Make-up jako postoj aneb TOP 10 počmáraných muzikantů

10. Cradle of Filth

Kupodivu snad nejvíc plošně využívají make-up drsní kluci od extrémnějších odnoží metalu. Ať už ti ze známějších, komerčně úspěšnějších kapel, které se dostaly i do širšího povědomí, tak ti z kapel radikálnějších, okrajovějších, o jejichž existenci širší veřejnost obvykle ví maximálně díky nějakému tomu excesu, který vyplave na povrch jako senzace. My jsme mezi všemi těmi Mayhem, Gorgoroth, Behemoth, Dimmu Borgir a dalšími bubáky vybrali poměrně neškodné Cradle of Filth jako takovou pop-artovější samolepku na celém žánru. Make-up, kontaktní čočky a koneckonců i nějaký ten body art u těchto kapel obvykle slouží jako varovné mimikry a jako jakýsi temný war paint celé subkultury. Nebo se o to alespoň snaží.

9. Boy George

Protipólem černobílým mrtvolným obličejům budiž make-up a jeho role v osmdesátkovém nabourávání stereotypů vizáže mužského a vlastně i ženského pohlaví. Není to jen Boy George, který svým stylem zaujal i Malcolma McLarena a který vzbuzoval neustálý humbuk a otázky ohledně své sexuální orientace. Jsou to všechny ty lehce holčičkovské hvězdy z Dead or Alive, Army of Lovers nebo Sigue Sigue Sputnik. Většina z nich to nedotáhla v práci s touto image až do takových krajností a s androgynním vzhledem se neztotožnila tak ultimátně, ale i u nich šlo o postupné odbourávání některých předsudků a hlavně pořádnou provokaci. Ale ani tenkrát tyhle hvězdy, které svým přítelkyním a milenkám kradly šminky a spotřebovaly tuny laku na vlasy, nepřestávaly být stále heterosexuálními sex-symboly.

8. Placebo

I na tuhle z dnešního pohledu úsměvnou make-upovou etapu navázali o dekádu později Placebo a jejich méně důležití souputníci a epigoni. Brian Molko je jiným typem androgyna - k zženštilému vzhledu a provokaci (spíše než o vyvolávání společenských otázek a polemik jde ale spíš o koketerii a laškování) přidal konkrétní emoci, kterou se definují celí Placebo. Pocit určitého outsiderství a vrozeného podivínství, osamělosti chladných rán a drogové kocoviny. Brian Molko tak vlastně žije a ztělesňuje to, o čem zpívá. Dalo by se říct, že oproti svým předchůdcům je jeho image autentičtější a lidštější - jeho make-up se během nekonečných večírků a brečení v koutě klidně pořádně rozmaže. A s tím pak souvisí, že Molkův styl a míra líčení není žánrovou "uniformou", ale spíš odrazem jeho vlastní nálady.

• Placebo - v září nové album, v listopadu naživo v Praze

7. Genesis

U Genesis je využívání make-upu - a dalo by se spíš říct celých kostýmů až masek - typické pro klasickou éru jejich působení. Říká se, že k tomu raní Genesis přistoupili hlavně proto, že jejich ozvučení nebylo příliš kvalitní a bylo tak třeba zaujmout diváky i vizuálně. K tomu, aby zpěvák Peter Gabriel připoutal pozornost publika, se oblékal do kostýmů s rozličnými názvy jako Britannia, Magog, The Old Man, Rael nebo - jako ve videoklipu níže - Batwings. Každá píseň měla zpravidla svůj speciální kostým a specifické líčení. Ale aby se nezdálo, že jde jen o senzaci - všechny vizuální prvky byly uvážené a souvisely se samotnou hudební tvorbou Genesis. Když opustil v roce 1975 Peter Gabriel kapelu a vydal se na sólovou dráhu, make-upu a kostýmů už ve srovnatelném měřítku nevyužíval. Vizuální stránka pro něj ale neztratila smysl nikdy.

6. Mötley Crüe

Všechno sice neoddělitělně souvisí se vším, ale další stylovou odnoží či další přístup k image, který se dá lehce vyčlenit, je glam (rock). Kromě jeho pionýrů, rockerů Mötley Crüe, sem patří i punkovější New York Dolls, do heavy ladění Twisted Sister, W.A.S.P. nebo i velké stars typu Queen. U Mötley Crüe fungoval make-up hlavně jako doplnění třpytivé a hvězdné image. Právě jejich kombinování leopardích vzorů, roztrhaných síťových látek a okované kůže jako těch "drsných" rockových prvků s glamovým líčením a natupírovaným obřím účesem udělalo z této kapely jedinečnou módní ikonu. Zároveň šlo o další stírání rozdílů mezi subkulturami a komunitami fanoušků určitých žánrů. Nikki Sixx, zakládající basák, se dokonce stal sám svým líčením i stylem oblékání ikonou a aktivním módním návrhářem.

5. Marilyn Manson

Marilyn Manson ve svém líčení navazuje hlavně na velikány, kteří ho předběhli i v tomto žebříčku, jeho spojení make-upu a hudby je ale i tak zajímavé. Ač mu mnozí spílají, že je pouhým následovníkem a kopií, jeho přínos a vzruch, který vzbudil mimo jiné propracovaným a konceptuálním vystupováním celkově, je nepopiratelný. Manson se zapsal možná i proto, že díky svým šikovně tropeným skandálům dokázal poukázat na některé problémy a pokrytectví tím víc a důkladněji, o co byl bulvárně diskutovanější. Kromě toho, že podnítil obecnější úvahy o svobodě slova a vlivu fám a pomluv, se stal i tváří diskuse o církvi nebo zbraních v USA. Čím víc si na jeho zmalovaný obličej a holý zadek na koncertech ukazovali, tím větší dosah jeho tvorba skutečně měla. Manson se zkrátka do make-upu atraktivně zabalil a šokem chytře prodal.

4. The Cure

Mnohem méně dramatickým a teatrálním způsobem je make-up vlastní Robertu Smithovi z kultovních The Cure. Věčně nedospělému snílkovi s permanentně romanticky nalomeným srdcem je díky němu navěky vtisknuta podoba s rozcuchanými černými vlasy, rudou rozmazanou rtěnkou a černými, výraznými očními linkami. Robert Smith definoval tenhle styl v osmdesátých letech, tedy v době, kdy se formovala celá goth subkultura a související post-punk (mezi příbuzné The Cure patří třeba Siouxsie and The Banshees či Bauhaus). Smithův rozervanecký vzhled inspiroval např. celou vlnu emo stylu, ale v neposlední řadě dokázal překročit hranice hudby. Režisér Tim Burton se Robertem Smithem inspiruje v podstatě kontinuálně, z aktuálnějšího soudku byla jeho image třeba přeobrazem vzhledu a líčení postavy rockové hvězdy v podání Seana Penna ve filmu Tady to musí být z roku 2011.

3. Alice Cooper

Alice Cooper, který mimochodem momentálně jede na turné s Marilynem Mansonem s příhodným názvem Masters of Madness - Shock Therapy Tour, je pravzorem rockového strašáka. Právě pojem shock rock se kdysi vytvořil kvůli němu a jeho hororovému líčení a oblibě v béčkových motivech a proprietách (gilotiny, elektrická křesla a tak). Hudebně byl v podstatě klasickým garážovým rockerem, bez jeho make-upu by ale dneska chyběl článek řetězu, který se táhne až ke všem těm Murderdolls, Mudvayne a dalším. Na rozdíl od black metalistů Alice Cooper hektolitry umělé krve a metry černých čar po obličeji ale nemyslel tak vážně a v jeho image můžeme najít hravou nadsázku a divadelnost. Právě i pro záměrné balancování na hranici nevkusu a kýče a cíleně přehnané stylizace do vaudevillových taškařic se tak i v pokročilém věku nestává sebeparodií a vzbuzuje stále sympatie.

• Gilotina, elektrické křeslo, falešná krev: bubák Alice Cooper opět v Česku

2. David Bowie

David Bowie je v tom nejlepším slova smyslu vrchním chameleonem hudebního světa a jedním z prostředků, které ke svým proměnám využívá, byl (a vlastně je) make-up. Nejzásadnější je v tomto ohledu spojení Davida Bowie s glam rockem, ke kterému došlo hlavně skrze jeho alter-ego, Ziggyho Stardusta. Vysledovat celý plán okolo této fiktivní postavy si žádá takřka vědecké zkoumání. Jisté ale je, že hrála zásadní roli i v další Bowieho tvorbě, třeba hned u dalšího alba s názvem Aladdin Sane. To je ono album s jedním z nejslavnějších coverů všech dob. Převleky, líčení a mystifikace pak od těchto počátků prostupují Bowieho tvorbou skoro až do teď, i když tak zásadní roli jako měly v sedmdesátých letech už nikdy nedostaly. Prostor, který Bowie objevil a vytyčil za dobu svých nejkreativnějších stylizací, posloužil jako úrodná půda i některým interpretům našeho žebříčku.

• VIDEO: Kristus nebo antikrist? David Bowie jako Ježíš provokuje církev

1. Kiss

Jestli někdo nepochybně kraluje, pokud přijde řeč na pomalované obličeje, jsou to Kiss. Designy make-upů jednotlivých členů mají dokonce vlastní oddíl v jejich wikipedickém hesle. Přitom Kiss nevystupovali vždycky jen s make-upem. Celkem neškodná kapela, která se sice řídila svatou trojicí sex, drogy a rock'n'roll, ale jinak nepodnikala nic zásadně kontroverzního a v hudbě byla vždycky poměrně přístupná a příjemná, se právě i díky tomuto výraznému vizuálnímu vystupování stala terčem náboženských fanatiků a jednou z velkých rockových legend, které se podle nich krví podepsaly ďáblovi a jejichž písničky pozpátku mají alternativní obsahy... Tváře Kiss - a to zvlášť ta Paula Stanleyho a Gena Simmonse - možná kapelu přežijí. Jsou možná opravdu první kapelou/obrazem, u níž image ve všeobecném povědomí přesáhla jejich hudební tvorbu.

• RECENZE: Kiss nabízejí vzrušující polibek i po mnohaleté známosti

Lucie Malá {vypnoutlink:Lucie,Alice}