Vydáno 12.07.2017 | autor: redakce
Jsme sice teprve v pololetí, ale už teď je jasné, že rok 2017 domácí hudební scéně přeje. Vyšlo u nás totiž tolik povedených alb, že jsme se rozhodli původně zamýšlenou top desítku prvních šesti měsíců navýšit na tucet desek. Je v něm i váš favorit?
TOP 12 nejlepších domácích alb prvního pololetí 2017: Zrní, David Stypka, Vypsaná Fixa, Debbi, J.A.R. a další
Vypsaná Fixa novou deskou ukázala, že i bez kupy hostů a složitých aranží jde udělat jednoduché a přitom velmi chytlavé a inteligentní album, které není šité horkou jehlou či s předem vykalkulovanými hity. To, že není tak nespoutaná, jak jsme byli u této pardubické bandy zvyklí, není ve finále vůbec na škodu. Výsledek totiž vyzdvihuje čistotu, určitou zasněnost, genialitu textů Márdiho a chytlavých melodií, které vás nechají plout na vlnách rock'n'rollové melancholie. (Hana Bukáčková)
RECENZE: Vypsaná Fixa píše novou deskou svoji budoucnost
Na třetí desku charismatické Debbi se čekalo dlouhé čtyři roky a je třeba říci, že čekání se opravdu vyplatilo. Za zvukovým posunem k současnějšímu popu stojí změna producenta - Martina Ledvinu vystřídal Dušan Neuwerth, kus práce na dece odvedl také Marcel Procházka z No Distance Paradise. Debbi se představuje jako vyzrálá zpěvačka, která ví, co chce, a má co nabídnout - hraje si s hlasem jako nikdy před tím. Místy dokonce připomíná britskou divu Adele. (Pavel Vičar)
RECENZE: Pop Debbi je na albu Break světový. Bravo!
Unikátní italsko-český skladatel a rapper letos ještě upevnil své už tak neotřesitelné místo hudebního trendsettera. "Capo di tutti" vtrhnul do stojatých vod české hudební scény s těžkým zlatým řetězem na krku a panoptikem hostů za zády - a vydal svoje zatím nejlepší album. Jeho nový počin Bez klobouku Boss místy balancuje na tenké hraně mezi genialitou a nevkusem, ale oslňující flow, styl a texty Kapitána Demo jednoznačně vychylují jazýčky vah směrem ke genialitě. Nezbývá nic jiného, než rezervovat všechny hudební ceny za rok 2017 právě jemu, a ptát se: kdo to má? (Hedvika Pajerová)
LIVE: Ceny Gramy ovládl Kapitán Demo!
Kladenská kapela ani po patnácti letech existence nestagnuje, naopak překvapuje elektronickým jiskřením. Možná si k novému repertoáru budete muset chvíli hledat cestu, ale jakmile se tak stane, Jiskřící vás sevře pevně jako škrtič svou oběť. Zrní nahráli desku, která dostává svému názvu - jiskří, srší z ní nápady, přirozenost a spontánnost. Honza Unger si pohrává se slovy a metaforami, které vás nutí k zamyšlení. Z koncentrace vás můžou vyvést neočekávané tóny, které se objevují nepravidelně v téměř každé písničce, je proto třeba být ve střehu a věnovat albu všechnu svou pozornost. (Hana Bukáčková)
RECENZE: Jiskřící deska Zrní překvapí elektronickými experimenty
David Stypka nebude zpěvákem pro všechny, na rozdíl od některých jiných českých kolegů nedělá ve své tvorbě žádné kompromisy a nespoléhá na rádiové ani jiné zkratky. Cestu k posluchačům si bude muset s Bandjeez vyšlapat. Písně z nového alba, ač jsou většinou temnějšího ražení, však potenciál oslovit širší publikum přece jen mají. Jeho pěvecké charisma i osobitý textařský styl jsou totiž v kontextu naší popové scény jednoznačně výjimečné. Velký kus práce odvedl také producent Martin Ledvina, který pomohl zvukové rozmanitosti a snad i větší dynamice. (Josef Martínek)
RECENZE: Neboj, David Stypka s Bandjeez za zády vládne úchvatným hlasem i výjimečnými písněmi
Na nové desce se Michal Hrůza vyrovnává Sám se sebou. I když je to jeho první studiovka po návratu na pódia, kterému předcházelo vážné poranění v Ostravě, nepřetéká patosem a přináší povedenou sbírku nových písní. Páté Hrůzovo album po odchodu z Ready Kirken je kompaktní i gentlemanské, otevírá ho Polárka, která se v hlavě usadí na první poslech, a Polárník s podobnou tématikou nahrávku symbolicky uzavírá. Polární kruh Hrůzu dlouhodobě inspiruje, klipy k těmto písním natáčel na Špicberkách, zveřejněny však dosud nebyly. (Hana Poláchová)
RECENZE: Michal Hrůza se inspiroval za polárním kruhem i filmy. Na nové desce je Sám se sebou
Spěch, nervozita, nedostatek kofeinu, déšť, dopravní zácpa, pokles úrokové sazby, nutrie ve Vltavě… Všem strastem je na 55 minut konec, když začne hrát nové album Eskalace dobra českých funky matadorů J.A.R. S hodnocením nemá kritik žádnou práci. Musí se hluboce poklonit umu všech zúčastněných a radovat se spolu s posluchačem nad skvěle odvedenou prací vyzrálých pánů muzikantů. Nemá smysl vynášet do nebe jednotlivé výkony členů kapely. Na písních je znát přínos každého z nich, každý má nezastupitelné místo, ale jedině spojením všech vznikl tak perfektní výsledek. (Jitka Fialková)
RECENZE: Eskalace dobra J.A.R.: Posluchač zajásá, kritik zamáčkne slzu
Ze Staroměstského náměstí, kde začínal jako pouliční umělec, to Jakub Ondra dotáhl až k vydání desky u německého labelu. A i když ani nyní nepřestává vystupovat na ulici, jeho prvotina je tím nejlepším důkazem, že už rozhodně není jedním z mnoha. Vůbec přitom není nutné Ondru škatulkovat jako "českého Eda Sheerana", přestože neskrývá, že britský písničkář je pro něj vzorem a některé kousky mohou Sheeranův rukopis evokovat. Kubův "podpis" je už teď, u první desky, rozpoznatelný, což pro něj znamená velkou výhodu do budoucna. Skvělých zpěváků u nás totiž běhá spousta, jsou to ale většinou ti s dovětkem "songwriter", kteří se vyčlení z davu. (Josef Martínek)
RECENZE: Jakub Ondra nepotřebuje nálepku "český Ed Sheeran", už na první desce je skvělý autor
Květy ani po sedmnácti letech neuvadají, naopak zrají jako pšenka na poli. Elektronika se poslední dobou mezi alternativci rozmohla jako houby po dešti. Obměněná sestava vyměnila dva muzikanty za jednoho. Housle nahradila syntezátory. Propojila se tak skrytá energie, která začíná na povrchu pulsovat a prolínat se plynule, ale nikterak podbízivě celou nahrávkou. Osobitá kapela, která stojí na ještě osobitější zpovědi Evžena, výhradního autora repertoáru, tak nenechává nikoho na pochybách, že i po změně sestavy a modernizaci zvuku má sílu hledat nové cesty a přitom si udržet svůj nezaměnitelný styl. (Hana Bukáčková)
RECENZE: Experimentující Květy na nové desce baví i po půl osmé
Málokterá kapela je už od prvních tónů rozpoznatelná jako právě parta kolem Petra Fialy. A to už 30 let, právě toto jubileum totiž letos slaví. Deska navazuje na klasický "mňágovský sound" minulých nahrávek, ale přesto je v něčem jiná Liší se čistým zvukem, kterého skupina dosáhla díky velkému studiu, vyniká ale také svojí pestrostí. Její rozmanitost sahá od pomalejší až depresivní Odpolední přes country song Co bude pak až po rockově laděnou Na krku mám závaží pár. A co hity? Mňága a Žďorp je svými písněmi nakažlivá už tři dekády a ani tentokrát tomu není jinak. (Hana Bukáčková)
RECENZE: Mňága a Žďorp utíká za Třínohým psem rozmanitě a s lehkostí
Anna K. i na nové desce Světlo udržela vysoce položenou laťku a znovu nabízí to, v čem je dobrá - tedy sbírku silných písniček, které mají atmosféru, osobitou poetiku i tolik důležité vnitřní napětí. Kromě tradičné autorské spolupráce s Tomášem Varteckým přispělo písní Prokřehlá i duo Svěrák - Uhlíř. I přes tuto šansonovou odbočku však Světlo nestojí v opozici proti tomu, co Anna K. nahrála v minulosti, naopak je důrazem na silné vyznění jednotlivých písní plynulým pokračováním její životní i kariérní cesty. (Josef Martínek)
RECENZE: Anna K. vpustila do svých výborných písní Světlo
V některých ohledech je slovenská hudební scéna pestřejší a pružnější než ta naše. Ledacos bychom jim mohli závidět - jako třeba kapelu Korben Dallas, jejíž fenomén se začíná postupně rozšiřovat i k nám. Celkové intimitě nahrávky pomáhá baskytara Fily, která si pohrává s takty a šponuje je jak napnuté kšandy. Jako největší tahoun desky se ale jeví Jurajův "horalský" hlas, který vás buď posadí na zadek, nebo naopak vystřelí až ke stropu. Je natolik silný, že by kvůli němu snad roztál i sníh na horách. (Hana Bukáčková)
RECENZE: Slovenští Korben Dallas jsou na nové desce temně syroví. Jako středověk
Témata: desky roku 2017, Vypsaná Fixa, Debbi, Kapitán Demo, David Stypka, Zrní, J.A.R., Michal Hrůza, Jakub Ondra, Květy, Anna K., Korben Dallas, Mňága a Žďorp
