Radim Hladík - král české rockové kytary, který miloval svobodu

Smrt si říká rock'n'roll (274.) - Radim Hladík

Blue Effect na začátku října přerušili ze zdravotních důvodů koncertování. Kytarista, který poslední vystoupení absolvoval s kyslíkovým přístrojem, na oficiálních stránkách kapely oznámil, že jeho jedinou šancí je transplantace plic. "Budeme se snažit, abychom dál nesli ten odkaz, který jsme během třinácti let po jeho boku získali," konstatoval zpěvák Honza Křížek. Poslední rozloučení se na přání nejbližších uskuteční pouze v rodinném kruhu.

Zemřel kytarista Radim Hladík ze skupiny Blue Effect, podlehl plicní chorobě

BIGBÍTOVÁ LEGENDA

Role Hladíka v historii českého bigbítu je zcela zásadní. Poprvé na sebe upozornil ve druhé polovině 60. let coby člen legendárních Matadors. Rychle se stal uznávaným hráčem na elektrickou kytary, který jako jeden z prvních v tuzemsku použil booster, zpětnou vazbu či kvákadlo. Na podzim roku 1968 stál u zrodu Blue Effectu, který v dalších letech musel vzhledem k politickým poměrům několikrát změnit název (Modrý efekt, M. efekt). Měnilo se i obsazení včetně známých zpěváků Vladimíra Mišíka a Karla Kahovce.

V 90. letech vystupoval Blue Effect jen výjimečně, ale udržet se v povědomí fanoušků pomohl hit Slunečný hrob, ústřední píseň úspěšného filmu Pelíšky. Píseň byla dlouhou dobu zakázaná, protože obal jejího druhého vydání byl věnován Janu Palachovi. Roku 2004 se Hladík vrátil k častému koncertování s o generaci mladší sestavou. "Zemřel král české rockové kytary," komentoval jeho úmrtí Michal Pavlíček, jehož Pražský výběr mu na koncertu v O2 areně věnoval píseň Stín. Hladíkovu odkazu poté tleskaly tisíce lidí vestoje.

Blue Effect vyzbrojen Novou syntézou má i po letech sílu

Hladík začínal v pěti letech hrou na piáno, která ho však příliš nebavila. Studium konzervatoře nedokončil, ale už jako patnáctiletý uspěl v konkurzu na místo kytaristy v pražské beatové skupině Komety. První profesionální angažmá dostal v roce 1964 v klubu Olympik. Později se uplatnil i v jiných žánrech než v rocku. Spolupracoval mimo jiné s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu, folkaři Jaroslavem Hutkou a Dagmar Andrtovou-Voňkovou či slovenskými muzikanty Pavolem Hammelem, Mariánem Vargou, s nimiž natočil výbornou desku Zelená pošta z roku 1972. Na přelomovém albu Coniunctio společně s kapelou Jazz Q Martina Kratochvíla poprvé v tehdejším Československu propojil rock s avantgardním jazzem. Psal hudbu pro Laternu magiku i Křižíkovu fontánu nebo k loutkovým i rozhlasovým hrám.

S manželkou Zlatou provozoval umělecké agentury a produkoval desky nastupujícím skupinám, například Chinaski či Walk Choc Ice. Jeho syn Radim je držitelem několika Českých lvů za nejlepší filmový zvuk.

vložte odkaz, text nemažte

HLAVNĚ SVOBODA

Člen Beatové síně slávy a Síně slávy hudebních cen Anděl také dokázal zahrát kytarové sólo s nástrojem za hlavou či pomocí zubů, ale před lacinými efekty dával přednost vybroušené technice. Vždy se dokázal obklopit kvalitními muzikanty a experimentoval s artrockem a jazzrockem. "Ono v tom bigbítu je všechno dovolený, všechno je svoboda a je jedno, jestli je ti padesát nebo dvacet - to je úplně fuk," tvrdil klasik české rockové hudby, který byl garantem dokumentárního cyklu České televize s názvem Bigbít.

Právě uměleckou svobodu si cení nadevše. "Mám jedno krédo: nechci být milionář. Proto mohu pracovat jen na projektech, které mě baví. Vyplývá z toho svoboda," nechal se slyšet kytarista.

V poslední době pracoval na produkci nového alba Jaroslava Hutky, na kterém nahrál i několik kytarových partů, a chystal se skládat hudbu k dokumentárnímu filmu Vladimíra Michálka. "Vytvořil jsem si takovou sebeobranu. Došlo mi, že každý z nás je originál a já nikdy nemůžu být jako Carlos Santana či Eric Clapton. Zpětně to ale funguje stejně. Oni nikdy nemohou být mnou. Stavím tedy na tom, že jsem originál, snažím se minimálně kopírovat. Možná se mi tím povedlo, že jsem čitelný," konstatoval před časem.

text: Roman Jireš, foto: Petr Tibi

Témata: Radim Hladík, Blue Effect, Slunečný hrob, bigbít