Žebříkání: Co plánují Imodium, Hentai Corporation nebo Anna K

1. Žebřík je o bilancování - jak s odstupem vnímáš svou ranou tvorbu?
2. Je někdo, kdo - ať již dobrovolně či ne - ukončil kariéru a teď ti na scéně chybí?
3. Čím se budeš letos profesně zabývat?

Matěj Ruppert (Monkey Business)

1. Úplně původně jsem začínal v kapele mýho bratra a tam byl zásadní problém. Já chtěl někde hrát, oni chtěli mít zpěváka, ale po nějaký době jsem si uvědomil, že styl, kterej hrajeme, mi vlastně vůbec nevyhovuje, protože nevychází ze mě. Hráli jakože rock, ale já v tý době poslouchal úplně jinou hudbu. To byla cesta úplně vedle. Pak jsem měl vlastní kapelu Leguar GR, kdy už jsme se pokoušeli o nějakej jazzfunk a funky. Byli jsme mladí a dost nezkušení, takže až v Monkey Business jsem poznal, co je opravdovej beat a opravdovej groove. Od doby, kdy jsem se dostal do Monkey Business, jsem nad míru spokojen.

2. I když s oběma pánama jsem se neznal osobně úplně strašně dobře, tak jsem s oběma nezávisle na sobě prožil pár hrozně pěkných chvil, kdy jsme si povídali o životě i o muzice a ty lidi mi strašně chyběj. Jsou to Karel Svoboda a Karel Černoch. Karla Černocha jsem poznal díky jeho dceři Terezce, se kterou jsme životní kamarádi a často s náma vystupuje. Byl to opravdu výbornej chlapík. S Karlem Svobodou jsem se setkal několikrát a je mi velmi líto, že oba dva odešli, podle mě velmi brzy. Do dneška mě mrzí, že jsem se s nima víc nepropojil a víc nepobavil.

3. Teď právě jedeme s Monkey Business turné Vyznavači dobrých mrvů, který pozvolna přejde do letních festivalů a zároveň bude pokračovat na podzim. Turné je super, koncerty máme úspěšný, chodí spousta lidí. Roman už začal připravovat materiál na novou desku a zrovna tenhle týden jedeme s basistou na chalupu. Bude tam i Roman a náš textař a už začínáme textovat některý písničky. Byl bych hrozně rád, kdybychom do konce dubna vydali jako ochutnávku novej singl.

Thom (Imodium)

1. Ha, rozhodně jako živoucí důkaz objevování, rozkoukávání se, neznalosti všeho a všech, nedostatek rozumu, v lecčem i soudnosti. Ale taky naivity, absolutní nezávislosti a nezatíženosti každodenním životem dospělého. První nahrávku ve studiu jsme pořídili ve 14 letech.

2. To byl byl dlouhý výčet jmen. Narvan, Walk Choc Ice, Beatles, Nirvana... Je toho spousta, ale vše je tak, jak má být, prostě to je daný. Kapely přicházej a zase odcházej.

3. Kromě své kapely, protože se jí neustále zabývám víc než deset let, tak je to taky produkce několika kapelám a moje profesní mluvení, tedy rádio a televize. A taky náš festival Broumovská kytara, který letos slaví plnoletost!

Emma Smetana

1.  S pobavením. Myslím si, že třeba ve svým prvním filmu Rytmus v patách jsem hrála příšerně a doufám, že se zpětně nebudu podobně dívat na svůj první divadelní, respektive muzikálový počin, kterým byl Lucie, větší než malé množství lásky. Ten se mi pořád hrozně líbí a myslím si, že je dobrej a že ani já v něm nejsem hrozná. Takže ne každej začátek je hrůzostrašnej. Ale je to oblast od oblasti - třeba v tý filmový doufám, že už jsem prošla nějakou cestu, v hudební jsem v podstatě na začátku a od televizní vlastně vůbec nemám odstup, takže k ní můžu těžko něco říct.

2. Chybí mi třeba Petr Novák nebo Pavel Bobek, ale víc z lidských než hudebních důvodů. Ale mně spíš na český hudební scéně chybí lidi typu Pete Doherty nebo Alex Turner a neuvěřitelně mě vytáčí konvenčnost českých muzikantů, který se podle mě nechovají jako muzikanti, ale jsou tak politicky korektní, že by si mohli založit politickou stranu. V tomhle smyslu mě osobnosti v českým hudebním průmyslu nudí. Světlá výjimka je pro mě třeba Prago Union, ovšem nevím, jestli to není podnícený tím, že Kato má za sebou takovou zajímavou minulost a kdyby třeba byl vždycky střízlivej, tak by z něho ty odvážný prohlášení nevylezly, což je možná škoda. Ale tohleto je něco, co si myslím, že do hudebního světa patří a v čem naprosto tahle země zaostává.

3. Nic převratnýho. Jsem zaměstnancem TV Nova, takže budu dál moderovat zprávy a točit reportáže, zároveň budu účinkovat v muzikálu Lucie, větší než malé množství lásky. Nějaký další věci se rýsujou, ale nic není potvrzený, takže o ničem nebudu mluvit.

Radek Škarohlíd (Hentai Corporation)

1. To bylo hodně v píče, no. Neschopnost zaměřit nějakej element a dohnat se k nějaký akci, všechno šlo hodně hodně pozvolna. Pak díky Bandzone.cz a kapele the.switch, která nám nabídla svoji zkušebnu, jsme začali nahrávat a zjišťovat, co jsme za kretény. Měli jsme hrozný štěstí, že z nás asi vyzařoval nějakej vtip a až pak jsme se naučili hrát. Nebylo to opačně, vole, jako Jeff Buckley, vole, nebo Oasis, vole, to byli kreténi, který přišli a hned hráli.

2. Ty vole, kdo mi rozhodně chybí, je první kytarista Expanze Jiří Jelínek. Ty pičo, to byl zabiják. Mluví se o Radimu Hladíkovi a Michalu Pavlíčkovi a zaslouženě, ale tenhle člověk byl totální zabiják. Měl jsem čest vidět dva záznamy a ten člověk byl psychopat. Taky tak ukončil svůj život. Nenašel nějakou rovnováhu, ale třeba ji ani nechtěl. Ovšem podával geniální výkony. Já samozřejmě hodnotím velmi povrchně, ale jeho hudba byla úplně neskutečná, ovlivnil další tři generace muzikantů. Výbornej člověk.

3. Musíme zase objet celou republikovou ves a uvidíme, co se bude dít. Ve chvíli, kdy se přestane o nás zvyšovat zájem, je asi čas dobýt jiný státy. Na to se teď hodně zaměřujeme, takže bychom měli jet švýcarskou tour. Ne že by nás Čechy sraly, ale jsou moc malý na kapelu naší debility. Jestliže jeden z deseti je debil, tak to máš milion debilů, ale každej je debilní jinak, takže na nás zbývá deset tisíc lidí. Byli jsme v Německu i v Rumunsku, zkoušíme to a uvidíme. Třeba se to ukáže nereálný, ale je třeba nebrat hudbu moc vážně. Kdo bere showbyznys moc vážně, dopadne jako Mandrage, sklíčenej klišéma. Ty vole, útok vole na Gaussovu křivku. To sice lidi zajímá, ale ne ty lidi, který nežerou smažák.

Barbora Poláková

1. Věci, který jsem začala dělat, jsou tak dva roky zpátky, ale do toho jsem měla spoustu divadelních premiér a natáčím, takže já když bilancuju, tak cítím lehkou výčitku, že bych se lecčemu sice chtěla věnovat víc, ale zároveň jsem za věci, který přicházejí, šťastná. Nic neodmítám a vlastně to beru tak, jak to je.

2. Ty jo... Paní Hegerová. Já jsem hodně chodívala na její koncerty, to byla prostě krása. Škoda, že už nehraje.

3. Teď jsem měla premču Kafka '24 v Dejvickým divadle, s Radkem Bajgarem točím krásnej výpravnej seriál o vodnících Neviditelní, potom sitcom Marta a Věra, kterej poběží na ČT1 a pak ještě jeden film. V mezidobí chystám desku s Honzou Muchowem a hrozně bych ji už chtěla dotáhnout do konce. Akorát je blbý, že Honza má spoustu práce, já mám spoustu práce, takže je to těžký. Ale na spolupráci jsme domluvený, takže myslím, že to klapne.

Hynek a Czenda (Support Lesbiens)

1. Hynek: Vždycky jsem se snažil dělat muziku tak, abych se za ni v budoucnosti nemusel stydět. S odstupem času jsem vlastně pyšnej na vše, co jsem doposud vytvořil a to i na rannou tvorbu mojí první kapely Johnův Píst. Kdyby nebylo téhle kapely, tak by nevznikli Support Lesbiens. Johnův Píst jsme právě v roce 1992 přejmenovali ve zkušebně na Support Lesbiens.

Czenda: Svou ranou tvorbu vnímám kriticky, jak jinak (smích). Na druhou stranu mi to celý život pomáhá posouvat se z místa, překračovat neustále svůj pomyslný stín. Je to motivující. Ale každý nějak začínal, nemá smysl se zase moc bičovat.

2. Hynek: Rád zavzpomínám nebo jsem zavzpomínal třeba na Soundgarden, F. Zappu, M. Hutchence a osoilim si to v autě.

Czenda: Škoda je jakéhokoliv muzikanta, kapely. Tedy kromě pár výjimek! Mě nemůžou nechybět Post-it, moje srdeční záležitost. Kapela a lidé z ní, kterým vděčím za mnohé. 12 let života.

3. Hynek: Samozřejmě hlavně muzikou, máme v hlavách velkej projekt, na který ale potřebujeme více času, takže ten klapne asi až na jaře 2015. Letošní léto až podzim plné koncertů. Skládání novejch pecek a taky produkování.

Czenda: Letos budeme hlavně koncertovat a prezentovat naše stále ještě čerstvé album Leave a Message. Ale uvnitř už se nemůžu dočkat, až začneme dělat na dalším albu. Těším se, kam se na něm posuneme a jaké budou reakce posluchačů.

Jan Kunze - Kofe-In

1. Když si jednou za ix let pustím nahrávky naši první kapely, ve které jsme s bratrem Petrem hráli ještě před vznikem Kofe-In, tak musím konstatovat následující: mizerně zazpíváné, zahrané o něco lépe, ale taky žádná sláva. Aranže taky nic moc. Nicméně některé písně se mi zdají pořád silné a dobré. Dokonce jsme na poslední desku Kofe-In oprášili dvě z našich raných písniček, Havrani a Věčnost je nic. Napsali jsme je s bráchou více než před 10 lety a to ještě naše současná kapela ani neexistovala.

2. Neuvědomuju si, že by mi někdo na naší malé scéně zasadně chyběl. Vlastně mi chybí jen Moimir Papalescu & The Nihilists. Chtělo by to víc koncertů od Extáze svaté Terezy, ale ti existujou. No a Sunshine ohlasili pauzu, tak se snad po roce vrátí v plné síle.

3. S kapelou budeme pilně koncertovat a na podzim vypustíme nový videoklip. S novou kapelou Munroe chystáme na podzim vydat debutovou desku a další videoklip. V Domě umění v Opavě chystáme velkou výstavu Psychedelia, která se bude zabývat vizuální estetikou 60. let v podobě obalů desek, plakátů, časopisů nebo knih. V říjnu a v listopadu chystáme s frontmanem Sunshine Kayem Buriánkem výstavu a katalog grafických prací Bounce! Bounce!. A taky bych rád dodělal komiks, na kterém pracujeme s grafičkou Klárou Tesařovou. Jako dramaturg Klubu ART se budu snažit, abychom byli dále vnímaní jako jeden z nejlepších mimopražských klubů. Třetí básnickou sbírku odložím na další rok, i tak je toho až nad hlavu.

Anna K.

1.  Já se za minulostí ani nijak neohlížím, vůbec teď nemám čas se jí zabývat. Čas je strašně neúprosnej a rychlej a já se pořád posouvám někam dopředu, takže v těchto dnech se skutečně vůbec nevracím k něčemu co bylo. Spíš dělám nový věci a starám se, aby to bylo dokonalý.

2.  Třeba jsem nikdy nebyla fanynka hudby Petra Muka, což vůbec nemyslím neuctivě, ale nikdy jsem neposlouchala jeho alba. To je strašně zvláštní, byl to kamarád, i když ne tak velkej, abychom se vídali dnes a denně, ale když slyším nějakou jeho píseň, je mi úzko a výrazně mi chybí. I proto, že to je na naší scéně naprosto nenahraditelnej zpěvák. V tuhle chvíli tady za něj není žádná náhrada a tuším, že dlouho nebude. Byl excelentní a vkusnej.

3.  Mám za sebou nádherný akustický turné, první v životě. Netušila jsem, jak to fanoušci přijmou, ale byla to strašná pecka. Zrovna tady v synagoze v Plzni jsme měli na koncertě jedenáct set lidí. Sedící publikum a takový energie... Na každým koncertě už tři písničky před koncem stáli a trsali, byl kotel a neuvěřitelná energie, větší než na rockových koncertech, kde lidi pařej od začátku. Myslela jsem si, že udělám jenom deset koncertů a dost, ale mělo to tak velkej úspěch a nás i fanoušky to bavilo, tak teď za dva týdny jedu na dalších deset obdobných koncertů. Takže mě čeká druhý díl Anna K. poprvé akusticky.

Pepa Bolan (Mandrage)

1. Svoji ranou tvorbu vnímam jako ranní hygienu, je nevyhnutelná a nutná, ale jsem noční tvor, takže mi ráno bývá obvykle špatně.

2. Ne, protože lidi co již ukončili kariéru, už nemůžou nic zkazit, což je občas to nejlepší, co mohou udělat.

3. Svým novým projektem s názvem Vertigo, který jsem si založil pro radost.

Tomáš Červinka (We On The Moon)

1. Čověk dospívá. Všichni v kapele jsme vyrůstali na Blink 182, ale shodli jsme se, že je čas jít dál. Zpívání o sexu, vztazích a divokých mejdanech je, řekl bych, za námi. Rádi mícháme vlivy, žánry. Což se projeví v blízké době, kdy zveřejníme tak trochu jinou věc, ale zas nijak diametrálně odlišnou. Snažíme se na sobě pracovat, posouvat se dále a jsme moc zvědaví na feedback.

2. Momentálně mě nikdo nenapadá, nicméně si pamatuju, že když oznámili pauzu Fall Out Boy, nesl jsem to těžce. S jejich hudbou, ale i vystupovaním se totálně ztotožňuji.

3.Pracujeme na nových singlech, klipech a PR v zahraničí. V neposlední řadě plánujeme zajímavý projekt, v němž budou figurovat dalšíé dvě české mladé nadějné kapely. Takže se těšíme, až to spustíme a ukážeme lidem.

Karin Babinská

1.  Vždycky když dodělám film, je to pro mě uzavřená kapitola. Ani když ho pak dávají v televizi, tak se nedívám. Pusinky jsem v podstatě od premiéry viděla jenom jednou na nějaký projekci, jinak ne. Nahlížím na ně jako na určitý vyrovnání se s teenagerovským obdobím, s minulostí. Pro mě se to tím uzavřelo, je to vyřešený. Vlastně mě trošku mrzí, že ten film byl na můj vkus v mnoha věcech až příliš depresivní. Asi tím, že potom člověk dospěl do jinýho stádia svýho života, tak došel k závěru, že je možná lepší dávat lidem do života větší naději a ukazovat věci, který je potěší a dají jim nějakej smysl v tom, proč tady vlastně jsme a jakým způsobem můžeme ovlivňovat svoje životy. Nicméně rozhodně toho filmu nelituju.

2.  Já vím, že to bude znít hrozně, ale mně asi nikdo nechybí. Myslím si, že zvlášť na hudební scéně je to o tom, že hudebník sice odejde, ale zůstanou tady krásný písničky. Když už teda jsou krásný a ten hudebník byl skutečně velikán. Člověk z umělecký branže tak neustále přetrvává, takže mi vlastně nemá kdo chybět. Jakmile by se mi po komkoli stýskalo, tak mám možnost si ho připomenout způsobem určitě snadnějším, než když si mám připomenout třeba vlastní babičku.

3.  V tenhle moment píšu novej scénář pro Ricka McCalluma, což je producent Hvězdných válek a konečně jsem se rozepsala. Je to zase film plnej naděje, snů a optimismu. Doufám, že se bude lidem líbit, znovu bych jim prostě chtěla dát něco od srdce.

Lenka Nová

1. Já jsem od čtrnácti zpívala v kapelách v Brně a někdy v jedenadvaceti dvaadvaceti letech jsem nastoupila do Laury a jejích tygrů. Všechno mi něco přineslo, prostě to byla určitá cesta. Až do nástupu do Laury jsem ani neuvažovala, že bych profesionálně zpívala. Ale po tý dvacítce jsem přemýšlela, co budu dělat, třeba na jakou půjdu vysokou školu. Nechtěla jsem jít takzvaně na vejšku jenom pro vejšku. Když jsem pak udělala konkurz do Laury, ta cesta byla jasná.

2. To je těžká otázka. Zrovna nedávno jsem viděla dokument o Haně Hegerové a to je mi třeba líto, že už nemůžu jít na její koncert. Ona je neuvěřitelná osobnost a považuju ji opravdu za paní Zpěvačku. Bavila jsem se i s Petrem Maláskem, jak probíhala příprava těch koncertů, protože mě to fakt zajímá.

3. Práce je dost. Jedeme poměrně dlouhou šňůru Mezi námi s Michalem Horáčkem, což je asi padesát koncertů po všech možných kulturácích a kulturáčcích po celý republice, to mě hrozně baví. Plánuju i svoje samostatný koncerty, mám teď novej projekt, takový komorní trio s Matějem Benkem a Pepou Štěpánkem, takže na to se taky moc těším. {vypnoutlink:Lucie,Rytmus}

text: Daniel Folprecht, Petr Adámek, foto: Petr Tibi