Vydáno 11.06.2017 | autor: Marta Šindlauerová
Zavděčit se fanouškům bývá pro kapely, které už si stihly získat renomé, často docela náročné. Někdy totiž fanoušci remcají, když se pořád držíte svého kopyta, a jindy je zase rozzlobíte zcela novým zvukem. Z vybraných pěti skupin se žánrová proměna některým povedla více, jiným méně. Hned tři z nich v poměrně blízké budoucnosti uvidíme v České republice.
TOP 5 kapel, které vyměkly: Žánrové přemety mají za sebou Linkin Park, Metallica i Paramore
Na přelomu milénia zabodovali nu-metalem (i když se téhle nálepce zuby nehty bránili). Hity jako In The End, Numb nebo Somewhere I Belong si zpívali snad všichni milovníci řízné muziky, kteří obdivovali údernou kombinaci drásajícího zpěvu Chestera Benningtona a rapu Mikea Shinody. Jenže od třetí desky začali experimentovat, takže na každé další album se snesla kritiky, že už to zkrátka není Hybrid Theory nebo Meteora.
RECENZE: Linkin Park ztratili energii a zkouší, co jejich fanoušci vydrží
I když se předchozí deskou The Hunting Party vrátili ke kořenům a přinesli syrový zvuk, novinka One More Light je pro fanoušky šokem. Při srovnání s debutem se člověk nemůže ubránit dojmu, že poslouchá úplně jinou kapelu. Sterilní rádiový pop sklízí jednu negativní recenzi za druhou, přesto není pochyb, že na pražském Aerodrome festivalu budou tuto neděli Linkin Park aplaudovat tisíce lidí.
Také Hayley Williams a její kluci upoutali na začátku kariéry pozornost tvrdým zvukem. Jejich rock byl přímočarý, a tak nebylo těžké si se singly Misery Business nebo Decode získat srdce všech teenagerů světa. Jak ale kapela dospívala a odcházeli z ní někteří původní členové, začala přidávat stále víc popových postupů.
RECENZE: Paramore zanevřeli na rock, z Hayley Williams je popová princezna
Už minulé eponymní album z roku 2013 se lišilo od předchozí tvorby, stále na něm však byl dostatek klasických songů Paramore. Zato novinka After Laughter, které kralují synťáky, retro nálada a spousta barviček, už představuje zcela nový hudební směr někdejší rockové úderky. Na Rock for People v Hradci Králové se Paramore představí 5. července.
Pamětníci osmdesátých a začátku devadesátých let dnes možná zamáčknou slzu, když vzpomenou na tehdejší Bon Jovi. V té době byl jejich energický hardrockový styl na vrcholu a ze skupiny vedené Jonem Bon Jovim se pomalu ale jistě stávala legenda. Jenže v posledních dvaceti letech se kapela přiklonila k rádiově přívětivějšímu poprocku a drží se stále stejného mustru.
V hitu It's My Life to ještě fungovalo, poslední alba ale neadorují kritici, a dokonce ani skalní fanoušci. Tihle medoví Bon Jovi už zkrátka nejsou, co bývali. Absence kytaristy Richieho Sambory, který sestavu opustil v roce 2013, to jen potvrdila, takže poslední album This House Is Not For Sale se zařadilo mezi propadáky.
Zpočátku byli BMTH spojováni se žánry jako deathcore nebo metalcore, jenže postupem času začali stále více pracovat s elektronikou a upouštět od původního záměru "tvrdé" kapely. Ani parta vedená Oliverem Sykesem nezměnila své pojetí hudby zničehonic, příklon k líbivějšímu zvuku byl patrný už na desce Sempiternal z roku 2013.
Završením pak bylo zatím poslední album That's The Spirit (2015), které nám loni představili na pražském Aerodrome festivalu. Teď jejich muzice vévodí silné melodické linky a samply. Nutno však dodat, že v případě Bring Me The Horizon byla změna přijata pozitivně, deska totiž na Metacritic.com získala v průměru recenzí vysokých 88 %.
Žánrové skoky má za sebou i kultovní Metallica. Do metalové historie se zapsala už v 80. letech, kdy se vedle Anthrax, Slayer a Megadeth zařadila do takzvané "velké čtyřky" thrash metalu. Album Masters Of Puppets je dokonce řazeno k tomu nejlepšímu, co se kdy v žánru urodilo. Jenže na zběsilém tempu začala skupina v následující dekádě ubírat, což vyvolalo mezi fanoušky vášnivé debaty.
RECENZE: Metallica nevydala Best Of, přesto shrnula v podstatě celou kariéru
Komerčně nejúspěšnější bylo takzvané "Black album" z roku 1991, které obsahovalo i několik mainstreamově přijatelných singlů, což Metallice značně rozšířilo posluchačskou základnu. Na desce Load z roku 1996 zase inklinovali k blues či country a v roce 2003 šokovali své příznivce, když na St. Anger zcela chyběla pro ně typická kytarová sóla. Mnohokrát se od té doby avizoval "návrat ke kořenům", nikdy k němu ale naplno nedošlo, což ilustrovala i loňská nahrávka Hardwired...To Self-Destruct. S tou kapela příští rok dorazí také do Prahy, O2 arena bude 2. dubna jistě plná.
Témata: Linkin Park, Paramore, Metallica, Bon Jovi, Bring Me The Horizon, Metallica
