Vydáno 04.03.2017 | autor: redakce
O bubenících se říká, že jsou něco jako hokejoví brankáři. Prostě trochu mimoni. V oblasti financí to platí i o slavném "Funky Drummerovi" Clydovi Stubblefieldovi, který letos 18. února zemřel ve věku 73 let na selhání ledvin. Hudebník, který na začátku druhého tisíciletí přežil rakovinu močového měchýře a v roce 2002 začal mít velké problémy s ledvinami, neměl v posledních letech zdravotní pojištění.
Clyde Stubblefield - Král funkového rytmu, kterého inspiroval zvuk pračky i vlaku
Část nákladů na jeho léčení hradil ještě za svého života slavný Prince, který považoval Stubblefielda za svůj bubenický idol. "Clyde trpěl onemocněním ledvin deset let, a před smrtí byl hospitalizován po dobu několika dnů," potvrdila úmrtí v nemocnici ve wisconsinském Madisonu jeho manželka Jody Hannonová.
S penězi to Stubblefield na rozdíl od některých svým méně nadaných, ale ve finančních otázkách dravějších kolegů, příliš neuměl. Přestože je považován za nejčastěji samplovaného bubeníka a podle časopisu Rollig Stone jsou jeho bicí slyšet v tisíci různých nahrávek, podle manželky Jody viděl jen velmi málo z licenčních poplatků. "Myslím, že je to neuctivé, když někdo nezaplatí za to, co používá," posteskl si v roce 2011 v rozhovoru pro New York Times. Už dva roky předtím byl jeho případ vzpomenut v dokumentárním filmu Copyright Criminals, který se zabýval kreativními a právními aspekty využívání samplů v hudebním průmyslu.
Pro nenapodobitelný bubenický styl byl Stubblefield ve velké úctě spoluhráčů a dalších muzikantů. K jeho sólům se obraceli především hiphopeři, ve svých písních ho měli například Public Enemy, Run-D.M.C., N.W.A, Raekwon, LL Cool J nebo Beastie Boys. Gomez Questlove, bubeník hiphopových The Roots, na Instagramu na Stubblefieldovu smrt reagoval slovy: "Funky Drummer funkiest všech dob. Děkuji za všechno, co jsi mě naučil".
V roce 2014 byl Stubblefield magazínem LA Weekly jmenován druhým nejlepším bubeníkem historie. "Jeho neskutečná schopnost rozložit v populární hudbě jednoduché čtyřčtvrťové rytmy na tisíc různých lstivých synkop položila základ nejen funky, ale i pro většinu hip hopu," zaznělo ve zdůvodnění této volby.
Stubblefield se proslavil zejména koncem 60. a začátkem 70. let, kdy nahrál řadu alb spolu s Jamesem Brownem. Podílel se na tak skvělých deskách, jakými jsou I Got The Feelin', Say It Loud - I'm Black and I'm Proud nebo Sex Machine. Slyšíme ho v klasických funkových hitech Cold Sweat, There Was A Time a zejména Funky Drummer. Jeho dvacetisekundové sólo v této písni je považováno za nejsamplovanější bubenický moment. Přitom podle Stubblefieldových vzpomínek vznikl vlastně náhodou při čekání ve studiu.
Bubenický samouk se narodil 18. dubna 1943 v Tennessee. Jeho smysl pro rytmus byl ovlivňován industriálními zvuky. "Co mě ovlivnilo nejvíc, byly hlavně zvuky. Třeba vlaků nebo pračky. Jen jsem dal rytmus pod přírodní zvuky," podotkl v jednom z rozhovorů.
Ve skupině Jamese Browna, kam nastoupil v roce 1965, působil společně s dalším bubeníkem Johnem "Jabo" Starksem. Ani on neměl žádné formální vzdělání. "Prostě jsme hráli to, co jsme chtěli hrát," popsal Stubblefield vznik rytmických podkladů mnoha hitů Browna, které se staly základním stavebním kamenem funky.
V roce 1997 vydal Stubblefield své první sólové album The Revenge Of The Funky Drummer, následovalo The Original Funky Drummer Breakbeat Album v roce 2002 a o rok později poslední The Original. Vedle dalších spoluprací se podílel i na deskách Freda Wesleyho, Bena Sidrana nebo Garbage.
text: Roman Jireš
Témata: Clyde Stubbefield, James Brown, Prince, funk, Funky Drummer
