Vydáno 14.03.2015 | autor: redakce
Už se vám stalo, že jste se na pohřbu upřímně a bez ostychu zasmáli? Ne?! Tak to jste nebyli loni na začátku října ve velké síni strašnického krematoria v Praze, kde se rodina a přátelé naposledy rozloučili s klavíristou, skladatelem a textařem Petrem Skoumalem. A nechyběla u toho živá hudba a úsměvy, přestože jeden z nejoriginálnějších českých skladatelů populární hudby zemřel 28. září po těžké nemoci v nemocnici v pražských Střešovicích. Letos 7. března by se dožil 77 let.
SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Petr Skoumal (183.)
(NE)SMUTEČNÍ ROZLOUČENÍ
Na tvářích přítomných vyvolal úsměvy (ne)smuteční projev Marka Ebena. "Žádné smuteční hosty tady nevidím. Všichni jste pozůstalí po Petrově hudbě, poezii a humoru," prohlásil Eben. "Petr miloval chyby a trapasy na pódiu, takže by byl určitě nejraději, abych jako řečník svůj projev zvoral," dodal.
Obřad se obešel bez obtížných bulvárních fotografů, kteří nebyli vpuštěni, a osobních kondolencí. Zněla živá hudba, o kterou se postarali Skoumalovi spoluhráči Olin Nejezchleba a Norbi Kovács nebo houslista Jan Hrubý.
"Starej pán sedí a poslouchá jazz, A zdá se mu, jako by to bylo dnes. Jako by zase u baru stál. A na podiu Django hrál. Starej pán sedí a poslouchá jazz. A zdá se mu, jako by to bylo dnes, Starej pán sedí a poslouchá jazz. A na desce se točí pes...," zněla z reproduktorů na závěr smuteční akce Skoumalova skladba Starej pán. Vše proběhlo v duchu poznámky Olina Nejezchleby, který vyzdvihl, že Skoumal jako jeden z mála umělců "byl schopen legraci rozdávat i přijmout". Na smutečním obřadu vedle rodinných příslušníků nemohl chybět Michal Prokop. Vždyť Skoumal napsal hudbu pro jednu z jeho nejznámějších písní Kolej Yesterday.
S VODŇANSKÝM A IDIOTY
Skoumal získal hudební vzdělání nejprve na pražské konzervatoři. Studoval dirigování a později na brněnské JAMU přidal řízení sboru. Po studiích se věnoval scénické hudbě, pracoval například v Činoherním klubu v Praze, kde byl režisérem a hudebním dramaturgem. Tam se potkal se spisovatelem a písničkářem Janem Vodňanským, který se stal jeho dlouholetým spolupracovníkem.
"Naposledy jsme se sešli v květnu, několikrát jsme zkoušeli písničky z představení S úsměvem idiota, 19.května jsme to v Praze hráli přesně po pětačtyřiceti letech od premiéry v roce 1969," uvedl Vodňanský. Představení této autorské dvojice konaná v Činoherním klubu koncem 60. let a vystoupení po vysokoškolských klubech v 70. letech se stala legendou. Po nich následovala představení Hurá na Bastilu a S úsměvem Donkichota. Některé z textů reagovaly na tehdejší politickou situaci, například píseň Maršálové se dotýká invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Autoři si tak zadělali na problémy. Koncem roku 1973 byly jejich hry zakázány, Skoumal s Vodňanským museli z divadla odejít a bylo jim zakázáno i účinkování v televizi a rozhlase.
"Když nás s Vodňanským koncem sedmdesátých let zakázali, zjistili jsme, že do některých míst ten zákaz vůbec nedoputoval, a hráli jsme tam. Často pak někdo napsal udání, ale než se věc vyřídila, stihli jsme ještě pár představení. Teď, v době internetu, by to bylo našup. Zaplať bůh, že ho komunisti neměli," vzpomínal v jednom z rozhovorů.
PRACOVITÝ SKLADATEL
Začátkem 80. let se jejich umělecké dráhy rozešly. Bez vzájemné hořkosti, podle Vodňanského charakteristiky se jednalo "řízený rozpad skupiny Vodňanský-Skoumal". Pracovitý Skoumal psal hudbu mnohým hudebníkům, několik let působil jako člen kapely Etc... Vladimíra Mišíka, ale tvořil i filmovou hudbu. Diváci ji mohli slyšet třeba v několika snímcích Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, jako byly Jára Cimrman ležící spící nebo Rozpuštěný a vypuštěný. Nezapomenutelnou se stala hudba z večerníčků Maxipes Fík, Králíci z klobouku nebo A je to!.
S trochou nadsázky se dá říct, že i kdyby nenatočil nic jiného, než skvělé album ...se nezblázni z roku 1989 a píseň Neopouštěj nás (Svatý Václave), stal by se legendou. Databáze Ochranného svazu autorského však eviduje 779 jeho skladeb. Byl vyznamenán u příležitosti oslav 95 let OSA a získal cenu jako nejúspěšnější český autor v zahraničí za rok 2013. Hudební publicista Jiří Černý loni označil zemřelého hudebníka za nejoriginálnějšího českého skladatele populární hudby za posledních 30 let.
SÍLA JEDNODUCHOSTI
Skoumal vyrostl v intelektuálním prostředí, jeho rodiči byli překladatelé a literární kritici Aloys Skoumal a Hana Skoumalová, jeho kmotrem byl český katolický spisovatel Jan Čep, který v roce 1948 emigroval do Paříže. Jeho matka studovala filozofickou fakultu a byla první českou studentkou, která byla vyslána na stáž do Ameriky. Vzhledem k tomu, že byla židovkého původu, v koncentračních táborech za druhé světové války zahynula velká část rodiny z matčiny strany. Táta, "árijec" a katolík, se s ní přes nátlak úřadů v období německé okupace odmítl rozvést.
Po válce se otec stal československým kulturním atašé v Londýně, kde čtyři roky s rodinou žil. Po roce 1948 se vrátili do Československa. Aloys Skoumal se mimo jiné zasloužil o moderní překlad Joyceho Odyssea, který v roce 1976 vyšel v limitovaném nákladu v Odeonu. Skoumalovi rodiče však nebyli žádní intelektuálové odtržení od běžného života. Jejich syn Petr, který si zahrál dětskou roli ve filmu Nezbedný bakalář, možná proto svou tvorbou dokázal oslovit všechny vrstvy posluchačů. Svědčí o tom i letošní reedice alba Jak se loví gorila s mnohdy zlidovělými písněmi pro malé i velké s texty Pavla Šruta, které svou peotikou, vtipem a lehkostí už přes dvacet let baví nejen děti školou povinné. Album, na němž kromě Skoumala zpívají také Zuzana Hanzlová, Hana Horká, Luděk Čtvrtlík, Lubor Šonka, Adéla Bubníková, Ilona Svobodová a C&K Vocal, navazuje na další Skoumalovými počiny tohoto typu, jako jsou nahrávky Kdyby prase mělo křídla, Když jde malý bobr spát či Kampak běžíš, ježku. "Mě baví vymejšlet něco jednoduchýho...," podotkl ke své tvorbě před časem Skoumal.
text: Roman Jireš, foto: archiv Supraphonu
Příště: Euronymous, kytarista a spoluzakladatel norské blackmetalové kapely Mayhem
