Vydáno 22.10.2016 | autor: Dominik Pavliš
Thelonious Sphere Monk byl vynikající jazzový pianista a skladatel, dodnes je v tomto žánru považován za jednoho z nejvýznamnějších hudebníků všech dob. Ve své hře využíval unikátní improvizační styl a do jazzu vnesl mnoho nových prvků. Za všechny můžeme uvést klasické standardy jako například Round Midnight nebo Blue Monk. Mimo jiné bývá označován za zakladatele hudebního stylu bebop.
Thelonious Monk, výstřední jazzový génius, kterého publikum docenilo až po smrti
Monk se narodil se 10. října 1917 v Rocky Mount v Severní Karolíně Theolinu a Barbaře Monkovým, kteří měli ještě o dva roky starší dceru Marian a mladšího syna Thomase. Theo se začal věnovat klavíru ve svých devíti letech. I když základní výukou prošel, především poslouchal svou sestru a dalo by se říci, že byl z větší části samouk. Když se roku 1932 s rodinou přestěhoval na Manhattan, začal studovat Stuyvesant High School, ale studium nedokončil. V této době hrál dočasně v kostele na varhany, poté si ale rychle našel uplatnění ve svém milovaném jazzu.
SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Miles Davis (35.)
Jeho styl hraní byl popisován jako hard swing. Monk přiznal, že byl nejvíce ovlivněn umělci, jako byli Duke Ellington, James P. Johnson a další, hrající ve stylu stride piano. Ve hře na klavír se zdokonalil, když byl zaměstnán v Minton’s Playhouse ve 40. letech, kde se pokaždé účastnil "hudebních klání" s předními jazzovými muzikanty té doby. Výše zmíněný klub byl velmi důležitý při vytváření bebopu a Monk měl díky tomu čest seznámit se s takovými jmény jako Miles Davis, Kenny Clarke nebo Milt Jackson.
Roku 1944 vytvořil svou první nahrávku s kvartetem Colemana Hawkinse, což byl jeden z předních jazzových hudebníků. Theo se mu odvděčil tak, že Hawkinse pozval roku 1957 ke spolupráci s ním a Johnem Coltranem.
Když v roce 1951 newyorská policie dělala prohlídku aut, u Monka a jeho přítele Budyho Powella našla narkotika, která údajně patřila Powellovi. Monk odmítl proti kamarádovi svědčit a policie mu odebrala povolení k práci v klubech, bez kterého nesměl hrát v žádném newyorském klubu, kde se podával alkohol. To na několik let výrazně omezilo jeho možnosti. Padesátá léta tedy strávil především skládáním, nahráváním a vystupováním v malých klubech mimo město.
O tři roky později Monk poprvé zavítal do Evropy, konkrétně do Paříže, kde potkal baronku jménem Pannonica de Koenigswarter zvanou Nica. Ta byla členkou slavného bankovnického klanu Rothschildů a patronkou mnoha newyorských jazzových hudebníků. Zůstali dobrými přáteli až do konce života.
Když podepsal smlouvu s americkým hudebním vydavatelstvím Riverside, byl velice uznávám svými kolegy i hudebními kritiky. Nicméně se jeho nahrávky stále neprodávaly ve větších počtech díky tomu, že jeho styl byl stále považován za příliš složitý na to, aby mohl být přijat širším publikem. To může dokazovat Monkovu "genialitu".
O Monkovi se též ví, že byl výstřední postavou. Znám byl také pro svůj "divný" styl oblékání, většinu času měl na hlavě klobouk a sluneční brýle a hrál nezvyklým a osobitým stylem.
Jeho zdraví se stále zhoršovalo a svých posledních šest let života strávil v rezidenci své patronky Nicy, která se takto starala před smrtí i o Charlieho Parkera. V této době už na piano nehrál vůbec. Thelonious Sphere Monk zemřel 17. února 1982 na mozkovou mrtvici a byl pohřben na hřbitově Ferncliff Cemetery v Hartsdale. Až poté, co zemřel, si jeho hudbu oblíbila širší veřejnost, stala se připodobňovanou k tvorbě Milese Davise či Johna Coltranea. Roku 1993 mu byla in memoriam udělena cena Grammy za celoživotní přínos. V roce 2006 následovala i Pulitzerova cena.
Témata: Thelonious Monk, Miles Davis, John Coltrane, jazz, Grammy, Smrt si říká rock'n'roll
