Josef Kainar - Citlivý básník se propůjčil komunismu, přesto zásadním způsobem ovlivnil tuzemský bigbít a blues

Smrt si říká rock'n'roll (402.) - Josef Kainar

Začátkem sedmdesátých let minulého století se Kainar stal předsedou přípravného výboru Svazu spisovatelů, jehož členy mohli být pouze tvůrci loajální k normalizační politice Komunistické strany Československa. Než mohlo dojít k jeho ustavení, zemřel ve věku pouhých 54 let na infarkt. "Jeho srdce výčitky svědomí nevydrželo. Těsně předtím se Kainar se svým trápením ještě stačil svěřit (spisovateli) Jaromíru Tomečkovi," uvedl brněnský spisovatel a Kainarův přítel Ivan Kříž.

Smrt si říká rock 'n' roll - Příběhy zesnulých hvězd

V epické básni Kainovo blues o sobě Kainar píše: "Kain přespává v mém jméně, Vrahoun biblická, A pořád po něm jdou."

Komunismus i blues

Někteří lidé, zejména ti, kteří v období po roce 1968 nemuseli řešit žádné morální ani existenční problémy, Kainara odsuzují za to, že se propůjčil komunistickému režimu. Je pravda, že v pdesátých letech vydal sbírky Veliká láska a Český sen, ve kterých opěvoval Klementa Gottwalda i Stalina a internacionála se mu stala "písní všech písní".

Na druhou stranu jeho pozdější texty v jazzové, beatové i folkové podobě nazpívala řada interpretů, například Vladimír Mišík, Michal Prokop, Eva Olmerová či Jiří Suchý. Podílel se také na legendárních rockových albech Město ER od Framus Five a Kuře v hodinkách skupiny Flamengo. S Kainarovými texty pracovali i Karel Plíhal nebo Zuzana Navarová.

Eva Olmerová - Zpívala jako bohyně a žila jako bohém. Svým divokým příběhem se vyrovná rockovým hvězdám

I když se nabízí Kainara lacině "kádrovat" za ne zcela dobrovolné politické angažování, nikdo mu nemůže vzít zásluhu na tom, že jeho básně díky jejich zhudebnění znají i lidé, kteří by jinak o poezii ani nezavadili. "Kainarovský humor křtěný ironií nelechtá, ale řeže do živého, aby člověk nezapomněl, že je člověk," konstatoval básník Jiří Žáček.

Skladatel i hudebník

Mezi nejznámější zhudebněné Kainarovy básně patří Stříhali dohola malého chlapečka a mrazivým úvodem "Stříhali dohola malého chlapečka, kadeře padaly k zemi a zmíraly..." a s ještě mrazivějším závěrem: "Už mu to začlo". Vladimír Mišík z této básně pocházející ze sbírky Nové mýty na začátku sedmdesátých let udělal nesmrtelnou píseň. "...bylo to pro mne zjevení. Tady byl básník, který uprostřed všeobecné plytkosti, ideologické zblblosti a falše řekl to, o čem jsem věděl, že to jediné má smysl říkat," napsal o o Nových mýtech ve svých denících Jan Zábrana.

Velký význam měla Kainarova tvorba i pro Michala Prokopa, který nazpíval kromě Města ER třeba i Kainarovu ódu na mystérium času a lásky Odjezd. Básník pocházející z rodiny železničáře napsal i české verze k hudbě amerických swingových klasiků, jako jsou George Gershwin či Duke Ellington. V padesátých letech napsal i český text amerického šlágru Irvinga Berlina Duben, první duben (Cheek to Cheek).

Kainar byl také hudebníkem, hrál na klavír i kytaru a za války působil v Ostravě a ve Zlíně jako kytarista a houslista Doležalova tanečního souboru. Některé své básně jako Černá kára, Bombardovací blues, Blues železničního mostu nebo třeba Blues noční čekárny si zhudebnil.

Adoptovaný hrob

Kainar byl i autorem a dramaturgem pražského Divadla satiry a spolupracoval s rozhlasem i filmem. Od roku 1947 byl spisovatelem z povolání. Kromě poezie miloval alkohol, vodu a rybaření, když v básni Jak ulovit štiku dlouhou jako stehno antické bohyně radil: "Nemilujte nikdy na těžko, Láska je muškaření". O lásce věděl své. Když se v mládí nešťastně zamiloval do spolužačky, která jeho city neopětovala, pokusil se ukončit svůj život. 5. května 1934 po odchodu ze školy v rozčílení vytáhl bubínkový revolver, který měl jako zástavu od kamaráda, a střelil se do levého boku. Přes zranění došel k lékaři, který ho ošetřil a odeslal do nemocnice. Tam se podrobil operaci.

Na Kainara dodnes nezapomínají hudebníci ani lidé v jeho rodném Přerově, kde se narodil v Husově ulici 29. června 1917. U příležitosti stého výročí jeho narození zde odhalili několik nových Kainarových laviček, ale i výstavy věnované tomuto básníkovi. Na akci s názvem Večeře pro Kainara zahrál Jazzový orchestr Petra Stojana.

Sté výročí narození Kainara oslavila originálním způsobem také středoškolská učitelka Helena Vondráčková. Milovnice Kainarovy poezie adoptovala básníkův hrob na Vyšehradském hřbitově, když zjistila, že patří k těm, za které nikdo neplatí. "Vím, že měl temné období, že napsal i řadu básní poplatných režimu, ale vážím si ho za dětskou tvorbu," uvedla žena, která má Kainarův hrob pronajatý do roku 2022.

text: Roman Jireš

Témata: Josef Kainar, poezie, Vladimír Mišík, Michal Prokop