TOP 7, čeho nás rok 2012 mohl ušetřit

Vydáno 30.12.2012 | autor: redakce

Kdyby 21. prosince přišel očekávaný konec roku, nemusel tenhle článek vůbec vzniknout. Jenže se nic nestalo, a tak je na čase zamyslet se nad tím, které výtvory si umělecká obec měla v tomto roce odpustit.

TOP 7, čeho nás rok 2012 mohl ušetřit psy_top

Psy - Gangnam Style
"Areumdawo sarangseureow. Keurae neo hey keurae." Kdyby mi někdo ještě v červnu řekl, že tohle bude text suverénně největšího hitu roku 2012, dlouho a srdečně bych se takové kravině smál. O šest měsíců později mi smích jaksi odumřel na rtech. 15. července vrhnul jihokorejský raper Psy na trh Gangnam Style coby ochutnávku ze svého šestého alba a spustli lavinu. Samozřejmě - ta věc má zřejmě chytlavý rytmus nebo co to vlastně je. Dost výhružně ovšem zní skutečnost, že Psy je čelným představitelem - popu. A to je obor stejně mechanizovaný a duchaprostý jako výroba mikrovlnných trub. Miliarda shlédnutí Gangnamu na YouTube a zápis v Guinessově knize rekordů je fascinující. Chudák Justin Bieber. Poté, co ho papež Benedikt připravil o prvenství na Twitteru, ho Psy sesadil z trůnu na YouTube. Kam to ten svět spěje?


Adele
Je mi celkem jasné, že když anglickou zpěvačku Adele zahrnu do tohoto nelichotivého seznamu, najde se dost lidí, kteří mi to budou mít za zlé. Ale stejně. Za prvé bych připomněl, že takových Adele už za Kanálem vypustili na oběžnou dráhu mraky a ještě se nestalo, aby se některá z nich stala byť jen o kaplanovskou píďu víc než napodobeninou Petuly Clark nebo Dusty Springfield. Jen tak namátkově: pamatujete si ještě na Duffy? Adele je aktuálně výjimečná dvěma věcmi. Jednak si nechala svoje jméno zaregistrovat jako značku, což ji konečně zařadilo do správné společnosti k botám Adidas a tampónům Kotex. A za druhé: z průzkumu ostrovních médií vyšlo její album 21 jako vůbec nejnechtěnější vánoční dárek. Což o něčem svědčí, nemyslíte?


Veronika Vrublová - Čas Vánoc
Už dlouho neočekávám od vánočních písní zvláštní originalitu, ale mám za to, že dívčina, vystupující pod jménem Veronika Vrublová, si pobyt v této nevybrané společnosti zaslouží. Copak nám to účastnice Hlasu Československa sděluje: "Lalalalalalala, už tu máme opět sníh. Lalalalalalala, plno přání vánočních. Lalalalalalala, venku slyším zvony znít. Lalalalalalala, doma pohoda pohoda pohoda."
Jestli má tohle být nová krev českého popu, pak je na čase začít uvažovat o tom, že by se jím místo kritiků měli začít zabývat odborníci z Ústavu hematologie a krevní transfúze. Tohle je totiž tak chudokrevné, že to hraničí se zhoubnou leukémií.


Marcel Zmožek - Dlaně
"Svý hojivý dlaně mi zezadu na oči dej / ty léčivý fáče a řekni hádej kdo jsem." Tak já vám to povím. Je to Marcel Zmožek, syn Jiřího Zmožka, jehož vydavatelství Carmen, dřív než zkrachovalo, udělalo z české hudební scény na pár let dokonalou senkrovnu. Marcel je skutečným dědicem šmírácké tradice svého otce. Jeho song Dlaně je populární v rozhlasových pořadech jako jsou veřejnoprávní Písničky od srdce, věřte nebo ne. Myslel jsem si, že Jakub Smolík svou titánskou postavou zcela vyplňuje segment sentimentální mužské šmíry, Zmožek junior mě přesvědčil o opaku. "Když z očí tvých až ke rtům doputuje sůl / nebem zní nad láskou milujem se hů." Takže hů.


Mistříňanka - Aleluja
Podle mnohých je vůbec nejúžasnější písní všech dob Hallelujah od Leonarda Cohena. Myslí si to nejen takový Bono Vox z U2, ale i Lucie Bílá. Ta Hallelujah pěje ozdobené textem, v němž přirovnává Desatero k receptu na kulajdu - no budiž, od otvovické pěnice není proč čekat velkou soudnost. Cover verze, které se dopustila dechová kapela Mistříňanka ovšem dotáhla pojem "crossover" do míst, ležících daleko za halucinací. Jakkoliv jsem nakloněn dělat si legraci z celkem kdečeho, v případě Mistříňanky je podle mě na místě probrat se z šoku, způsobeného pohledem na vykrúcajúcí se tučné doroty s buclatýma ručkama furiantsky vbok a ptát se: Ví o tomhle Cohenovo vydavatelství a správce jeho autorských práv?


NKOTBSB
Když se řekne superskupina, představím si pány Crosbyho, Stillse, Nashe a Younga na jednom jevišti. Vzpomenu si, jaká bomba to byla, když se členové Alice In Chains, Pearl Jam a Screaming Trees dali dohromady pod značkou Mad Season. O Cream nebo Derek and The Dominoes nemluvě. A pak tu ovšem máme superskupinu NKOTBSB. To znamená: New Kids On The Block / Backstreet Boys. Tahle mnohohlavá hydra vstala z mrtvých a dokázala, že kdyby mágové, stojící v pozadí hudebního průmyslu, chtěli, mohli by otočit dějiny a zahltit éter produkcí asi tak výživnou jako vaječný komprimát. Což je dost děsná představa. V nastávajícím roce by měli New Kids On The Block dostat svou hvězdu na chodníku slávy. Doufejme, že tím jejich aktivita skončí. Ale něco mi říká, že to jsou marné naděje. Zřejmě je na čase zopáknout si, jak zněla taková Tonight.


Smrt
Zubatá si vybírá svou daň v hudbě jako kdekoliv jinde. Jen pár dní před koncem roku se přímo na koncertním jevišti zastavilo srdce Mika Scaccii. Bylo mu teprve sedmačtyřicet let. Působí tak trochu ironicky, že se tak stalo během koncertu skupiny Rigor Mortis. Mike se stal známým především díky svému působení v Ministry Ala Jourgensena v časech pověstné Psalm 69. Bylo by ale nespravedlivé omezovat se jen na Ministry. Scaccia patřil mezi osobnosti, které na přelomu osmdesátých a devadesátých let definovali zvuk tvrdé kytary. Ještě víc než v Ministry je ho slyšet v Revolting Cocks, Lard, League of Blind Women, Buck Satan and the 666... Snad mi nebudete mít za zlé, že tenhle výčet končím smrtí. Ale na druhou stranu: při všem tom silvestrovském třeštění možná není od věci připomenout si, že život je docela sranda, ale končí vždycky stejně.

Ondřej Fér


psy_top

zavřít