TOP 10 písní k podzimní melancholii a depresi

10. The Doors - Strange Days

The Doors sice zní při povrchním poslouchání vesele a živě, ve své podstatě ale patří mezi nejtemnější kapely vůbec. Všechno je u nich jaksi extrémní, na hraně. Jejich komplikované texty/básně inspirované zřejmě drogovými výlety do nejzazších koutů lidského podvědomí (zmiňme kontroverzní The End), Morrisonovy šamanské koncertní kreace a tuny psychedelie a významové neuchopitelnosti dělají z této kapely dokonalého adepta do tohoto žebříčku. Podzim, období "divných dnů", bývá plný intenzivních smyslových dojmů - stejně jako tvorba The Doors.

9. Placebo - Something Rotten

Dekadentní rozklad je vlastně dalším podzimním atributem - všechno kolem pokrývá hnijící listí. Pomalá Something Rotten, jejíž melodie zvolna a nezřetelně vyvstává v průběhu líné a nepříjemně dotěrné skladby, patří do malé množiny písní Placebo, které nejsou na první poslech přímočaré a hitové a neoplývají okamžitě silným refrénem. Jasně dokazují, že ve své tvorbě umí zaujmout i podivnější a nezvyklejší polohu. Podobně zajímavou záležitostí na chvíle melancholie je pak třeba jejich coververze nesmrtelné Running Up That Hill (A Deal with God) Kate Bush.

8. Black Light Burns - Grinning Like a Slit

Black Light Burns si zahrávají se spoustou hudebních vlivů od metalu po industrial. Jejich poslední řadovka The Moment You Realize You're Going to Fall obsahuje jak chytlavější a rockovější pecky, tak právě podivné, až hrůzostrašné třinácté komnaty bizarních a zvrácených skladeb. Naléhavost démonů Wese Borlanda je navíc znatelná nejen ze sugestivních textů, vyvěrá i z jeho maleb ovlivněných expresionismem a surrealismem, jimiž zdobí covery alb a doprovodné materiály kapely. Za zmínku stojí i Lynchem inspirované videoklipy (např. "film" How to Look Naked).

7. Sneaker Pimps - Low Five

Chris Corner se do všeobecného povědomí dostal jako frontman IAMX, jeho kořeny ale vyrůstají z kapely Sneaker Pimps. Low Five je píseň, která spoustu momentů milovaných IAMX předznamenává (Missile a další). V této písni ale chorobnost nehledejte: jde o smutnou, křehkou a nadčasovou baladu plnou hořkosti, rezignace a prázdnoty. Mimochodem je ale pro kontrast zajímavé si vyhledat, jaké všechny významy má sousloví z názvu písně. Sneaker Pimps paradoxně nebyli jinak téměř vůbec "depresivním" uskupením, většinu jejich tvorby tvoří elegantní směs čerpající z electroclashe nebo trip hopu.

6. Mark Lanegan - Bleeding Muddy Water

Unikátní hlas Marka Lanegana je pověstný a podzim se bez něj přežít nedá. Lanegan si často písně vypůjčuje od jiných interpretů (jako nyní na čerstvé novince Imitations), ale hypnotická Bleeding Muddy Water pochází ze zajímavého, v pořadí sedmého alba Blues Funeral z roku 2012, které je jeho autorským. Mimo ni z desky pochází i pozoruhodný bluesový masakr (pokud stále ještě můžeme mluvit o blues) The Gravedigger's Song. Doporučujeme vyzkoušet i projekt Sreaming Trees nebo tohoto interpreta sem tam prostřídat s podobným Tomem Waitsem.

5. Nick Cave & The Bad Seeds - Sunday's Slave

Kdyby to bylo možné, umístění v žebříčku hudby k podzimním depresím by si zasloužila kompletně celá deska Tender Prey, jedna z nejsyrovějších této formace. Je to právě tohle album, kde se Nick Cave stylizuje do odsouzence na elektrickém křesle v The Mercy Seat, aby vzápětí žadonil o slitování v Mercy a v Up Jumped the Devil vyprávěl životní příběh zatraceného vyvrhela. Sunday's Slave jsme vyzdvihli hlavně kvůli podzimní bilanci oněch "nesčetných utrpení", o kterých se tu (mimo jiné) zpívá. Pokud jich nemáte dost, přečtěte si k hudbě ještě Caveovu prózu A uzřela oslice anděla.

4. Portishead - The Rip

Lehkost a něha The Rip je krutá a bolestivá. V celé diskografii těchto britských depkařů nenajdete píseň, která by se poslouchala obtížněji. Její tragičnost v důsledku spočívá právě v její neuvěřitelné jemnosti a v tom, že v oné melodičnosti je cítit absolutní smíření. The Rip nevyznívá jako všechny ty klasické rozervané zpovědi a ploužáky, které už nikoho nedojímají. Působí originálně. Portishead a hlavně zpěvačka Beth Gibbons ukázali naléhavost a monumentálnost této písně ze svého (za dvacet dva let existence teprve třetího) studiového alba Third i naživo během nedávného pražského koncertu.

3. Joy Division - Day of the Lords

Tahle kapela pomohla dotvářet definitivní tvář post-punku a ovlivnila ohromný počet muzikantů (v současnosti např. Editors). Kromě notoricky známé (a z toho titulu už o něco méně působivé) Love Will Tear Us Apart mají na kontě Joy Division, kteří lámou v oblasti depresí rekordy, ještě třeba výraznou Day of the Lords. Ta přichází s řečnickou otázkou, kde tohle skončí. Jak skončil v souvislosti s (nejen) podzimní melancholií nenahraditelný Ian Curtis asi není třeba dlouze popisovat. Jako tečku za požitkem z písně doporučujeme shlédnout pěkný životopisný film Control od Antona Corbijna.

2. Radiohead - Pyramid Song

Pyramid Song je píseň, která je ideální volbou v jukeboxu v nonstopu ve čtyři ráno. Tehdy, když je potřeba se ještě chvíli schovávat před podzimním sychravým počasím. Songy Radiohead jsou biblí každého outsidera, introverta, nešťastného intelektuála a obecně hymnami všech, kterým "nikdo nerozumí". A to bez ironie. Alba jako Kid A, Amnesiac nebo OK Computer jsou dneska klasikou. Radiohead se povedlo stát se celosvětově známou a neuvěřitelně úspěšnou kapelou, aniž by se někomu museli přizpůsobovat. Jen škoda, že jejich nejnovější tvorba už je možná depresivní a podivínská až záměrně a násilně.

1. Johnny Cash - Hurt

První příčka asi nepřekvapí. Hurt je sice mistrovským dílem Trenta Renora a Nine Inch Nails, coververze Johnnyho Cashe přinesla ale písni až nečekaný posun, proto si první místo zasluhuje právě v jeho podání. Ony se obecně všechny Cashovy poslední desky převzatých věcí (názvy American I až VI s jednotlivými podtituly) dají označit za jeden samostatný vrchol jeho celkově plodné kariéry. Muzikant, který v té době pomalu stárnul a postupně podléhal své nemoci (zemřel následujícího roku 2003 po vydání singlu), dokázal vytvořit nadčasovou a všeobjímající nahrávku. Jako kdyby byla Reznorova Hurt intimní, osobní a okolí uzavřenou písní, ze které Johnny Cash rázem udělal skladbu o údělu všech a pro všechny.

text: Lucie Malá {vypnoutlink:Lucie,Bush}