RETRO: Metallica a San Francisco Symphony poprvé - James Hetfield mluví o projektu S&M

Když čtveřice Metallica ohlásila na dva pozdně dubnové dny konání majestátního dvojkoncertu se sanfranciskou symfonií vedenou renomovaným Michaelem Kamenem, nebyla první ani poslední tvrděrockovou kapelou, která zatoužila po něčem podobném. Spojení rocku a symfonického tělesa má v sobě vždy pikantní chuť něčeho atraktivního a vzrušujícího.

Metallica se po dvaceti letech spojila se San Francisco Symphony. Koncertní film S&M2 uvidíme v kinech v říjnu

Tak jako se ukáže nosnost a síla rockové písničky prostým přehráním u táboráků na otřískanou španělku, o stejné životaschopnosti a nadčasovosti může vypovědět i její uchopení titánskou symfonickou orchestrací. Obě vystoupení prý proběhla nad očekávání dobře, samozřejmě za obrovského zájmu diváků, proto není divu, že tento měsíc již celý záznam vychází na několika audio i video formátech, pod zajímavým názvem S&M (něco jako Symphony and Metallica?).

Ulrich se směje: "Naše internetová stránka byla před koncerty bombardována všemožnými dotazy typu, co vlastně budeme hrát, ale jeden se opakoval častěji než jiné - co si oblékneme? Smoking? Tričko? Přemýšlet o oblečení nás tedy ani nenapadlo."

Repertoár, zvolený pro tak raritní akci, se tříbil rychleji než barva a typ oblečení. Nejprve Ulrich, Hetfield, Newsted a Hammett vybrali ze stovky skladeb půlku, kterou následně zredukovali na 26 kousků, včetně dvou zbrusu nových záležitostí, jež měly následně svou premiéru právě v Berkeley. V inkriminovanou dobu se sešlo v předzvěsti výjimečného zážitku 3 200 lidí, kteří Community Theater zaplnili až po střechu. Kde však hledat kořeny a pohnutky celého experimentu? O pouhé čtyři měsíce dříve!

Metallica chystá na čtvrtek nějaké oznámení. Na stránkách kapely běží odpočítávání

6. ledna 1999 pořádala kapela v sanfranciské Davies Symphony Hall tiskovou konferenci, na níž oficiálně oznámila, že hodlá podniknout dva koncerty v domovském San Francisku s výpomocí obřího, téměř stočlenného orchestru. Samotní členové tento bombastický úmysl považovali za logický krok kupředu v jejich neustálém hledačství různých poloh a směrů tvrdé rockové hudby.

Respektovaný hudební skladatel a dirigent Michael Kamen, který v minulosti spolupracoval kupříkladu s Pink Floyd a Aerosmith a stál i za smyčcovým aranžmá hitu Nothing Else Matters na "Černém" albu, prohlásil doslova: "Nechť bude Metallica Metallikou a symfonie symfonií, tyto oba elementy mají více společného, než by se mohlo zdát. Hudba Metalliky má v sobě často prvky skladatelů, jakými byli Wagner či Brahms." A kytarista Kirk Hammett mírně stresovaně doplňoval: "Nebude to nic jednoduchého. Ani prezentace ani poslech. Půjdeme do toho naplno!" 18. 10. 1999 dobře naložený Kamen ihned kontroval: "Budete muset. Aby vás bylo přes orchestr slyšet."

Před dny D makalo tři sta techniků, až se z nich kouřilo. Plných osm dní. Když bylo vše hotovo, byly instalovány čtyři obří mixpulty, šestadevadesát mikrofonových stojanů a gargantuovská telestěna, připravená zprostředkovat jakýkoli pohyb na jevišti. Zvukovky byly dvě. Pouhé dvě. Což z Michaela Kamena učinili nejdůležitější personu fúze. On to byl, kdo měl citlivě transformovat hudbu Metalliky do orchestrálního vyznění tak, aby ji jeho těleso mohlo předložit přesvědčivě a s patřičnou noblesou. Vše ostatní je už historie, s jedním z jejich rockových milníků se můžete prostřednictvím nosičů seznámit za pár týdnů sami. Kytarista a zpěvák James Hetfield po vystoupení zářil.

Metallica přerušuje turné. James Hetfield se vrací na odvykací léčbu

Jaký to byl pocit, zahrát si své skladby s tak masivním orchestrem za zády?
Chvílemi naprosto nepopsatelný. Hraješ a do každého riffu, do každého tónu se zároveň opírá dalších sto instrumentů. Naše skladby se tak musely zákonitě dostat do jiné roviny, došlo k jejich amorfní přeměně v symfonické celky. Ta interakce byla až orgasmická. Myslím si, že jsme těmi dvěma koncerty dosáhli určitého maxima, milníku. Kdykoli teď slyším smyčce, jsem ztracen, mám husí kůži, jsem přesvědčen, že totéž prožívají i ostatní v kapele. Michael Kamen je úžasný muzikant, považuji za neskonalou čest, že jsem mohl spolupracovat s někým, jako je on. Je nesmírně inspirativní.

Všichni z Metalliky vůbec v současnosti působíte mnohem spokojeněji než před lety. Čím to?
Pamatuji si, že zhruba kolem roku devadesát čtyři jsem si říkal: "Do p*dele, už mi leze krkem celej ten dobytčí heavy metal a všechna ta image okolo, to nejsem já." Cítil jsem se z toho všeho mizerně, tím pádem nestrádáš jen duševně, ale i fyzicky. A když jsi z něčeho unaven, musíš mít sílu něco změnit. Pomohl nám tehdy ten rok, co jsme si dali pauzu. Pak už to šlo k lepšímu…

Máš v současnosti nějakou představu, kam se hudebně jako kapela pohnete?
Abych pravdu řekl, tak ne, ale osobně mám pocit, že budeme ještě více než kdy dřív využívat možnosti nahrávacích technologií, experimentovat, jak jen to půjde. Nemyslím tím objevovat objevené, nějaké samply a podobně, protože se nám daří vlastně ceklou dobu rozvíjet určitou základní, klasickou formuli, která nikdy nezhyne, což je starý dobrý hard rock a heavy metal. Jen se ustavičně pídíme po věcech, které mohou ještě více rozevřít náš sound. Ale žádný strachy, nebude to techno.

Jak potom vnímáš lamentace některých vašich fanoušků, kteří jen těžce snášejí vaše experimenty na posledních albech?
Příliš se nestarám o to, co si lidí myslí, i když to může znít arogantně. To jsou naše písně - to je prostě realita. Buď je vezmeš, nebo ne, buď tě osloví, nebo ne, to je všechno. Pokud se lidem nelíbí, mají na to svatosvaté právo, stejně je nezadatelným naše právo dělat to všechno podle sebe. Nikdy jsme se nikomu nepodřizovali, proč bychom s tím měli začít právě teď?

Text: Jan Petričko, foto: Tomáš Martinek a archiv

Témata: Metallica, S&M, rozhovor, film