TOP 13 domácích objevů roku 2014

• TOP 12 zahraničních objevů roku 2014

HOLDEN CAULFIELD

Čtveřice Holden Caulfield objíždí (nejen) pražské kluby už pár let, avšak první dlouhohrající nahrávku vypustila až letos na podzim. Album Hopetown - jak napovídá už samotný název - je napěchované převážně pozitivně laděnými skladbami. Odklon od chmurnější atmosféry předchozího EP podtrhují oba aktuální singly: Save the World i Daydreaming. Je znát, že se frontman Martyn Starý vyznává v produkcích kapel jako The 1975: jejich vlastní nahrávka hledí právě tímto indie-popovým směrem. Z aktuálních světových trendů si čtveřice bere to nejlepší - současný zvuk, lehkost aranží i nenásilné melodické linky. Zbývá už jen zapracovat na anglické výslovnosti a za pár let uvidíme... (Petr Adámek)

• Holden Caulfield interview: Řadit kapelu výš než rodinu? Nikdy 

MONIKINO KINO

Dvojici Monikino kino kromě hudby spojuje i působení v oblasti filmu. Tvoří ji Monika Midriaková a Petr Marek, člen skupiny Midi lidi. Jako Čech skládá pro svoji kolegyni texty ve slovenštině a na rozdíl od své domovské kapely zde popouští uzdu citům a lyrice. Monika je pak interpretuje svým mile naivním přednesem, na jehož pozadí se rozvíjejí více či méně minimalistické syntezátorové linky. Hudbu spolu vymýšlí už několik let, debutová deska Prázdniny jim ale vyšla až letos na podzim. Pochopitelně točí i videoklipy, jejich posledním počinem je klip ke skladbě Běžky, kde si alespoň před Vánoci užijeme dostatek sněhu. (Nikola Illeová)

VR/NOBODY

Když se Jakub Strach aka NobodyListen rozhodl dělat vlastní novou muziku, potřeboval sehnat adekvátní vokál. V té době už platil za solidně zajeté jméno v hip hopové produkci a DJingu u nás. Při hledání si vzpomněl na zpěváka Václava Roučka, kterého dohazoval na jiný projekt. Vzájemnými sympatiemi rozjeli projekt VR/Nobody, které už nabývají ostřejších kontur. Zejména díky nedávnému vystoupení v Roxy ukazují, že na prezentaci si dávají záležet a nic nenechávají - na rozdíl od jiných ambiciózních projektů - náhodě. Vizuální stránka je pro ně stejně důležitá jako ta poslechová, a to jak v živém provedení, tak co týče grafiky a videoklipů. Těšíme se na debutovou desku. (Ondřej Bambas)

SLZA

Za novou kapelou Slza stojí dva pánové: kytarista Lukáš Bundil a zpěvák a klávesista Petr Lexa. První jmenovaný spolupracoval například s Xindlem X nebo Davidem Deylem a když zakládal tento projekt a hledal zpěváka, natrefil na YouTube na Petra Lexu, mj. divokou kartu talentové soutěže a jeho covery zahraničních interpretů. Slzou se do české populární scény snaží vnést světové trendy, přitom si ale zakládají na českých textech. Prezentovali se zatím jediným singlem s názvem Lhůta záruční. Nadějně znající skladba nepostrádá moderní zvuk a chytlavý refrén, text vypráví uceleně příběh partnerského odcizení a klip ho dokresluje. Další materiál na obzoru. (Nikola Illeová)

•  Slza interview: Duší rockeři, kteří se chtějí přiblížit světovému popu 

KNÍRY

Tato plzeňská kapela vznikla v loňském roce a hned při prvním koncertu vyprodala Divadlo pod lampou. Krátce poté vydaly Kníry album Knír v duši. Až letošek, že Kníry mají na české scéně své místo. Styl poslepovaný z různých kapel, jakými je například legendární Tleskač nebo Sebevrány, nazvali moustache rock'n'roll, podtitulem je "hudba opravdových mužů." Mohlo by se tedy zdát, že se jedná o kapelu typu Vagyny dy Praga, ale posluchač by se však neměl nechat zmást názvy skladeb To bílý musí ven nebo Feminismus. Kapela přináší do stojatých domácích vod svěží proud jazykových hříček stojících na velmi kvalitním hudebním základu. Kníry jsou více než jen pár chlupů pod nosem. (Hedvika Pajerová)

STROY

Debutové album, jaké tu dlouho nebylo; to je nahrávka Adam Reborn rockerů Stroy. "Naše hlavní ambice se Stroyem byla udělat kapelu, pro kterou není na prvním místě, jak se lidi budou tvářit na její tvorbu," vysvětluje interní filozofii frontman Michal Skořepa. Tvůrčí svoboda je na desce skutečně znát. Skladby převážně ostřejšího ražení sice můžou chvílemi evokovat kapely jako Queen, Muse nebo Alice in Chains, avšak odmítání zavedených hudebních postupů v kombinaci se špičkovými instrumentálními výkony vytváří z Adam Reborn svébytné a inspirativní dílo s přesahem mimo hranice naší republiky. Není náhoda, že kapelu označil jako jeden ze žhavých letošních objevů i server Bandzone.cz. (Petr Adámek)

•  Stroy interview: Máme na to dostat se za hranice

THE FINALLY

Pokud bude chtít nějaký český filmař prorazit na Sundance, měl by snímek doplnit touto hudbou. Zkraje roku vydala tato šumperská skupina debutovou desku, kterou vyrazili prezentovat do našeho hlavního města. Kapela po návratu ke své dodávce zjistila, že ji někdo vykradl a celá slušně našlápnutá kariéra mohla začít nanovo. Hodnotu aparatury, jak peněžitou, tak citovou, jim nikdo nevrátí, The Finally se ale rozhodli nevzdat a moment, který mohou v budoucnu, až se proslaví za hranicemi, použít do své filmové biografie. A že už se do zahraničí derou, dokládá jejich lednová účast v roli hostů na rumunských koncertech skupiny The Raveonettes. V současnosti čtveřice pracuje na druhé desce. Pokud navíc dopilují své koncertní sety, příliv dalších fanoušků je nemine. (Ondřej Bambas)

PURIST

Slovenští Purist fungují společně už od roku 2010. Letos v prosinci vydali debutovou desku Colourful Noise, kterou nahrávali v kodaňských Red Bull Studios. Přestože si zahráli i na velkých festivalech jako Electronic Beats nebo Pohoda, jsou ještě vlastně na začátku. Nechybí jim ale odvaha zkusit to jinak, než je u nás nebo na Slovensku obvykle zvykem. Chytrá elektropopová deska má hned několik taháků. Zkuste si poslechnout Tomorrow's Life nebo Back, ideálně si rovnou dejte celou desku. (Kateřina Nováková)

KAPLAN BROS.

Loni vydali Vložte Kočku úspěšnou desku SEAT. Na ni navázali sérií koncertů, které dostaly kapelu jak na Slovensko, tak blíže k větší mase lidí na domácí půdě. Na koncertech na Kampě nebo v Karlíně odehráli jedny ze svých nejlepších vystoupení. Přestože se za nimi hladina neuzavřela, volnější pofestivalovou sezónu využilo bratrské duo Kaplanů k dokončení vlastního dlouhohrajícího debutu. Cyril s Kryštofem svou hudbu ovšem prezentují již od roku 2010. A například nedávno dokončená trilogie live session vznikla celá již minulé léto. Produkce Kaplan Bros. v sobě kořeny Kočky nezapře, více však čerpá s její hravosti a vypouští naopak poetiku. Kdo vzpomene na 8-bity, udělá mu hudba radost. (Ondřej Bambas)

KANNOUT

Nováčci Kannout přichází na scénu s širokou paletou barev, snoubící temnou agresi a úzkost s citlivou krásou. Za zmínku stojí zejména singl 28. Jde o zajímavou směsici hutného atmosferického post-metalu s progresivním nádechem neustále se přelévajících rytmů a motivů, rozložených na rozsáhlé plátno více než šestiminutové písně. Dočkáte se jak hutných rytmických záseků, tak malebných melodií. Zajímavým prvkem je také ženský vokál, který přechází z recitativu přes ostřejší rapové frázovaní až k emotivnímu zpěvu a řevu. Příjemná je také čeština. (Jan Čapek)

PRODAVAČ

Před debutovým albem Malý ráje dal o sobě Prodavač vědět pěti skladbami na EP Duchové. Tímto materiálem už bylo mnohé hudebně nastoleno, změna přišla v chápání jména - Prodavač už není označení pro jednotlivce, ale pro celou skupinu muzikantů. Projekt se rozrostl i po zvukové stránce. Riffy elektrické kytary se tu zdařile proplétají se syntezátorovými pasážemi a ty pak ještě více nechají vyznít zastřený hlas a lkavé texty Pavla Kabelíka. Prodavač vypráví své příběhy všednodennosti způsobem, který po všech stránkách všední rozhodně není. Pop bez hanlivé pachutě, hudba, kde se přirozeně prolíná elektro s popem a trochu i punkem. (Nikola Illeová)

LETO

Žádný Jared. Ani Shannon. Jsou sice také dva, ale říkají si Indoš a Palma. Pár, který stojí již například za hudbou Bosse a sekretářky vydávaného na labelu Máma m*dá maso, kde jsou zapsány mimo jiné i Planety. Leto vzniklo samovolně a přirozeně, stejně jako kolekce nazvaná Zbytky ozářených ploch. Hudba osekaná na to nejpodstatnější, prostupující k posluchači v jemné poetice jakoby simulující teplé měsíce. Na rozdíl například od relativně podobného dua Kieslowski má Leto sušší výraz, který může působit až trochu diletantsky, nikoli však odevzdaně a nepřítomně. Kdo má rád jednoduchou kytarovou abstrakci, neurazí ho elektronický základ a rád je za každý český text, mohlo by mu lahodit i Leto. Leto má přeci každý rád. (Ondřej Bambas)

KALLE

Veronika Buriánková a David Zeman jsou Táborskou podmnožinou Nod Nod, které v květnu vyšlo hand-made Live From the Room a říká si Kalle. Syrový minimalismus. Do reverb zpěvu lepí melancholické kytarové riffy a pravidelné výlety do lesů v Twin Peaks. Triphop drum machine, smyčkování na koncertech. Intimní téma oholeno ke kostem, early Damien Rice style. Caveovský rukopis, hlas z Exitmusic a beaty ala Portishead. Old-school obývákové nahrávání na pásky, kazetová distribuce. Nenucenost a jednoduchost. Buriánková = česká Beth Gibbons? Hele, dost možná. Zjistíš jenom, pokud se do těch balad a lesů odvážíš. (Adam Hencze) {vypnoutlink:Alice}

text: Ondřej Bambas, Nikola Illeová, Petr Adámek, Adam Hencze, Kateřina Nováková, Jan Čapek