SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Buddy Holly (207.)

Vydáno 29.08.2015 | autor: David Stoklas

Kdo by to byl řekl, že tento brýlatý klučina bude patřit k pionýrům rock'n'rollu. Na první pohled možná působil jako matematický nadšenec. Buddy Holly však byl nejšťastnější, když mu kolem krku líně visela kytara. Měl nastartováno na fantastickou kariéru. Jenže ta byla bohužel přetnuta tragickou nehodou letadla.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Buddy Holly (207.) SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Buddy Holly (207.)

 

BUDDY HOLLY FULLBez typických brýlí se silnými obroučky si Hollyho asi nedokážeme představit


Charles Hardin Holley, jak zní Buddyho celé jméno, se narodil jednoho zářijového odpoledne roku 1936 v texaském městě Lubbock. Přišel na svět jako čtvrté dítě do rodiny, jejíž všichni členové kromě otce uměli hrát na nějaký hudební nástroj. Bylo tedy naprosto jasné, že malého Charlese, který si už v raném věku vysloužil přezdívku Buddy, bude od hudby vskutku těžké držet dále. První nástroj, který mu padnul do oka, byly klasické housle. U jednoho ze svých tehdejších spolužáků ale uviděl kytaru. Celoživotní láska byla na světě a jeho rodičům nezbylo nic jiného než běžet do zastavárny pro jednu šestistrunnou krásku.

ZE ZÁKLADKY KE HVĚZDÁM

Na základní škole se seznámil s Bobem Montgomerym, se kterým sdílel hudební vkus i zápal pro hraní. Scházeli se, aby hráli skladby bratrů Louvinových a společně poslouchali rádio. O několik let později dali oficiálně dohromady duo Buddy and Bob. Vystupovali v okolí, a dokonce byli zařazeni do nedělního programu místního rádia KDAV. Hollyho zalíbení v rádiích bylo samo o sobě pozoruhodné. Dokázal prosedět v autě celé noci a poslouchat jazzové a bluesové stanice. Jakmile ty místí ukončily v daný den vysílání, okamžitě ladil další, jen aby bylo pořád co slyšet.

V roce 1955 se stala spousta věcí. Kromě toho, že Holly dokončil školu, měl v jeho rodném Lubbocku vystupovat Elvis Presley. Přesně tento koncert v Buddym podpořil touhu hrát víc a víc. Bylo jasné, že hudba se stane tím, čím se chce živit. K němu a Bobovi se ještě přidal basista Larry Welborne a Jerry Allison usedl za bicí. Dosavadní country vybrnkávačky definitivně nahradil svižný rock'n'roll. V únoru 1956 si Buddyho a spol. vyhlédla nahrávací společnost Decca Records. Ve smlouvě však špatně uvedli jeho příjmení. Místo Holleyho z něj byl Holly. Chyba se ujala a Buddy se mohl od té doby pyšnit novým uměleckým příjmením.

ZROZENÍ THE CRICKETSthe crickets

Po nějaké době se Buddymu přestalo u Decca líbit a začal pokukovat po jiném útočišti. Společně s celou kapelou navštívili studio Normana Pettyho a nahráli demo That'll Be The Day. Holly na něm dosáhl zvuku, na který dlouhá léta nemohl přijít. Song měl obrovský úspěch. Petty se stal jejich manažerem a skladbu poslal do newyorského studia Brunswick Records. Holly byl té doby pořád svázán kontraktem s Deccou, a proto se rozhodli pro nové jméno. Allison navrhl název The Crickets. Podepsali s Brunswick smlouvu a ke skladbě That'll Be the Day dostali veškerá práva. Vydavatelství ani nečekalo na nahrání nové verze a rovnou vydalo demo. Tato píseň se stala jejich vlajkovou lodí a suverénně šplhala po příčkách tehdejších hitparád. Bude to znít možná zvláštně, ale během živého hraní The Crickets publikum zas tak moc neoslovili. To se změnilo až po zařazení skladby Bo Diddley do jejich playlistu.

Stalo se to, co všichni očekávali. Vyrazilo se hrát za hranice USA. V lednu roku 1958 si Hollyho poslechli během týdenní šňůry v Austrálii, další měsíc byla na řadě Velká Británie. Během pětadvaceti dní odehráli padesát koncertů. Ten stejný měsíc ještě vyšlo Hollyho eponymní sólové album. V prosinci téhož roku ukončil spolupráci s dosavadním manažerem, stejně tak odešel z The Crickets. Nezbývalo nic jiného, než aby si Buddy našel na nastávajícím turné kapelu novou.

 

 

DEN, KDY ZEMŘELA HUDBAbuddy-holly

Na přelomu let 1958 a 1959 byla naplánovaná série koncertů s názvem Winter Dance Party. Všechno ale ztroskotalo na přípravě. Koncertní destinace byly od sebe velmi daleko a ještě ke všemu jejich tourbusy trpěly častými poruchami. Buddy Holly byl sužován nedostatkem spánku a vyčerpáním. Aby si alespoň trochu odpočal, objednal letadlo. Bylo to 3. února roku 1959, kdy pilot odstartoval za velmi nevlídného počasí. Letadlo spadlo krátce po vzletu do kukuřičného pole a zahynula celá posádka. Kromě pilota a Buddy Hollyho odešli další výteční hudebníci - kytarista Ritchie Valens a J. P. Richardson.

Pohřeb se konal o čtyři dny později v jeho rodném Lubbocku. Obřad měl na starosti stejný člověk, který ho pár měsíců zpět oddával s Marií Santiago. Ta byla tou dobou už těhotná. Jakmile se onu hrůznou zprávu dozvěděla, nervově se zhroutila a na posledním rozloučení se vůbec neukázala.

Ač to může znít jako klišé, Buddy Holly patřil k těm, kteří pokládali základní kameny rockové hudby. Bez lidí jako on by tu možná nebyly kapely jako The Beatles, jež samy přiznaly, že Hollyho hudba je silně ovlivnila. Za pouhých dvaadvacet let toho stihl hodně. Lze jen spekulovat, jaké velké věci by ještě přivedl na svět, kdyby jeho život nebyl tak brzy a nešťastně utnut.

text: David Stoklas, foto: musicsavage.com, lubbockonline.com


BUDDY HOLLY TOP

zavřít