to v nejrůznějších podobách: od táhlých ploch a tehdy moderních syntezátorů, přes klasické klavírní doprovody, až po výbojné riffy hrané na elektrické varhany (zářným příkladem jsou jednoduché a přesto dokonalé riffy v Hello, I Love you nebo When the Music's Over). Dále se spolu s Kriegerem často doplňovali jako sólisté v instrumentálních pasážích (nezapomenutelný je třeba jejich sólový duel v Light My Fire).

Nemělo by se ale zapomenout ani na fakt, že na naprosté většině koncertů i studiových nahrávek zastával Manzarek i roli basáka, když hrál basové party na klávesy, nejčastěji na Fender Rhodes PianoBass. Kapela se po pár měsících ne příliš úspěšného koncertování stala skoro přes noc fenoménem a absolutními hvězdami tehdejší mladé generace. Jak to ale u proponentů seriálu Smrt si říká rock'n'roll často bývá, bujarý a nespoutaný život, který byl tak často nezbytným doplňkem života rockových hvězd, si vybral svou krutou daň i v jejich případě: ve svých sedmadvaceti letech zemřel Jim Morrison. Zbytek kapely se ještě nějakou dobu pokoušel pokračovat v kariéře jako trio, ale záhy bylo jasné, že ačkoliv byli všichni tři muzikanti nezbytní pro Morrisonův úspěch, i on byl tím, co dodávalo jejich hudbě duši a že bez něj nemá v projektu The Doors smysl pokračovat.

JEŠTĚ NEŽ HUDBA SKONČÍ

Po roce 1973, kdy se The Doors rozpadli, pokračoval Manzarek v sólové kariéře. Nespojil nicméně dlouhodobě své jméno s nějakou stálou kapelou, ale spíše se soustředil na účast na mnoha rozmanitých a často jednorázových hudebních projektech, a to jak v roli hráče, tak v roli producenta. Z těch významnějších spoluprací určitě stojí za to vyjmenovat třeba jeho rockový remake klasického díla Carla Orffa Carmina Burana, na kterém spolupracoval s jedním ze zakladatelů minimalismu Philipem Glassem.

U Manzareka je ale zřetelná snaha nezaostávat příliš za dobou a sledovat hudební trendy: na začátku osmdesátých let produkoval album Los Angeles pionýrům amerického punkrocku X, na sklonku života nahrál s trumpetistou Balem album Atonal Head, na kterém se pohyboval v elektronickém žánru. K tvoření hudebního doprovodu k básním se vrátil na albu Freshly Dug, které natočil s Darryl Readem. Vedle těchto hudebních aktivit se často vracel ke společnému odkazu The Doors: v roce 2006 se dal dohromady s Robby Kriegerem a nejprve pod názvem Riders on the Storm, který později přejmenovali na Ray Manzarek and Robby Krieger of the Doors koncertovali s repertoárem klasické éry The Doors, kdy Morrisona nahradil Brett Scallions a později Dave Brock.

S touto formací vystoupil i dvakrát v Čechách - jednou na samostatném koncertě v Kongresovém centru v Praze, podruhé v rámci festivalu Trutnov Open Air. Manzarek se také vrátil k oboru, který také studoval - k filmu. Kromě několika filmů o The Doors, na kterých se podílel jako producent (No One Here Gets Out Alive, Dance On Fire a Doors Are Open) také zrežíroval film Love Her Madly, jehož příběh byl založen na fikci napsané Morrisonem.

Život Raye Manzareka jako kdyby byl přesným opakem života Jima Morrisona: Manzarek strávil celý život s jednou ženou, Dorothy Fujikawou, kterou poznal během studií na univerzitě v Los Angeles a kterou si vzal v roce 1967 (Morrison mu byl za svědka). Vždy upravený a usměvavý, bez skandálů a alkoholových excesů, Manzarek i jeho život se zdají být na hony vzdálenými rockovému étosu, ale jen do doby, než si člověk uvědomí, že dva křiklouni Morrisonova typu by byli v jedné kapele příliš – aby mohl jeden křičet, druhý musí mlčet a jeho křičení tak umožnit. Ve světě rock'n'rollu bude Manzarekovo mlčet pořádně chybět. 

text: Jiří Kalous, foto: archiv, Wendell Hamick

Témata: Ray Manzarek, The Doors