SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Euronymous (184.)

Dead a Euronymous (zleva)Zakladatel kultovní norské kapely Mayhem se narodil 22. března 1968. Před svou násilnou smrtí ve věku pouhých 25 let si stihl vydobýt statut legendy. Téměř celé desetiletí byl ústřední postavou norské blackmetalové scény, neformálním vůdcem nechvalně proslulého hnutí Black Metal Inner Circle, za nímž krom hudby zůstala krev a v popel proměněné kostely.

NOVÝ ZVUK A SILNÁ SLOVA

Aarsetha si hudební svět bude navždy pamatovat jako kytaristu snad první skutečně black metalové kapely. Té vdechl život jako šestnáctiletý mladík pod vlivem tehdejších heavymetalových formací, především britských Venom. Svůj původní pseudonym "Destructor" si rychle změnil na "Euronymous", starořecký princ smrti. Od hlavy k patě vždy v černé kůži oděný adolescent s pečlivě obarvenými vlasy v téže barvě a jeho podivně bzučící Gibson Les Paul skrze speciálně upravený zesilovač Marshall se staly jedním z poznávacích znamení raných Mayhem.

Mayhem se zpočátku svým přístupem příliš nelišili od punkových kapel - pouze je hnala kupředu snaha znít temněji a extrémněji než jakákoliv jiná sebranka své doby. Partička hudebních amatérů, která se na své nástroje učila až poté, co kapela vznikla, skutečně produkovala něco zcela nového. Těžko hledat větší manifest zběsilosti a totálně undergroundového přístupu, kde náboj a entusiasmus převládá nad jakýmkoliv hráčským umem, než legendární dema "Pure Fucking Armagedon" a "Deathcrush". Doslova na koleně vznikající nahrávky lépe než cokoliv jiného vystihují atmosféru formujícího se žánru.

Kde nedokázala mluvit hudba samotná, pomáhala silná slova. Byl to Euronymous, kdo definoval black metal. Paradoxně ho nespojoval s originální produkcí své kapely; černota se podle jeho pojetí mohla vztahovat na každou skupinu, která byla dostatečně tvrdá a především satanistická. Zároveň se rázně zasazoval za undregroundovou podstatu věci. Brojil proti "komercializaci" a ztrátě extrémnosti podzemní scény. Obě uvedené tendence pro něj symbolizoval death metal. V rozhovorech kritizoval, že smrtící kov se namísto hudby pro brutální lidi, kteří dokážou zabíjet, stal koníčkem pro "idiotské" školáky.

SATAN, SRP A KLADIVO

Euronymous se řídil heslem: "Neexistuje nic příliš nechutného, zlého či zvráceného." Tvrdil o sobě, že je teistickým satanistou. Údajně věřil ve skutečného ďábla, lidi označoval za otroky předurčené k poslušnosti náboženství. Vymezoval se vůči LaVeyové a Crowleyho  formě individualistického satanismu, v němž je rohatý spíše symbolem. Aby toho nebylo málo, hlásil se k nejbrutálnějším formám komunismu. Uznával Stalina a Pol Pota, imponovala mu rumunská Ceauşescova diktatura. Dodejme, že své politické přesvědčení do hudby Mayhem nikterak nepřenášel, ačkoliv uváděl, že black metal a komunismus jsou dobře slučitelné.

Nakolik to vše bylo pouhou pózou? Mnoho Euronymových přátel jeho zapálení zpětně zpochybnilo. Jak vypověděl Manheim, první bubeník Mayhem, za zlou maskou se údajně skrýval dobrý student, pracovitý člověk, prakticky abstinent, doslova rodinný typ. Za kouřovou clonou dlouho hořel jen velmi slabý plamen. Euronymous jednoduše chtěl zoufale dokázat, že on je skutečným ztělesněním black metalu. To znamenalo děsit společnost, ukazovat lidem, že jsou bezcenní a on je ten zlý. Proto potřeboval satanistickou image. Stal se megalomanem.

Jedním ze zlomových momentů v Euronymově životě se stala smrt vokalisty Mayhem, Pera Ohlina, vystupujícího po přezdívkou "Dead". V roce 1991 žili Dead a Euronymous společně v domě v lesích nedaleko Kråkstadu, kde kapela zároveň zkoušela. Basák Necrobutcher vzpomíná, že mu jednoho dne Euronymous zavolal a klidným hlasem prohlásil: "Dead udělal něco fakt skvělého! Zabil se. Buď v klidu, vše jsem nafotil." Namísto smutku nad ztrátou kamaráda Euronymous využil jeho sebevraždy k vystupňování temné image kapely. Vystoupil s tvrzením, že Deadova smrt byla důsledkem stále větší trendovosti a komercializace death metalu.

• SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Quorthon

Euronymovo nezvyklé počínání kolem mrtvoly svého spoluhráče, kterou jako první objevil, dalo vzniknout nejrůznějším divokým příběhům. Byl to snad on, kdo ve skutečnosti ustřelil brokovnicí Deadovi hlavu? Uvařil si z kousků jeho mozku večeři? Posbíral části jeho lebky a udělal z nich několik náhrdelníků, které rozdal významným lidem z norské blackmetalové scény? Zdá se, že pouze poslední tvrzení je pravdivé. Faktem zůstává, že norští blackmetalisté se poté pod Euronymovým vedením stávali stále radikálnějšími. A jejich principál se snažil být tak extrémní, jak o sobě vždy tvrdil.

BOJ O BLACKMETALOVÝ TRŮN

Jelikož Mayhem se bez zpěváka fakticky rozpadli, Euromynous zaměřil svou pozornost na jiné aktivity. Na jaře 1991 založil malý label Deathlike Silence Production. V Oslu si také otevřel obchod s nahrávkami Helvete (v norštině peklo), který se stal centrem blackmetalového dění v zemi. V objektu dokonce po jistou dobu žilo několik hudebníků. Jedním z nich byl i jistý Christiang "Varg" Vikernes, zakladatel jednočlenného projektu Burzum. Euronymous vzal o pět let mladšího chlapce pod svá křídla a nabídl mu pozici basáka v Mayhem. Kapela měla povstat z popela a konečně natočit regulérní album.

Euromynous si tím ve skutečnosti podepsal svůj osud. Mezi dvojicí se postupně rozpoutala rivalita o to, kdo představuje ono pověstné největší zlo. Podle četných výpovědí chtěl mladý Varg svrhnout blackmetalového krále z jeho trůnu.

Jedním z důsledků uvedeného boje bylo vypálení několika středověkých kostelů nevyčíslitelné historické hodnoty napříč Norskem. Stál za nimi především Varg doplněný Faustem, bubeníkem kapely Emperor. Euronymous nemohl zůstat nečinný. Byl přítomen, když uvedená dvojice nechala v srpnu 1992 lehnout popelem svatyni Holmenkollen. Následovala vlna zatýkání. Ačkoliv prozatím policie musela všechny propustit pro nedostatek důkazů (budou odsouzeni později), Euronymous pro všechny případy raději zavřel svůj obchod.

Mayhem se soustředili na nahrávání svého studiového debutu. Vztahy mezi Euronymem a Vargem se během krátké doby nebezpečně vyhrotily. V době, kdy bylo album rozpracované, si smrt našla svého prince. Dne 10. srpna 1993 se Vikernes ve společnosti Snorre 'Blackthorn' Rucha z kapely Thorns vydal autem do Euronymova bytu v Oslu. Prvně jmenovaný si s ním chtěl vyřídit účty, jelikož neobdržel peníze za desku Burzum, která vyšla pod křídly Deathlike Silence. Během rozhovoru mezi čtyřma očima došlo k prudké hádce. Varg popustil uzdu své agresivitě a Euronymovi uštědřil 23 ran nožem. Zakladatel blackmetalového kultu na místě zemřel.

Ačkoliv Varg utekl a snažil se zahladit stopy, policie ho brzy dopadla. Marně se hájil tvrzením, že jednal v sebeobraně poté, co ho Euronymous napadl. Přišel dokonce s příběhem, že to byl naopak kytarista Mayhem, kdo plánoval jeho vraždu. Mnoho lidí z jejich okolí však toto tvrzení považuje za zcela nevěrohodné. Je zřejmě pravdou, že Euronymous Vargovi hrozil smrtí, podle jeho spoluhráčů to však bylo jeho běžným chováním, k němuž se v průběhu let uchýlil mnohokrát. Vždy šlo o prázdná slova. K tomu se přiklonil i soud. Vikernesovi vyměřil nejvyšší možný trest, 21 let vězení. V roce 2009 byl však Euronymův vrah předčasně propuštěn. Blackthorn dostal za spoluúčast 8 let odnětí svobody.

Euronymova smrt byla pro Mayhem nicméně impulzem, aby dokončili dlouho očekávané dílo. Ačkoliv Aarsethova rodina žádala bubeníka Hellhammera o odstranění linek, které nahrál Vikernes, ten souhlasil jen naoko. Později tak vyšlo najevo, že na jedné z klíčových desek metalové historie ve skutečnosti vedle sebe hrají vrah a jeho oběť. Snad jen osud samotný mohl napsat takovou tečku za krátkým životem duchovního otce undergroundového black metalu.

text: Matěj Bílý, foto: last.fm

Příště: Per Yngve Ohlin známý jako Dead, zpěvák norských blackmetalových Mayhem